Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Již od roku 2008 je v moci amerického protidrogového úřadu DEA databáze, která i přes ušlechtilý účel na papíře špehuje zákona dbalé občany v obrovské míře.

Americká vláda, resp. její dílčí úřady, sleduje miliony občanů podle registračních značek automobilů, a to už několik let. Uvádí to nová zpráva Americké unie pro občanské svobody (ACLU). Systém pomocí kamer na dálnicích a hlavních silnicích sleduje pohyb všech automobilů a uchovává o něm data, a to s největší pravděpodobností na většině území Spojených států. Je to po snaze o omezení aplikace Waze a údajné kontraproduktivitě kamer sledujících průjezdy na červenou druhá, avšak nesrovnatelně závažnější kontroverze v souvislosti se silniční dopravou v USA v několika dnech.

Říká-li se Státům „Land of the free”, jak se zpívá i v jejich hymně, podle těchto informací to neplatí ani se zavřenýma očima a zacpanýma ušima. Používaný systém, nazvaný National License Plate Recognition Initiative, vznikl v utajení v roce 2008 ve státech sousedících s Mexikem a jeho účelem měla být snaha o lepší kontrolu pašování drog přes hranici. Za účelem potírání této nelegální činnosti měla být sledována vozidla v oblasti. Úřady pak měly vyhodnocovat vzorce v jejich pohybu a tímto způsobem, který je sám o sobě přinejmenším velmi kontroverzní, chtěly policie a DEA, americký protidrogový úřad, odhalit více pašeráků.

Podle ministerstva spravedlnosti, pod které DEA (Drug Enforcement Administration) spadá, systém znamená „hodnotný nástroj pro boj s pašováním drog”. O skutečných výsledcích se nehovoří. A také je samozřejmě velkým problémem podstata funkce systému - sledování úplně všech vozidel, které jsou na kamerách zachyceny. Určité informace o existenci takovéhoto systému se dostaly na světlo světa už před nějakým rokem a půl ve spojitosti se státem Maryland na východě USA, až nyní však je na světě výrazně více ne zrovna příjemných detailů.

ACLU zíkskala informace o tomto systému minulý týden na základě žádosti dle zákona o volném přístupu k informacím, který mimochodem u nás funguje také. Obdržené dokumenty byly údajně silně redigovány, ale jde z nich vyčíst mimo jiné, že záznamů v databázi je celkem 343 milionů. Automobilů registrovaných ve Spojených státech je údajně okolo 255 milionů.

Pokud jste se tedy od roku 2008 pohybovali po hlavních silnicích USA, zejména jihozápadu včetně Kalifornie, je dost vysoká šance, že váš vůz je v systému zaznamenán, a to ne jednou. Systém se nicméně ze států jako Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Texas a Florida rozrostl například až do New Jersey, státu na severovýchodě USA, těsně sousedícího s New Yorkem. Přesný seznam oblastí, které se účastní, nebyl poskytnut, podle dokumentů však např. stát Utah jakoukoliv participaci odmítl. Že není sám, však mohou Američané i cizinci-cestovatelé jen doufat.

Obavy o to, že systém neslouží jen ke snaze o potření obchodu s drogami, se jeví více než oprávněně. Neexistuje statistika, která by říkala, kolik záznamů skutečně posloužilo v boji s pašováním drog a kolik se jich týká obyčejných, poctivých a zákona dbalých Američanů. Je však možno důvodně předpokládat, že drtivá většina lidí nejsou pašeráci drog. Z této premisy také nejspíš vychází odhad nadace Electronic Frontier (Elektronická hranice), že 99,8 % záznamů v databázi nebylo použito při žádném vyšetřování trestné činnosti.

Z toho nelze než vyvozovat, že tento kamerový systém je především obrovským zásahem do soukromí všech amerických motoristů. Takovýto systém totiž je schopen po určité době fungování říci, kam a kdy daný člověk jezdí do práce, za známými, k lékaři, za zábavou - pravděpodobně včetně např. projížděk po oblíbených okreskách - či jakých politických shromáždění či kampaní se účastní. Pro trochu širší perspektivu: minulý rok ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security, DHS) chtělo na návrh soukromých společností zřídit národní databázi záznamů z čtecích zařízení registačních značek, tedy něco na způsob toho, co má již léta v rukou DEA. Po obrovské vlně nesouhlasu z řad veřejnosti i různých občanských sdružení však tento záměr shodilo ze stolu pouhý den poté.

Systém samozřejmě shromažďuje záznamy podle registračních značek, ne např. podle tváře člověka. Některé americké státy také neznají povinnost vozit na autě značku i vpředu, stačí ta zadní, a i v ostatních státech nepřijdete na půl roku o řidičský průkaz, pokud vpředu značku nemáte, jak hrozí např. v ČR. Dá se tak předpokládat, že většina používaných kamer snímá auta zezadu. Značky jsou však, podobně jako snad všude na světě, spojeny s nějakým konkrétním člověkem a dá se rozumně předpokládat, že většina aut je registrována na toho člověka, který s ním nejčastěji jezdí. Navíc i něco takového ověřit či zjistit je v technických možnostech různých agentur různých vlád, nejen té americké.

Existuje i další rozměr nebezpečnosti takovéhoto sledovacího systému, který je dokonce zveřejněnými dokumenty i potvrzený. Jedním z primárních cílů systému je totiž posílit tzv. civil forfeiture, tedy možnost policie zkonfiskovat majetek včetně peněz či automobilů i těm Američanům, kteří nejsou usvědčeni z žádného trestného činu. Toto není jen nějaký relikt ze 17. století, v posledních letech se údajně opakovaně stávalo, že byl zcela nevinným lidem zabaven majetek, o který se pak soudili léta.

Něco takového by v právním státě vůbec nemělo být ani myslitelné, natož reálně proveditelné, protože to zavání až zločineckými praktikami. Podle dostupných informací slouží takto zabavený majetek přímo k financování chodu některých policejních oddělení. Ne nepodobný názor má i senátor Patrick Leahy, který Wall Street Journalu řekl, že stále se rozšiřující užití čtecích zařízení registračních značek podněcuje velké obavy o soukromí. „Fakt, že tato technologie může být využita pro rozšíření vládních snah o zabavování majetku nevinným je ještě větším problémem,” dodal Leahy. Ostatně, v průběhu minulého roku se v Kongresu objevil návrh na úpravu legislativy směrem k omezení těchto možností. Můžeme Američanům jen přát, aby se z něj stal platný zákon.

Zveřejněné dokumenty také říkají, že DEA, která databázi spravuje, sdílí údaje z ní s dalšími agenturami. Údajně se záznamy, které nejsou spojeny s trestnou činností, u DEA mažou po 60 dnech, ale na dalších místech mohou být uchovávány déle, teoreticky i navždy. „Myslím si, že je naivní předpokládat, že pokud se tato data někde mažou po určité době, budou se stejně mazat i v dalších databázích,” uvedl John Bowman, člen vedení Národní asociace motoristů. „Když se nad tím zamyslíte, je zbytečné uchovávat data o pohybu každého zákona dbalého člověka, dokud se v nich někdo nechce vrtat. Právě tehdy dochází ke zneužití. Pokud někdo není ani podezřelý z nějakého zločinu, tato data by měla být smazána co nejrychleji,” dodal.

Nejlépe hned, dodejme my, pokud jsou vůbec sbírána. Avšak i „pouhé” plošné sbírání dat o pohybu vozidel, potažmo jejich řidičů, a hledání vzorců v jejich chování je však dle našeho názoru nepřípustné. Pokud by byla řeč o sledování člověka podezřelého z nějaké trestné činnosti, ať už to je obchod s drogami, krádeže aut či cokoliv jiného, je sledování pochopitelné.

„Fízlovat” tímto způsobem všechny občany s tím, že se možná - snad něco najde, je velmi podobné aféře se sledováním mobilních telefonů americkou NSA, která před nedávnem způsobila pozdvižení celosvětově. A hlavně je to to poslední, co si chceme spojovat se svobodnou zemí ve 21. století.

Zdroj: [https://www.aclu.org/blog/technology-and-liberty-criminal-law-reform/foia-documents-reveal-massive-dea-program-record-ame ACLU]

Marek Bednář