Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kdybyste tento vlak potkali na železničním přejezdu, při jeho průjezdu byste možná usnuli. A je nejen obří, celá železnice, po které se pohybuje, patří mezi jedny z nejextrémnějších vůbec.

Čas od času píšeme o největších autech světa, obvykle důlních sklápěčkách o rozměrech odpovídajících stovkám běžných osobních vozů. Jsou to skutečná monstra, jejichž úkolem je odvézt vytěžený materiál z dolů na místo určení, ale jaké místo to vlastně je? Však taková auta nesmí na silnici a kdyby svůj náklad měla o kousek dál předat menším nákladním vozům, trochu by postrádala smysl. Nic takového ale obvykle nedělají a jednu z jejich typických cílových destinací právě vidíte před sebou - je to vlak. A ne ledajaký vlak.

Narazit na něj můžete hluboko uvnitř saharské pouště, kudy vede jednokolejná trať spojující oblast Zouérat s městem Nuadhibú. Každý týden touto cestou jedenkrát vyráží vlak pod vlajkou Státního průmyslového a důlního podniku Mauritánie na trasu dlouhou 704 kilometrů. Je plný železné rudy z povrchových dolů, kterou převáží k dalšímu transportu do výše zmíněného atlantického přístavu.

Železniční trať s klasickým rozchodem kolejí 1 435 milimetrů vznikla ještě pod vedením francouzské koloniální správy. Francouzi chtěli vydělat na objevených ložiscích rudy a nenapadl je lepší způsob, jak je z Afriky dostat. Stavební práce začaly ještě před druhou světovou válkou, konflikt budování jednokolejky zastavil. Po ukončení bojů a zklidnění geopolitického soupeření se v pokládce kolejí pokračovalo a stavba byla dokončena v roce 1963. Brzy se plánuje modernizace, a také přidání odbočky do jiného povrchového dolu.

Dráha dne leží na území Mauritánie podél hranice se Západní Saharou. Část úseku musela být svedena do tunelu, který vede ve značném spádu žulovým masivem. Vyhloubený průřez skálou je 1 893 metrů dlouhý a občas bývá nazýván památníkem evropské blbosti v Africe. Později do správy Mauritánie padla část sousedního státu a okolo tunelu se postavil obchvat. Kvůli tomu se tunel přestal využívat.

Na celém úseku jsou jen dvě nádraží, kam se nepočítají vlečky k dolům a do přístavu. Dodnes neexistuje žádné automatické zabezpečení, komunikace probíhá prostřednictvím vysílaček. Průměrně se železný had sune rychlostí okolo 40 km/h a kdybyste jej potkali na železničním přejezdu, budete vagónky počítat skoro 5 minut. Z toho by jeden usnul, sama železnice si ale moc neodpočine každý rok se po ní přepraví neskutečných 14 miliónů tun železné rudy.

Nákladní vlaky Mauritánské železnice patří k nejdelším a nejtěžším na světě, jelikož měří až 2,9 kilometru a skládají se z 200 až 210 vozů s nákladem 84 tun na každém z nich. Existuje jen hrstka železnic, po kterých čas od času uvidíte jet něco většího. Jedna zásilka by stačila více než na stavbu Eiffelovy věže. Naložené vagóny spolu se služebním oddílem pro obsluhu jsou taženy třemi až čtyřmi dieselelektrickými lokomotivami General Motors EMD SD40 o výkonu 2 430 kW. Kromě nerostné suroviny souprava převáží další komodity k prodeji na konečné stanici (například potraviny).

Na plynulý průjezd dohlížejí pracovní čety vzdálené cca 150 kilometrů od sebe. Zaměstnanci mají na starost údržbu kolejiště, jejich hlavní náplní práce je odhrabávání pouštního písku. Práce probíhá manuálně pomocí lopat, žádné moderní stroje jako v dolech na konci 704kilometrové železnice nemají. Právě kvůli nehostinnému prostředí a těžkým pracovním podmínkám je Mauritánská železice považována též za jednu z nejextrémnějších vůbec. A když se podíváte, jak to na ní skutečně vypadá s pomocí obrázků níže, asi nebudete odporovat...

Zdroj: National Geographic@Youtube

Mirek Mazal