Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Není pochyb o tom, že lidé automatické převodovky u řady typů aut preferují. Nic to ale nemění na tom, že těch, kteří touží po ručním řazení, je zvlášť při omezené nabídce jím vybavených aut dost na to, aby se o zbývající stroje s manuály prali jako lvi.

Evropa v posledních zhruba dvou dekádách prošla zajímavým obratem, který je těžké vysvětlit jen přirozenými faktory. Však ještě na začátku milénia šlo o hotovou baštu manuálních převodovek, které jste tehdy mohli mít prakticky ve všem a často museli mít v čemkoli sportovním. Dnes jde o něco, co nemůžete mít prakticky v ničem výkonnějším, luxusnějším nebo jakkoli mimořádnějším.

Chcete dnes ruční řazení do výkonného auta? Zbydou vám BMW M2, M3, M4 a pár Porsche, to je všechno. Navíc jde často o specifické výjimky, například k jiným šestiválcovým BMW už nemůžete mít ruční řazení nikdy a nijak s výjimkou Z4 M40i. Což je ale nakonec také specifická výjimka, u níž si v patřičné provedení musíte nechat vybavit „paketem Handschalter” - bez legrace.

Za nás nadšence je to tristní stav, který opravdu nastal nepochopitelně rychle. Však automaty nejsou nic nového a třeba v USA vládly trhu už dávno předtím, než jsme se v Evropě začali učit vyslovovat slovo „Handschalter”. A aby těch paradoxů nebylo málo, právě v USA mají dnes u sportovních variant manuály násobně větší zastání. Porsche by tam zejména některé verze 911 skoro neprodalo, pokud by neměly „fofrklacek”. Takhle rychle se smýšlení zákazníků nemění, jakkoli automatické převodovky za poslední dekády prošly slušným vývojem, který je učinil snesitelnějšími. Tušíme tedy, že hodně v této změně měly co říci naše oblíbené regulace, zejména pak ty postavené kolem pokut za nadlimitní emise CO2. Neboť s automaty jsou vozy papírově úspornější díky většímu množství převodových stupňů s dlouhými sedmičkami, osmičkami, devítkami... To nutí automobilky je preferovat a spousta zákazníků je očividně přijala.

Na koni jsou ale i u většiny evropských sporťáků, kde se pro změnu dokážou postarat o něco rychlejší či spíše konzistentněji rychlé okruhové časy. O ty jde třeba Ferrari vždy až v první řadě, a tak svým modelům začalo vnucovat automaty už v době, kdy si „F1” říkal jeho docela tragicky fungující robotický manuál podobný někdejšímu SMG u BMW. Tak se stalo, že vůbec poslední „manuální Ferrari” viděl svět už zkraje minulé dekády.

Tím úplně posledním exemplářem má být podle aukční síně RM Sotheby's, která ho bude dražit, model 599 GTB Fiorano z roku 2012, který sjel z výrobní linky jako poslední z 30 vyrobených exemplářů 599 s manuální převodovkou a vůbec poslední Ferrari jakéhokoli typu s „fofrklackem”. A zdá se, že to tak opravdu bylo, neboť třeba poslední „manuální” California vznikla ještě o dva roky dřív. Zájemcům se tak rýsuje možnost zmocnit se spojení 6,0litrového motoru V12 bez turba (s výkonem 612 koní a točivým momentem 600 Nm) a manuální převodovky v hávu docela specificky ztvárněného vozu s designem od Pininfariny.

Neobvykle šedě lakovaný stroj s interiérem čalouněný béžovou kůží Canna di Fucile, doplněný řadou prvků z uhlíkových vláken byl vyroben s tím, že jde o „manuální finále”, které podepsal i tehdejší nejvyšší šéf firmy Luca di Montezemolo. Vůz se dále dočkal paket HGTE (Handling Gran Turismo Evolution), který přidává tužší a nižší odpružení, silnější zadní stabilizátor, aktualizovaný software pro adaptivní tlumiče, jadrnější výfuk, speciální přední masku chladiče a specifická pětipaprsková vícedílná kola.

Navzdory tomu, že auto bylo od začátku zjevně sběratelským artiklem, jej zejména jeho první asijský majitel tu a tam řídil a má dnes najeto 6 524 kilometrů. Má za sebou jednu menší nehodu, která si vyžádala výměnu levého předního blatníku u Nicole Competizione, oficiálního prodejce Ferrari v Jokohamě v Japonsku, kde se tento vůz v rukou stále stejného vlastníka nacházel poté, co byl jako nový prodán v Hongkongu. Stále jeho původní majitel pak vůz dovezl do Spojeného království, kde jej současný prodávající získal v dubnu 2025. Nyní se na něm pokouší „zarobit”.

A může snadno uspět, toto je velká rarita. K dispozici bude v aukci konané 1 listopadu v Londýně, přičemž odhad prodejní ceny se pohybuje mezi 1 a 1,1 milionem dolarů, může tedy stát i víc než 23 milionů Kč. A nedivili bychom se, kdyby tento odhad byl nakonec překonán - zákazníků ručně řazených supersportů v Evropě už vážně není moc, ale ti, kteří zbyli, se o poslední zbytky svého potěšení perou klidně i za pomoci desítek milionů korun...

Zdroj: RM Sotheby's

Petr Miler