Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pohádku o týmu amatérů, kteří oproti očekávání všech vyhráli olympiádu, připomíná příběh Škody ve Velké Británii. Kdysi byla její auta označena za nejhorší v zemi, dnes tam milují i ta.

Škodovka kdysi své modely pojmenovávala na různých místech různě, protože při vymýšlení nového jména nemyslela na prodej mimo tehdejší Československo. Například klasická Škoda 105 tak musela být ve Francii označena 1050 kvůli chráněné číselné řadě automobilky Peugeot. Na britské území se pak české modely dovážely pod názvem Estelle či Super Estelle.

Škoda Estelle se v roce 1976 poprvé dostala na britský trh jako jeden z nejlevnějších automobilů na trhu. Tamní motoristy okouzlily moderní hatchbacky s pohonem předních kol jako VW Golf nebo Ford Fiesta, český výtvor s motorem uloženým za zadní nápravou pro ně už tehdy představoval retro. Pohonná jednotka v kombinaci s primitivním zadním odpružením s pomocí pouze dvojice podélných ramen dávala lehkému vozu s motorem vzadu zvláštní jízdní vlastnosti.

Estelle se prodávala, ale v podstatě jen proto, že byla levná. Nepříliš důvěryhodná značka v kombinaci se zastaralou koncepcí a pochybným provedením dala brzy vzniknout nekonečnému množství ironických vtipů. A nebylo to jen škádlení. Časopis Car dokonce svého času vyhlásil Estelle za nejhorší nové auto prodávané na Britských ostrovech. Škoda na to ale bezprostředně nebyla schopna zareagovat podstatnou inovací.

Mladoboleslavské závody byly tehdy pod kontrolou režimu, který nedovoloval zásadní změny. Návrhy na přestavění aut na pohon předních kol s motorem před řidičem byly zamítnuty, proto se do exportu nic jiného nemohlo dostat ani v dalších letech. Konstruktéři ale nespali a snažili se vytěžit maximum z toho, co měli k dispozici. Věnovali se zlepšení zadního zavěšení a nově pětistupňové manuální převodovce - nejvýkonnější modely z nás známé jako 120 X, 125, 130, 135 a 136 dostaly navíc dvojici příčných ramen nebo kýžený pátý kvalt, který rychlou jízdu učinil snesitelnější a úspornější.

Car později jeden modernizovaný exemplář otestoval a podle závěrů si Škoda začala budovat podloží pro mnohem přívětivější pohled britské veřejnosti - už to nebylo nejhorší auto na trhu. S přibývajícím časem si navíc sympatie začala získávat i koncepce „vše vzadu”, která byla na trhu raritou. Zadní uložení motoru si dokonce vysloužilo pochvalu od závodních jezdců rallye, kteří uměli využívat lepší trakce zatížené zádě.

Zlepšení image pomohl i chytrý marketing, například nezapomenutelné označení Rapidu jako „Porsche z Východu” využilo britské zastoupení k rozšíření povědomí o automobilových produktech z České republiky. Dokonce se začalo nabízet provedení Cabrio se stahovací střechou, které vznikalo ve firmě Ludgate Design and Development.

Poslední Škoda s pohonem zadních kol se v Británii prodala na začátku devadesátých let, kdy se do české společnosti chystal vstoupit Volkswagen. Česká automobilka tehdy vytáhla mnohem modernější Favorit, který pod vedením VW o pár let později přepracovala v ještě konkurenceschopnější vůz. Po Favoritu přišla Felicie, záhy po ní přelomová Octavie a od té doby už škodovka sbírala ve Velké Británii jeden úspěch za druhým. Dnes volba Škody platí za racionální koupi dobrého auta a vtipy na adresu české značky už nikdo soudný z úst nevypouští.

Ale zpátky ke klasickým modelům, které si dnes navzdory někdejší pověsti vydobývají úctu, o níž si v době svého vzniku mohly nechat jen zdát. Deník Telegraph zmiňuje příběh jednoho z Rapidů, který si koupil motoristický fanoušek George Collins. Po smrti prvního majitele byl vůz na prodej za čtyři tisíce liber (119 tisíc Kč), což je s ohledem na nízkou cenu většiny starších vozů ve Velké Británii - a Škod obzvlášť - až absurdně vysoká cifra.

Collins se do Rapidu kupé bezhlavě zamiloval. Jeho volba byla zvláštní, protože jako fanoušek pekelně silných motocyklů si vybral starý a pomalý automobil. Dokonale zrenovoval zašlé části a z Rapidu udělal lepší auto, než kterým bylo po opuštění továrny. Nový příznivce českého strojírenství s Rapidem jezdí často a rád, je to prý balzám na duši. Restaurátorské práce údajně nebyly náročné, protože vše funguje na jednoduchém principu bez záludných technických řešení.

Světle hnědé „východoevropské Porsche” okouzlilo i dalšího motoristu, který po prvních kilometrech zkušební jízdy zůstal natolik překvapen, že si pořídil vlastní zelenou Škodu 120. Opotřebovaný sedan padající na zadek ho vyšel na 600 liber (18 tisíc Kč), též nemalou cifru v zemi, kde se ojetiny z devadesátých let prodávají klidně za desítky liber. Má čtyřstupňovou převodovku a tradiční jednoduchý typ zadní nápravy, ohlásil nakažený majitel nového přírůstku. Dále vychválil absenci elektronických asistentů a svébytný interiér navržený kdesi na východě během nepříjemného komunistického nadvládí.

Někteří stále vnímají staré Škody jako bezcenný šrot, ale tito dva pánové dokazují, že stále více Britů bere zpětně vážně i auta, která kdysi po respektu zoufale toužila. Ačkoli i u nás mnozí dále považují škodovky za cosi druhořadého, měli bychom být pyšní na to, jakého obratu Škoda v Británii dosáhla. A jak připomínají oba tito pánové, základ v moderním úspěchu škodovek na britských ostrovech nemusí ležet v tom, co s českou automobilkou provedl Volkswagen. Sama tehdy československá firma byla schopna pro svůj úspěch ve Velké Británii udělat více než kterákoli jiná značka z východu, navzdory tomu, že reálně mohla dělat docela málo...

...a další majitele dnes už podceňované Škody 120 sami připomínají, že i jejich Škody dnes ve Velké Británii požívají respektu, po kterém kdysi marně toužily

Zdroj: The Telegraph

Mirek Mazal