Autoforum

/

Monstrum mezi monstry bylo postaveno už před několika dekádami, přesto dosud nemá ve světě konkurenci. V terénu jej dokázala zastavit jediná věc.

Ruská federace je největším státem světa, svoji plochou zabírá velkou část východní Evropy a skoro celou severní Asii. Navzdory velké rozloze je většina klimatických a půdních podmínek nevhodná k zemědělství, a tak je ekonomika do značné míry závislá na těžbě přírodních zdrojů. Potíž je, že většina civilizace je soustředěna na východě země, zatímco severovýchod slouží jako zdroj surovin.

Tenhle kout Ruska je dosti nehostinný, většina Sibiře je pokryta tajgou či tundrou s mokřady, sever pak sužují arktické mrazy. V takových podmínkách v podstatě není možné vybudovat dostatečnou infrastrukturu a největší naleziště bývají vzdálená i stovky kilometrů od prvního většího města. Abyste na taková místa - a z takových míst - dostali, co potřebujete, musíte mít techniku, která těžko najde své opodstatnění kdekoli jinde na světě.

Právě proto se v Rusku a někdejší SSSR vždy stavěla a staví nevídaná monstra, která dovolí pohyb po odlehlých místech i s těžkou technikou či jiným nákladem. Tato auta musí vydržet vše a ještě mají za úkol dopravit potřebný náklad s posádkou. Vznikla jich řada, jedno ale muselo být tím úplně největším a právě to teď máme před sebou. Jde o obrovský pásový stavební dopravník nazvaný Jamal CSA 701, nesl tedy stejné jméno jako jedna moderní Tatra. A pozoruhodný je i tím, že vyvinutý a postavený byl nejen sovětskými techniky, ale jeho vzniku přispěli také technici z „kapitalistické Kanady”.

V 80. letech vyvrcholilo napětí mezi Západem a Východem, obě strany začaly uvažovat konstruktivněji a závody ve zbrojení byly omezeny. Právě v tomto období vznikl Jamal, společný projekt SSSR a firmy Formost z kanadského Calgary. Těžký přepravník měl na místo určení dopravovat objemný náklad o hmotnosti až 70 tun pro údržbu infrastruktury v mokřadech a zasněžených oblastech. Na korbu musel dokázat naložit základny jeřábů, vrtů, vešly se celé bagry a buldozery.

Vznikl tak jedinečný „pásák”, který se skládá ze dvou nezávislých dvojic pásů a připojené nákladní plošiny. Velká a pohodlná kabina je umístěna v přední části této plošiny, z hlavního motoru vede autonomní zdroj tepla. Místo pro cestující je vybaveno systémem pro přežití v extrémních podmínkách. Za kabinou se nachází motorový prostor s dieselovým motorem V8 o výkonu 526 kW (715 koní) a navijákem.

Naftový agregát navzdory svém u výkonu rozpumpuje obra v terénu k maximální rychlostí jen 15 km/h, o maximálku tu pochopitelně nejde. Přepravník nezastaví v terénu nic snadno definovatelného, s jedinou výjimkou - nedokáže překonat hlubokou vodu, protože ho nikdo nenaučil plavat. Zvládne ovšem přebrodit hloubku 2,6 metru, což není zase tak málo - až skoro třímetrová hladina pro něj znamená konec.

Palivová nádrž je obří jako auto samo, má objem 2 120 litrů. V běžném autě byste s takovým kvantem ujeli asi 35 tisíc kilometrů a vydrželo by vám snadno na dva nebo tři roky, tady to taková sláva není - cestou necestou ujede Jamal bez doplňování paliva jen asi 750 km, a to pouze ve středně těžkém terénu. Celkové rozměry tohoto jedinečného stroje jsou stejně impozantní jako jeho vzhled - na délku měří 20 metrů, na šířku 4,7 metru, na výšku 4,5 metru a jeh světlá výška činí 0,5 metru. Délka ložné plochy je 12,5 metru. Člověk vedle něj vypadá jako mravenec, však se podívejte na tu velikost.

Přes jistě obrovské úsilí vložené do konstrukce tohoto monstra byly postaveny jen dva exempláře Jamalu a byť neznáme cenu jediného z nich, musela být jistě enormní. Reálného nasazení se ale tyto stroje dočkaly na ropných a plynových polích Sibiře, kde si odkroutily své. Konec sovětské éry znamenal pro další rozvoj tohoto projektu stopku a postupný přesun pozornosti k menším strojům podobného ražení. Jamal CSA 701 tak dodnes zůstává pozoruhodnou tečkou za neméně pozoruhodnou érou sovětských dopravních monster - podobný vůz se už dnes zřejmě nikdo nebude ani pokoušet dostat do sériové výroby.

Zdroj: Gabriel Gore@Youtube

Mirek Mazal