Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+video) Dávný předchůdce Smartu předběhl dobu městských vozů a nabídl to, o co se dnes všichni snaží. Přesto se úspěchu nedočkal.

Rumunsko bylo v osmdesátých letech jednou z mála zemí Východního bloku, kde se razantně rozvíjel automobilový průmysl. Nebyla to ovšem žádná náhoda, jelikož v čele státu již delší dobu operoval velmi výrazný diktátorský prezident Nicolae Ceaușescu, který se svým zápalem pro automobily postaral o to, aby v roce 1966 vznikla automobilka Dacia.

Rumunsko totiž údajně vlastní auta potřebovalo, aby se jeho obyvatelstvo mohlo efektivněji dopravovat do zaměstnání a aby mohlo zvýšit export. Ještě před zrodem značky sice Ceaușescu usiloval o vytvoření soběstačného výrobce, jenž by nebyl nijak závislý na podpoře průmyslových zemí západní Evropy, ale nakonec Dacia využila licence od Renaultu. Jen o dva roky později (1968) už jela výrobní linka u města Pitești na plné obrátky a s ním i celý tehdejší ekonomický motor Rumunska. První i každý další model musela automobilka s prezidentem konzultovat.

Rumunské automobily Dacia měly nakonec ve Východním bloku takový prodejní úspěch, že by to byl jen málokdo čekal. Takové modely jako třeba 1100 (Renault 8 montovaný v Rumunsku), 1300 (s designem Renaultu 12) a jejich další deriváty ostatně znají lidé minimálně v Evropě poměrně dobře. Již méně známé je však městské vozidlo z osmdesátých let. Tehdy, tak jako všude jinde, kde panoval komunismus, rostly ceny ropy i potravin, ale i přesto byla rumunská velkoměsta plná Dacií. Management automobilky se proto rozhodl pro stavbu městského vozidla s nízkou spotřebou paliva.

Nicolae Ceauşescu si ani u něho neodpustil specifikovat své požadavky na konečnou podobu i čas, do kdy musí být hotové, a tak se konstruktéři museli při jeho stavbě pěkně zapotit. Mělo jít o vůz do velkoměsta s maximální délkou 3 metrů, uspořádáním 2+2 - údajně pro typickou rumunskou rodinu (2 dospělí a 2 děti) - spotřebou paliva do 3 litrů na sto kilometrů a cenou, která nepřesáhne 50 tisíc rumunských Lei (tehdy 2/3 ceny nejlevnější Dacie, na dnešní poměry asi 300 tisíc korun). Další požadavek směřoval na maximální hmotnost, která neměla přesáhnout půl tuny, či na rychlost, jenž měla překročit 100 km/h. V 80. letech něco šíleného.

Pro dodržení nízké hmotnosti se inženýři rozhodli pro použití lehkých inovativních materiálů, které budou navíc odolné proti korozi. Namísto oceli tedy používali skelných vláken a speciální syntetické pryskyřice. V roce 1986 se nakonec začaly vyrábět v Temešváru první prototypy modelu 500 Lăstun (v překladu jiřička). Karoserie třídveřového prcka ze skelných vláken byla podobná té v Lancii Y10. Uvnitř chybělo vnitřní čalounění, sedadla byla potažena vinylem a vše bylo zkrátka podřízeno jen dietě. U novějších edic se „jiřička“ dočkala čalounění, delší karoserie s kovovými díly, větších světel, prostornější zadní lavice a někdy dokonce i zadního stěrače.

Vůz poháněla doslova polovina motoru z Oltcitu, jelikož konstruktéři pro nedostatek času čtyřválec rozřízli čtyřválec napůl. Vpředu uložený vzduchem chlazený dvouválec s objemem 499 centimetrů krychlových a hmotností 67 kilogramů dostal upravený karburátor z modelu 1300, disponoval výkonem 22,5 koně a točivým momentem 34,5 Nm. Spotřeba se nakonec usadila na údajně spíše teoretické hodnotě 3,3 litru (při jízdě do ekonomických 70 km/h) a maximální rychlosti dosahoval rumunský Smart při 106 km/h. Hmotnost celku se nakonec usadila i přes velkou snahu na 590 kilogramech, i když to byla hodnota s provozními kapalinami. Zajímavostí byla například čtyřstupňová převodovka, která přenášela točivý moment na přední nápravu, nebo 12palcová kola s pneumatikami 125 SR 12.

Většího ohlasu se ale Dacia 500 nedočkala, neboť v roce 1991 při zavírání továrny rumunskou vládou pro nekonkurenceschopnost vozu dosáhla produkce pouhých 6 532 kusů. Nezájem veřejnosti o takový městský automobil byl přičítán jednak miniaturnímu zavazadelníku a dále i velmi špatné kvalitě, pro kterou je dnes Latsun zatraceně raritním vozem. Díky nedostatku podrobnějších informací a absenci reklamních snímků jde snad o nejzáhadnější Dacii historie.

Dacia 500 Latsun jakoby připomínala francouzské vozy pro neplnoleté, uspět se jí nepodařilo, myšlenka však špatná nebyla

Dacia 500 Latsun v akci

Adam Šrámek