Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Psali jsme o tom, že měření rychlosti není neomylné a docela často vám může klást za vinu pochybení, kterého jste se nedopustili. Jako v těchto případech.

Zjišťování překročení nejvyšší dovolené rychlosti je jednou z nejviditelnějších aktivit české policie. Příslušníci mají za úkol přednostně řešit nedodržení stanoveného limitu a jejich modus operandi s oblibou kopírují obce, které budují radary zejména na příjezdových komunikacích. Že jde primárně o peníze do rozpočtu, snad ani nemusíme dodávat - však i sami policisté přiznávají, že takovéto měření bezpečnosti nepřispívá.

Můžete pochopitelně namítnout, že pravidla jsou dána, měla by být dodržována a zlobit se za postih za jejich porušení nelze. Budiž, to ale pořád není celá realita. Nedávno jsme psali o tom, že značná část měření rychlosti - v jiných zemích asi 10 až 15 procent - je neplatných kvůli technickým chybám při měření. Zaměřili jsme se na způsob, jak se křivému nařčení bránit a uvedli typické případy, kdy uváděnou rychlostí jel někdo jiný, nebo také vůbec nikdo. Někteří z vás nám vyčítali, že jde o teorii a v praxi se takové věci nedějí. Teď vám můžeme ukázat, že se dějí a nejen v České republice.

Případ, o kterém se zmíníme dnes, se odehrál, vlastně stále odehrává v USA. Úřady v New Orleans dokola obesílají Donalda Schulze a vymáhají po něm pokutu za překročení rychlosti v době, kdy ve svém voze nejenže nejel, dokonce v něm ani neseděl. Radar ve čtvrti Lakeview totiž zaměňuje zaparkované vozidlo u cesty za to změřené, podobně jako v jednom z jmenovaných pochybení při měření v ČR. Majitel Nissanu Frontier je tak popotahován za něco, co neudělal a skutečný podezřelý vždy vyvázne bez postihu. Případ je o to horší, že úředníci neoprávněnou pokutu vždy horlivě vymáhají, i když už dříve prokázal svou nevinu v úplně stejném případě.

Každou obsílku tak musí Schulz řešit přímo s pracovníky úřadu. Otravné obálky přicházejí opakovaně, i když město slíbilo nápravu. Je zvláštní, že si špatného postupu nevšimne nikdo z pověřených lidí, fotografie z kamery pokaždé projde rukama několika zaměstnanců, kteří ji musí vyhodnotit a rozhodnout o udělení sankce. Měli by si sami všimnout, že na dokumentaci přestupku něco „nehraje”, ale ignorují to.

Pochybení se navíc nestalo jen u Donalda Schulze. Soudce v reakci na tyto chyby v minulosti nechal prošetřit i jiné případy a přikázal městu, aby vrátilo více než 25 milionů dolarů (přes půl miliardy Kč) z nelegálně vybraných pokut. Sytém ale funguje dál a dál chybuje - jen Donald Schulz dostal za posledních deset let sedm neoprávněných pokut.

Opravdu tedy nepřeháníme, když tvrdíme, že podstatná část udělených - a úřady bez váhání dále vymáhaných - případů pokut za překročení nejvyšší povolené rychlosti je neoprávněná prostě proto, že k žádnému přestupku nedošlo, nebo alespoň ne u toho, komu je kladen za vinu. Doporučujeme tedy udělené pokuty zkoumat, pokud máte aspoň trochu pochybností o to, zda jste v daný čas v určitém místě jeli tak rychle, jak policie či úřady tvrdí. Tedy, pokud jste tou dobou vůbec někam jeli...

Zdroj: WWLTV

Mirek Mazal