Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Věčně umíněný Ferdinand Piëch chtěl po hlavičkou VW stvořit auto, které stanoví rekord v průměrné rychlosti na 24 hodin. A tak to prosté udělal.

Volkswagen není automobilkou, která by běžně vyráběla supersporty. Jistě, ve VW Group je Porsche, Lamborghini a Bugatti, ale samotná značka Volkswagen se orientuje na praktická, funkční, i když trochu nudná auta. Možná je neprodává nejlevněji, ale divte se, když i tak některá z nich na trhu těžko nacházejí přemožitele.

V dobách, kdy koncernu VW vládl Ferdinanda Piëcha, ale nebyly Volkswageny jen nudné. Byl to právě Piëch, který si vymínil koupi značky Bugatti či stavbu aut jako Phaeton, velké luxusní limuzíny. Právě pro ni vznikl motor W12, světový unikát, který staví dva motory VR6 - které jsou unikátní samy o sobě - znovu do V, aby vznikl dvanáctiválec, který je ale mnohem kratší než konvenční V12. Než se ale tento motor dostal do sériové výroby, jeho praporu se chopil jiný pionýr, který měl jeho označení v názvu - Volkswagen W12. A také to ono bylo Piëchovým dítětem, které hýřilo ambicemi.

V roce 1997 se na autosalonu v Tokiu představil koncept Volkswagen W12 Syncro. Vypadal jako nic jiného, co Volkswagen do té doby představil - prostě proto, že to byl supersport a že vypadal opravdu jako placka. Jeho délka byla 4,4 metru a šířka 1,92 metru, ale na výšku měřil pouhých 1,1 metru. A dojem placky umocňovaly plochy zádě, které byly velké a hladké.

Design měl na starosti Giugiaro a když tento vůz vidíme, je patrné, že se díváme na koncept. Zadní světla vypadají jako kousky plastu nalakované na červeno a na jednom z obrázků, když se podíváme pořádně, na horní straně přístrojové konzole vidíme snad něco jako ovládací panel vesmírné lodi Voyager. Dále tu je volant s dost neobvykle umístěnými rameny, minimalistický počet ovládacích prvků a páčky a kliky dveří z VW Polo.

Podstatné je však to, co je v útrobách. Volkswagen zvolil zavěšení kol typu pushrod a přední tlumiče s pružinami hezky vystavil světu na odiv pod předním sklem. Z názvu Syncro je jasné, že jsou poháněny obě nápravy, a nejvýraznější designový prvek, tedy ohnutý pás skla, táhnoucí se od čelního okna až skoro nad zadní kola, ukazuje to nejpodstatnější - ne celebritu nebo snad samotného Ferdinanda P. za volantem, ale motor W12. Ten má ve žlutém konceptu Syncro objem 5,6 litru a dává 420 koní.

Druhou verzí tohoto vozu je W12 Roadster, červený vůz, který se představil v Ženevě v březnu 1998. Rozdílů tu je víc a skalp je jeden z nich, ale začneme u něj. Bylo-li u žlutého kupé vidět, že šlo o koncept, tady to je nad slunce jasné. Skleněný pás je tu svislý a tvoří čelní sklo a boční okna. A nemá žádný rám nahoře, takže není jak na něj připnout střechu. Tenhle vůz střechu samozřejmě neměl, měl jen ochranné oblouky za sedačkami. A motor o stejném výkonu byl vidět svým vlastním otvorem - byl na vzduchu, jako u Veyronu - a tentokrát poháněl jen zadní kola.

Třetí inkarnací byla verze W12 Nardo, která se tak jmenovala podle testovacího okruhu v Itálii, samozřejmě. A ne jen tak nadarmo, vznikla pro dosažení rekordu v průměrné rychlosti během 24 hodin. Oproti původnímu žlutému vozu měla jiná přední i zadní světla a byla o 15 cm delší, takže působila ještě víc jako placka. A taky tu měl motor šest litrů objemu a sílu 600 koní a 621 Nm. Maximálka byla 357 km/h a o přenos výkonu se starala šestistupňová sekvence.

Tento vůz se představil na tokijském autosalonu v roce 2001 v jasně oranžové barvě a oproti původnímu žlutému vozu už neměl páčky blinkrů a stěračů z Pola, nýbrž své vlastní, hliníkové. Také měl jinou středovou konzoli, která ale už tak unikátní nebyla. Byl to pořád koncept, nikdy se neměl normálně prodávat, což může být trochu škoda. Jeho hlavním účelem byl onen rekord.

Pokus o něj se uskutečnil v únoru roku 2002 a jelo ho černé a závodně upravené auto, pochopitelně na Nardu. Byl úspěšný, za 24 hodin se podařilo ujet 7 740,567 km, což znamená průměrnou rychlost 322,891 km/h. Tým tehdy překonal i několik dalších rekordů, ale tenhle byl nejpodstatnější. Mise splněna a objet skoro pětinu zeměkoule autem za 24 hodin je vážně pozoruhodná věc.

Jen je škoda, že se tohle auto opravdu aspoň chvíli nevyrábělo, dnes by to byl skvělý sběratelský kousek a možná nejlepší vzpomínka na časy, kdy se u VW dělaly... nesmysly. Ale zatraceně zajímavé.

Pak přišel Roadster, zadokolka

A Nardo z roku 2001 bylo nejsilnější

Rekordní vůz byl černý

Marek Bednář