Autoforum

/

Foto: Vortex Radar, tiskové materiály

Chceme věřit, že v naprosté většině autoservisů pracují korektní lidé, kteří vám chtějí pomoci s vaším problémem, nechat si za to adekvátně zaplatit a dál nic. Přinejmenším výjimky potvrzující pravidlo se ale objevují s železnou pravidelností.

Svěřit někomu více či méně neznámému věc, která pro vás z jakéhokoli důvodu něco znamená, je vždy ošidné. Pokud řemeslníkům svěříte svůj byt, musíte doufat, že jej nezačnou používat jako svůj vlastní, že po odpoledním příchodu domů nenajdete v koši nedopalky a vypitou láhev od piva, které jste si šetřili pro sebe, na posteli siluetu postavy a na záchodě rezidua tělních tekutin, řečeno diplomaticky. Nikdo vám ale nikdy nemůže předem zaručit, že se to nestane, pokud dotyčným nebudete celý den stát za zády. A to asi nebudete, protože pokud budete, můžete si to pomalu udělat sami.

S autem je to podobné. Svěříte jej servisu i s klíčem s tím, že na něm jeho zaměstnanci odvedou určitou práci, váš vůz se ale zrovna někomu může hodit na cestu na nákup. Anebo se mu bude líbit, tak si s ním prostě sjede, ukáže ho „holkám”, cokoli takového. Je to krajně neprofesionální, pokud k tomu dotyčný nezíská váš souhlas (osobně známému mechanikovi říkávám předem: „Klidně si s tím sjeďte, pokud se vám to líbí,” to ale proto, že ho skutečně znám a vím, že se k autu bude chovat slušně), přesto se to bohužel děje častěji, než by bylo zdrávo.

Poslední takový případ se odehrál u oficiálního dealera Chevroletu v Burlingtonu v Severní Karolíně, kde jeden z majitelů výjimečné Corvette Z06 generace C7 chtěl opravit vynechávající zapalování na jednom z válců. Už přimět servis něco dělat bylo složité, když mu auto nejprve svěřil a servis nedělal nic, pak si jej vzal, svěřil mu jej znovu a nedělal nic a nakonec trvalo skoro měsíc, než auto opravil. Ten pravý šok ale přišel až po převzetí vozu.

Uvnitř auta chyběly sluneční brýle, a tak si majitel prohlédl záznamy z palubní kamery z hlavní fotky, která se dá koupit jako příslušenství k radarovému detektoru. Tam teprve pochopil, co se s jeho autem dělo. Vůz postupně zneužili dva zaměstnanci, z nichž jeden šel auto ukázat manželce, přítelkyni či kdovíkomu, prostě někomu úplně cizímu. Ta dokonce pochopila, že kamera z oknem nejspíše nahrává vše, co se s autem děje, ale zaměstnance servisu to zjevně nevzrušovalo.

Druhý pak pro změnu velmi vzrušeně proháněl auto po veřejných silnicích, protože ale i on nejspíše pochopil, že může být nahráván, pro jistotu prohlásil: „Je to dobré,“ než své chování začal vysvětlovat slovy: „Musím se ujistit, že je to dobré pro zákazníka.“ Ano, projížďka po opravě je nezbytná, nemá-li až zákazník zjistit, že problémy přetrvávají. Ale tohle bylo daleko za hranicí korektního ověření stavu věcí, o prvním výletu ani nemluvě. Bohužel to není ani zdaleka poprvé, co něco takového vidíme, a tak zvlášť u zajímavějších vozů buďte raději obezřetní, pokud si toto nepřejete. Ani v autorizovaných servisech si někteří lidé zjevně nemohou pomoci...

Zdroj: Carscoops

Petr Miler