Autoforum

/

Technologie kompaktních disků nejlépe ukazuje, k jakému osudu rychlý vývoj odsuzuje některé vynálezy. Hudba na CD byla převratnou novinkou roku 1983, dnes ji skoro není v čem přehrát.

Jen absolutní výjimky u nás budou znát hudební přehrávač Auto Mignon značky Philips, který uměl pracovat s gramofonovými deskami. V roce 1960 to na Západě byla žhavá novinka, která se ale příliš neujala. Po šedesáti letech už lidé vesměs žádné hudební nosiče nepoužívají a pohled na kazety či disky CD vyvolává u mladých spíše údiv, přesto si ale v principu podobné nosiče v autech užily ještě své chvíle slávy.

Auto Mignon to skutečně nedokázal, neboť sliboval čistý poslech, ale místo toho čtecí jehla přeskakovala při každém zhoupnutí vozu a vytvářela nevratné vrypy do ceněných desek pečlivě uchovávaných v papírových obalech. V roce 1963 ale opět nizozemský Philips představil audiokazetu a řidičům otevřel možnost poslouchat oblíbené písničky v autě právě touto cestou.

Magnetofonové pásky též měly své limity, zejména se s chutí trhaly nebo zasekávaly, přesto trvalo až do roku 2010, než z výrobních linek sjel poslední nový vůz vybavený kazeťákem. V mezičase se ovšem objevila mnohem lepší, zdánlivě velmi perspektivní technologie digitálního záznamu a přehrávání hudby.

Po více než desetiletém vývoji společností Philips a Sony byla na začátku roku 1983 na evropský trh uvedena technologie kompaktních disků neboli CD. Optické disky přinesly kvalitnější poslech většího množství uložených stop. Digitální data uložena ve stopě na jedné dlouhé spirále dovolovala opakovaně pouštět audionahrávku o délce až 80 minut, čtení za všech jízdních režimů vozu zajišťoval polovodičový laser o vlnové délce 780 nm. Úplnou novinkou byla šance přepínat písně dle libosti jedním stisknutím tlačítka, kolikrát kdo chtěl. V 80. letech? Zhmotnělé sci-fi.

Světoborné médium se začalo hojně využívat v informačních technologiích i u nahrávacích společností. První studiové album na dvanácticentimetrový disk nahrála švédská ABBA, na začátku 80. let stále ještě aktivní popová skupina. Chvíli trvalo, než cédéčka ovládla trh a poradila si s principielně podobnými konkurenty, v půlce 90. let ale jasně vládla světu hudby. V mezičase se začaly masověji objevovat přehrávače CD umístěné jak přímo ve středové konzoli, tak i v kufru jako automatický měnič.

Automobilky úzkou mechaniku dlouho nabízely jako příplatkové příslušenství standardem nebyla třeba ani v BMW řady 3 E46 vyráběném až do poloviny minulé dekády), následně se z kdysi komfortního doplňku stala sériová výbava skoro všech aut. Do roku 2007 bylo celosvětově prodáno 200 miliard kusů CD, zájem o ně ale pod tíhou modernizace od té doby klesl na minimum.

Zlomová změna nastala s příchodem digitálního formátu MP3, který může být uložen v jakékoli přenosné paměti a s rozmachem mobilního internetu i úplně jinde, než samotný přehrávač. Původní odhady předpovídaly konec lesklých disků do roku 2015, kdy mělo zvítězit pohodlí s velkými soubory MP3 na přenosných uložištích, což dokonale neplatí, cédéčka ale dnes jsou druhem na vymření. Předloni jejich prodeje klesly pod šest procent množství evidovaného v roce 2000.

Jejich přehrávače tak mizí i z aut, zejména levnější vozy je nemají už několik let. Největší naděje jsou nyní vkládány do streamování hudby přes internet, které se v poslední době rozmáhá i v autech. Stále dostupnější mobilní internet urychluje zánik potřeby jakýchkoli fyzických nosičů audia, která budou uživatele vždy limitovat z hlediska toho, co může poslouchat - streamovat lze cokoli prakticky odkudkoli. Kdysi blyštivá nezbytnost v podobě CD, které okouzlovaly svět svou moderností, je dnes v podstatě zbytečnost. Je zatím předčasné vyhlížet poslední nový vůz s přehrávačem CD, déle než 5 až 10 let ale podle nás na něco takového čekat nebudeme

Zdroje: Autocar, Sony, Philips, automobilky

Mirek Mazal