Autoforum

/

Foto: Jim Michaud, publikováno se souhlasem

Vznikl pouze v 12 exemplářích a je jedním z vůbec nejvzácnějších a nejvíc futuristických aut, která kdy byla postavena. Je mu 85 let, přesto vypadá jako z budoucnosti. Teď je na prodej, ovšem ani trochu levně.

Pokud jste kovaní v autech, hlavně pak v těch amerických, jméno GM Futurliner vám něco řekne. A pokud ne, řekneme vám o něm něco my. Tyhle vozy - můžeme jim říkat autobusy, ale není to úplně přesné - byly vyrobeny v pouhých 12 kusech pro Světový veletrh v New Yorku v roce 1939. Vypadá to jako dávná historie, tím ale jejich role v automobilových dějinách teprve začala a hned tak neskončila.

Po skončení výstavy totiž tyto stroje začaly jezdit po USA v rámci pojízdné výstavy nazvané „Parade of Progress”, tedy „Přehlídka pokroku”. A přesně ten se samy snažily ztělesňovat - nejen tím, co převážely ve svých útrobách, ale také tím, jak futuristicky ve stylu art deco vypadaly. Druhá světová válka vystavila přehlídkám pauzu, ale pro rok 1953 bylo všech dvanáct Futurlinerů zrenovováno. Byla upravena střecha ze skleněné na pevnou a byla přidána klimatizace, protože pod skleněnou kopulí prvních verzí bez klimatizace se řidiči v létě pekli. A přibyly i odkazy na nové projevy pokroku, typicky známé symboly atomu.

Přišly ale i technické změny. Vozy dostaly silnější motor, řadový benzínový šestiválec GMC o objemu 4,9 litru, a také nové převodovky. A skutečně ne jednu, ale hned několik. První za motorem byl čtyřstupňový automat Hydramatic, za nímž byla připojena ještě dvoustupňová manuální převodovka. To znamenalo osm dopředných rychlostí a dvě zpátečky. Na zadní nápravě byla ještě třetí, tentokrát třístupňová převodovka, kterou ale nebylo možné ovládat z kabiny, řidič musel údajně vylézt, zvolit jeden ze tří kvaltů - asi podle toho, jaký terén ho čekal - a pak pokračoval v jízdě s úplně jinými převodovými poměry.

Maximální rychlost prvních Futurlinerů, které byly poháněny dieselovými čtyřválci, byla asi 60 km/h. Instalace šestiválců GMC zvedla maximálku na 80 km/h, v každém případě tedy výstavní konvoj nemohl jet nijak rychle. Futurlinery byly dost velké - dlouhé lehce přes 10 metrů, vysoké 3,5 metru a široké 2,4 metru. Rozvor náprav činil úctyhodných 6,3 metru a hmotnost byla okolo 12 tun, protože vozy měly na palubě dieselelektrické generátory, aby měly z čeho napájet „výstavní systémy” a osvětlení.

Vůz má neuvěřitelných 19 (sic) různých dveří sloužících buď pro vstup a nebo prezentaci vystavovaného. Byly v pravé části přídě a řidič spolu s až dvěma pasažéry vyšplhal po několika schůdcích do kabiny. Sedačka řidiče byla asi tři metry nad zemí v obklopená převážně sklem, takže zážitek z řízení takového kolosu musel být impozantní.

Kromě těchto dvanácti vozů jezdilo v konvoji také několik dalších doprovodných aut. Futurlinery byly ale středobodem pozornosti a každý z nich měl v sobě expozici něčeho jiného. Jeden ukazoval budoucnost života na farmě, jiný zase vědecké pokroky, další vysvětloval vznětové motory. V roce 1955 přibyly miniaturní výrobní linka automobilů a animovaná expozice o rozvoji americké silniční sítě v letech 1902 až 1953.

Rok 1956 byl posledním, kdy Futurlinery po USA jezdily. Zájem o ně už nebyl velký, mimo jiné i kvůli rozšíření televize, které kdysi Futurlinery samy předpovídaly. Koncern General Motors tak tenhle jistě nákladný projekt ukončil a jednotlivé kusy prodal. I když vlastně ne všechny, dva z nich daroval domácí michiganské státní policii, která je překřtila na Safetylinery a použila je k edukaci veřejnosti o bezpečnosti na silnicích.

O většině z původně existujících dvanácti kusů se pořád vědělo, osud několika z nich ale zůstával neznámý. Jeden z nich byl údajně použit jako pojízdné pódium pro evangelické misionářské cesty po USA v rukou kontroverzního proroka Orala Robertse. Údajně se pak dostal do Jižní nebo Střední Ameriky.

Kousek s číslem 7, na jehož palubě byla výstava o budoucnosti amerických měst, byl v majetku massachussettského autobusového dopravce Peter Pan. Tedy - alespoň si to dlouho všichni mysleli. Když se ukázalo, že tady ve skutečnosti vůbec neskončil, byl považován za ztracený. Až po jeho pozdějším nálezu se postupně ukázalo, jeho osud byl mnohem komplikovanější.

Jeho příběh po roce 1956 má několik zastávek. Prvně ho koupila velká energetická společnost a používala ho jako propagační vůz. V roce 1960 se z něj stalo servisní vozidlo pro blíže neupřesněný závodní tým. A v roce 1964 mu někde v New Hampshire nedaleko vrakoviště došlo palivo a tehdejšího majitele nenapadlo nic lepšího, než vůz na ono vrakovišti dotlačit a právě tam ho nechat. Zůstal tam až do roku 1984, kdy jej chvíli před sešrotováním koupil provozovatel řetězce restaurací Kendrick, který hledal vhodný vůz pro provoz pojízdného salátového baru. Jak dlouho takto sloužil, nevíme, nakonec ale skončil za domem neznámého majitele, kde vydržel až do přelomu milénia.

Bizarní je, že tento člověk netušil, co kdysi za pár tisíc dolarů koupil. Než byl vůz identifikován jako Futurliner číslo 7, majitel hovořil o tom, že „má na zahradě něco jako autobus”. Přesně ten koupil Tom Learned, který už moc dobře věděl, co má k dispozici a chtěl začít s renovací. Learned zastavil chátrání vozu a zachránil spoustu součástek, ale do skutečné renovace se léta nepustil. Pak to vzdal a vůz prodal firmě Chrome Cars, která se zabývá renovací veteránů, a od níž máme k dispozici většinu informací. A právě ta dala „sedmičku” znovu dohromady, ostatně zrenovovala i číslo 9.

Vůz byl tedy zrenovován a pak znovu prodán americkému sběrateli, který jej dnes nabízí k prodeji na Facebooku. Je to bizarní místo k prodeji takového skvostu, ale... pořád je méně bizarní než zahrada, na které se auto nejméně roky rozpadalo skoro až na atomy, které samo tak propagovalo. Auto je dnes skutečně jako nové - vizuálně, technicky, a to i s vychytávkami jako jsou výsuvná světelná lišta či jednotlivé otevíratelné části. Můžete se tak vrátit až do roku 1939, do 40. let, do 50. let, do kteréhokoli momentu v bohaté historii tohoto stroje. Cena ovšem odpovídá - požadovaných 998 900 USD znamená víc jak 23 milionů korun. Výjimečný „autobus”, co říkáte?

Zdroje: Jim Michaud@Facebook, Autoforum, Chrome Cars

Petr Miler