Autoforum

/

Foto: CHP Modesto, CC0 Public Domain

Ne snad, že bychom vás k tomu nabádali, ale i na tomto případu je vidět, jak někteří lidé prostě nedomýšlí důsledky svých rozhodnutí. Zvolit auto, které vystupuje z řady, opravdu není nic pro ty, kteří mají jakýkoli důvod raději splynout s davem.

Za poslední dekády jsem si udělal řadu přátel mezi velmi bohatými lidmi, zejména v mém druhém domově v Nizozemsku. Ne snad proto, že bych byl krásný a skvělý a všichni se se mnou chtěli znát, je to jen následek nekonečného nadšení pro auta a pohybu mezi těmi, kteří na svět koukají stejně. Jasně, fanda do aut může být kdokoli, když vás ale zajímají vozy, které nevidíte v každém bazaru třicetkrát, pak se nutně dříve nebo později seznámíte s těmi, kteří kupují klidně nejen Ferrari, Porsche či McLareny, ale klidně i Bugatti, Koenigseggy nebo Pagani.

Jejich majitelé - byť ne vždy je znám tak dobře, abych to mohl říci na 100 procent - snad z valné většiny nikomu nic neukradli a nemají ani jiný důvod se schovávat před okolím, přesto obvykle pro pohyb mezi lidmi volí maximálně decentní auta. Jednak to běžně není nic ze zmíněného, ale typicky něco jako BMW řady 5 či Audi A6. Ale i pokud si koupí Porsche 911 Turbo S, což je dnes snadno auto za 7 milionů korun, je obvykle černé, šedé, stříbrné... Důvod je prostý, nechtějí na sebe upozorňovat. Barevně křiklavé supersporty dráždí lidi jednak z podstaty, jednak zviditelňují jakékoli „nestádní” jednání. Kdo si koupí Turbo S na ježdění 50/90/130 (a v Nizozemsku ještě méně)? Nikdo, „vejtaha” ve žlutém Turbu se ale terčem nenávisti stane docela snadno a rychle, i když se zase tak kontroverzně na silnici nechová.

Další věcí je, že spousta lidí auta sotva pořádně rozeznává jedno od druhého - barva a základní tvar, to jsou vodítka. Kolegy se nedávno někdo zeptal, zda jeho červené Porsche Macan GTS je to to Ferrari Purosangue... Barva je v tomto opravdu klíčová, takže bych se nedivil, kdyby si lidé víc všímali jako ďábla v drahém sporťáku někoho ve žlutém Hyundai Genesis Turbo za 5 korun a jako nevýrazný element vnímali šedou 911 Turbo S, protože zdálky vypadá jako většina Octavií. Smutné, ale roky ověřené.

Chci tím říci - tito lidé volí po zkušenostech nenápadně barevná auta, aniž by cíleně či vůbec vědomě dělali něco špatného. Ti, kteří se tak chovají nikoli shodou okolností, by měli po nevýrazných autech jít jako slepice po flusu. A starší BMW M5 F10 vypadá jako skvělá volba - dnes je to v podstatě zastaralé nevýrazné auto, kterých jezdí po silnici hromada a v šedé ho leckdo bude mít za vytuněný dieselový vrak s přebujelým M-paketem. To si ho ale nesmíte pořídit v křiklavě oranžové barvě. A pak s ním jezdit přes 160 km/h před zraky policie a nakonec jí zkusit ujet.

Přesně to - a nakonec úspěšně - udělal řidič auta na kalifornské dálnici SR-99 poblíž Modesta. Kdyby se mu to podařilo s nenápadným vozem, možná by za pár dnů vychladla stopa a nikdo by se o celý případ dál nezajímal, takto ale policie hledala oranžové BMW... A kolik asi takových jezdí? Nahlášeno jí tak bylo i toto, které s pomocí dalších znaků identifikovala jako auto, které změřila a zmizelo jí. Podle všeho nešlo o víc a zpětně nebude možné skutek přišít konkrétnímu řidiči, policie ale má v takovém případě auto na 30 dnů zadržet a účtovat si poplatky za jeho zadržování, což majitele může stát až 1 950 dolarů, tedy skoro 41 tisíc korun.

Ne snad, že bychom zrovna z tohoto „řešení” byli na větvi, poučení z celého případu je ale pořád jedno a to samé - chcete-li nebýt viděni, smiřte se s autem nudné barvy. Anebo ne, pak ale sekejte latinu, jinak se prostě neschováte a barva vás vyjde dráž, než kolik naznačuje ceník příplatkových laků té které automobilky.

Zdroj: CHP Modesto

Petr Miler