Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V posledních letech k obecně velmi neobvyklému kroku přistoupili naši jižní sousedé. I malé zvýšení rychlosti ale způsobilo neuvěřitelné reakce.

Politici velmi často argumentují vztahem mezi vyšší rychlostí a častější nehodovostí. Prý platí, že čím rychleji jedete, tím větší je pravděpodobnost, že nabouráte. A co více, nehoda bude mít výrazně horší následky. Je to mnohokrát vyvrácené klišé, které dnes a denně potvrzují statistiky nehodovosti z německých dálnici, přesto se ve světě rychlostní limity stanovené obvykle před 40 léty nemění či dokonce dochází k jejich snižování. Naposledy došlo k takovému omezení ve Francii, kde n okreskách tam už nemůžete jet 90 km/h, ale pouhou osmdesátkou.

O to více překvapí, že se Rakousko rozhodlo jít opačným směrem a nejvyšší povolenou rychlost zvýšilo. Jakkoli symbolicky je to významný krok, fakticky nejde o nic až tak velkého. Rychlost byla od 1. srpna zvýšena jen o 10 km/h na 140 km/h, a to navíc v rámci testovacího režimu na dvou dálničních úsecích na trase Vídeň-Salzburg. První se nachází mezi městy Sattledt a Knoten Haid, druhý pak mezi městy Oed a Melk.

Úsek mezi Sattledem a Knoten Haid měří 16,45 kilometru ve směru na Salzburg, respektive 14,35 kilometru ve směru na Vídeň. O tento bohulibý krok se postaral ministr dopravy Norbert Hofer, který dodal, že aktuální povolená rychlost bude upravována dle počasí a hustoty provozu. Limit 140 km/h tedy nemusí platit vždy, k omezení ostatně může dojít i na základě snížení viditelnosti. Platit pak bude v rámci pilotního projektu rok, tedy do 31. července 2018, a následně proběhne jeho vyhodnocení.

Hofer se samozřejmě netají tím, že by rád vyšší povolenou rychlost rozšířil na více dálničních úseků. Argumentuje přitom racionálně: „Automobily prošly modernizací, dálnice prošly modernizací. Co se ovšem nezměnilo od 70. let, to je limit 130 km/h. Myslím proto, že je čas, abychom jej tam, kde je to možné, rovněž posunuli.“ Tím nám mluví z duše, celkem bez překvapení se ale nedočkal jen potlesku.

Protichůdná reakce ostatních politických stran mluví pouze o honění politických bodů. Na odpor se kupodivu postavily i některé automobilové kluby. Největší z nich, ÖAMTC argumentuje hlavně prodloužením brzdné dráhy ze 101,3 na 114,5 metru na suchu, respektive ze 129,3 na 140,9 metru na mokru. Nevíme, jak na tato čísla přišel, přes 100 metrů nebrzdí ze 130 km/h snad žádné dobře fungující auto, ale dodává ještě jednu věc - že uspořený čas je minimální. Počítat prý lze s redukcí doby jízdy o 33 a 28 sekund. V případě druhého testovacího úseku má být úspora vyšší, jde totiž o 44 km a 87 sekund ve směru na Salzburg a 44,6 km a 88 sekund ve směru na Vídeň.

To je pochopitelně absurdní argumentace. Po těchto dálnicích se obvykle nejezdí tak, že zapnete tempomat na 130 nebo 140 km/h, je tu provoz, který rychlost dále omezuje. A právě jeho intenzita je tím nižší, čím rychleji auta jedou. Dobře je to vidět na německých dálnicích, které jsou leckdy na úsecích s povolenou stotřicítkou ucpané jen proto, že se tam tolik aut v této rychlosti prostě nevejde. Jakkoli by nám tedy rozumnější a citelnější přišlo zvýšení limitu třeba na 160 km/h, nelze říci, že 140 km/h nic neřeší - může na frekventované dálnici často představovat hranici mezi vznikem a nevznikem kolony a tedy klidně hodinovou úsporu času.

Je třeba mít na paměti, že i dle dat Evropské komise je s provozem na dálnicích spojeno pouze 8 procent veškerých smrtelných nehod, přestože se na nich odehrává největší přepravní výkon. Na okreskách je smrtelných nehod 55 %, ve městech pak 37 %. Na dálnicích se přitom jezdí o hodně rychleji než na ostatních komunikacích už odpradávna, vztah mezi vyšším tempem a zvýšenou úmrtností tedy zůstává neprokázán.

Uvidíme tedy za rok, jaké budou výsledky pilotní fáze projektu a zda dojde k jeho rozšíření či naopak utnutí. Dodejme, že Rakousko s navyšováním rychlostí na dálnicích koketuje dlouhodobě, třeba v roce 2006 došlo k podobnému zvýšení limitu na 160 km/h. I za tím stála, stejně jako nyní, strana FPÖ. Dříve však neměla takovou podporu veřejnosti jako nyní.

Zdroje: ÖAMTC, rakouský tisk

Petr Prokopec