Autoforum

/

Foto: Dacia

Pokud chcete pořád jen jednotky let starý vůz, který nemá problém obsloužit celou velkou rodinu, nic levnějšího na trhu nenajdete. Touto optikou je to výhodná koupě, pokazit se toho ale může opravdu hodně.

Dacia řadě lidí otevřela cestu k vlastnictví nového vozu. Modely jako Logan, Sandero či Duster jdou od své premiéry na dračku, a to hlavně díky nízké pořizovací ceně. Ta je nicméně vykoupena jak starší technikou, tak kompromisy v případě kvality a spolehlivosti. Nejde přitom o náš pocit vycházející z averze k té či oné značce, nýbrž o dlouhodobou statistiku podepřenou výsledky německé technické kontroly. I v rámci TÜV Reportu 2023 jsou vozy rumunské automobilky často na některém z posledních míst.

Má tedy smysl o ojetých Daciích uvažovat? Vše pochopitelně záleží na tom, na jaké kompromisy jste ochotni přistoupit, jaká rizika jste ochotni podstoupit. Vždy totiž můžete mít štěstí a pořídit kousek, jemuž jeho předchozí majitel věnoval velkou péči a ještě před prodejem vychytal většinu typických neduhů. Platí to i v případě modelu Lodgy, který stejně jako Sandero a Logan druhé generace dostal modernizovanou platformu M0 a nikoli její problematické předchozí provedení B0.

Oblastí, které je třeba hlídat, je tedy méně, na druhou stranu jich však stále není málo - Lodgy sice v TÜV Reportu samostatně nenajdeme, hodnoceno je ale spolu se spřízněným Dokkerem, který je druhým nejporuchovějším autem ve stáří do tří let, pátým nejporuchovějším ve stáří do pěti let a druhým nejhorším ve stáří do sedmi let. Je tak opravdu těžké najít něco statisticky horšího.

Navíc výše zmíněné opečovávané kusy jsou spíše raritou, která na trh s ojetinami pronikne jen málokdy. Spíše je tedy třeba počítat s dodatečnými investicemi, zejména v případě světel. Na ty se nemůžete spolehnout u jakkoli starého vozu, částku na ně proto již před nákupem odložte bokem. V závislosti na věku pak může být vzhledem k jeho velikosti prasklé i čelní sklo, které si šetřiví majitelé obvykle nepojišťují a dále prodávají poškozené.

Přesunout se můžeme k podvozku, kdy u sedmiletých a starších aut jsou problémy s nimi čtyřikrát četnější než u průměru stížnosti na haprující zavěšení. Tlumiče a pružiny jsou ještě relativně spolehlivé, zbytek však již nikoli. Ještě větší kritika se ovšem u stejně starých vozů stáčí k brzdovým hadičkám, množství výtek je oproti ostatním vozům dokonce patnáctinásobné.

Ve finále můžeme zamířit pod kapotu, kde hrozí únik oleje u prakticky všech jednotek. V tomto ohledu přitom portfolio Dacie nikdy nebylo květnaté, na výběr byla benzinová jedna-dvojka a jedna šestka či 1,5litrový turbodiesel. Ten byl později jediným nabízeným motorem, přičemž produkovat mohl 95 nebo 115 koní. Dříve se jednalo o 90 nebo 110 koní z dieselu, benzinové agregáty pak startovaly na 86 koních a po nějaký čas vrcholily přeplňovanou jedna-trojkou se 130 koňmi.

Nedostatky tím končí, koroze se navzdory nízkým cenám nemusíte obávat. Ony ceny jsou vážně lákavé, neboť vybírat můžete od nějakých 60 až 70 tisíc korun, kdy pořád nejde o vozy s nájezdem podstatně vyšším než 150 až 200 tisíc km. Auta s nájezdy do 150 tisíc km koupíte od asi 80 tisíc korun, žádoucí naftová provedení s nižšími nájezdy chtějí asi 140 tisícovek. Pořídit sedm míst k sezení v autě starém jednotky let levněji nejde, třebaže vzhledem k původním cenám a poruchovosti aktuální nabídky tak dobře nevyznívají. Velká obezřetnost při výběru je tedy na místě.

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec