Autoforum

/

Foto: Aguttes, tiskové materiály

V době, kdy ještě automobilky měly úroveň, klidně nabídly zákazníkům dvojnásobek ceny nepovedeného vozu, aby neriskovaly další ostudu a s ní spojené náklady. Muselo to být lákavé, někteří přesto odolali. A dnes nemají důvod litovat.

Slávu si lze vydobýt různými způsoby. Průměrností to nepůjde, jinak ale nutně nemusíte být výjimečně dobří, stačí, abyste byli výjimečně špatní. Přesně to platí o autě, ke kterému se dnes musíme vrátit a které si mezi sebou sběratelé prodávají stále dráž v podstatě jen kvůli tomu, že to bylo totální fiasko.

Jedná se o Citroën BX 4TC, speciál věhlasné rallyové skupiny B, který svého času nedosáhl prakticky ničeho. Na rozdíl od jiných vozů tohoto ražení, které se před náhlým ukončením soutěže ani nestihly postavit na start, se BX 4TC v několika podnicích objevil. V roce 1986 soutěžil v Rallye Monte Carlo dokonce s ambicemi na medailové pozice, jenže ani jeden vůz nedojel do cíle. V následující švédské rallye skončila nejlepší posádka šestá a ve třetím podniku, portugalské rallye, Citroëny opět nedojely. Dalších soutěží v kalendáři WRC se už tým neúčastnil a to bylo všechno.

Na vině byla už konstrukce vozu kterou definoval motor vepředu, neobvyklý hydropneumatický podvozek, hmotnost 1 150 kg a nepoužití středového diferenciálu. Řešení to bylo zajímavé, ale nekonkurenceschopné - těžký a obtížně ovladatelný vůz nebyl schopen držet krok zejména skupině B na míru ušitým strojům s motorem uprostřed. A konkurenceschopnosti jistě nepomohlo ani to, že s motorem 2,1 turbo s výkonem až 405 koní nešlo zrovna o nejspolehlivější vůz v poli. A tak BX 4TC skončil v soutěžích dosti neslavně.

Může se zdát, že nic horšího už se nemohlo stát, opak je ale pravdou. Šesté místo v jedné ze soutěží je ve srovnání se vším ostatním vlastně pěkný výsledek, největší průšvih se odehrál jinde. Automobilky se musely spolu se vstupem do soutěže zavázat k výrobě 200 homologačních kusů a teprve ty se pro Citroën staly učiněnou noční můrou. O jejich produkci se měla postarat firma Heuliez (té patří logo na jedné z detailních fotek níže), která pod dlouhou kapotu s přídavnými světlomety montovala čtyřválec o výkonu 200 koní (147 kW) při 5 250 ot./min. Ve srovnání se soutěžními stroji to byla bída, vůz ale s pohonem všech kol sprintoval na stovku za 7,1 sekundy, což v polovině 80. let definovalo rodinou raketu.

Dnes bychom nad něčím takovým jen zajásali a čekali, až Citroën odpočítá asi 3 sekundy, které bude trvat vyprodání celé omezené série, jenže dnes je dnes a tehdy bylo tehdy. Ostrý silniční BX 4TC byl pětkrát dražší než běžný, civilní BX a zájem o něj byl mizivý. Z plánovaných 200 homologačních exemplářů se tak prodalo jen 86 kusů a ani tím nebyl fiasku konec. Prodané vozy byly příšerně nespolehlivé a jejich nekonečné záruční opravy stály automobilku majlant, o pověsti ani nemluvě. Firma se tak rozhodla k neobvyklému kroku - chtěla i to málo draze prodaných strojů vykoupit zpět, aby je zničila a na celou tuhle epizodu zapomněla.

Citroën oslovil zákazníky s nabídkou, že jim zaplatí dvojnásobek kupní ceny za vrácení homologačního speciálu zpátky automobilce. U části z nich uspěl a auta obvykle sešrotoval, byť část z nich použil také na náhradní díly pro zachované soutěžní exempláře. Ne všichni ale své vozy dali - podle dostupných údajů dodnes přežilo něco okolo 30 aut (nejčastěji zdroje hovoří o 38 vozech) a níže můžete vidět jeden z dodnes existujících kusů, který se prodal v aukci francouzské firmy Aguttes.

Je to kus s pořadovým číslem 62, který má na tachometru pouhých 2 865 km. Jde tedy o prakticky netknuté auto v plně originálním stavu, jeden z nejzachovalejších kusů na světě. Navzdory minimálnímu nájezdu měl mít pravidelný servis a je prý připraven vás okamžitě přenést zpět do časů slavné skupiny B. Podívejte se na tento specifický skvost sami, jisté kouzlo mu nelze upřít - designově i technicky se vymyká normám, jak to jen jde. A fascinující je, že jeho dnešní cena zdaleka neodpovídá tomu, že byl vlastně tak trochu k ničemu, neboť se prodal za 107 700 euro, tedy asi 2,7 milionu Kč. A dá se čekat, že jeho hodnota do budoucna jen poroste, nedivili bychom se, kdyby se tento konkrétní vůz už za pár let prodal za 4 nebo 5 milionů. Stačí vlastně jedno - nejezdit s ním a dobře se o něj starat...

Zdroj: Aguttes

Petr Miler