Autoforum

(+ video) Ve vřavě kompaktních kombi se Seat snaží zaujmout sportovním stylem. O moc více než ten si ale od jeho jména neslibujte.

Když jsme před více než rokem poprvé pořádně testovali auto koncernu Volkswagen postavené na nové modulární platformě MQB, jednalo se o skoro dobrodružnou aktivitu. Byla tu spousta nezodpovězených otázek, mezi nimiž jasně kralovala jediná: bude nová platforma nešťastnou ukázkou následků snižování výrobních nákladů ad absurdum, nebo propracovaným kusem techniky, který je výrobně levný jen tak mimochodem? Jak dnes už jistě víte, ani jednu k jedné z těchto extrémních variant odpověď nezamířila, pokud se ale k nějaké blíží, je to spíše ta druhá.

Auta na MQB jsou prostě dobrá a výjimky, byť ne zcela ostudné, lze hledat spíše mezi verzemi z dolních pater nabídky. Třeba modely s motorem 1,6 TDI, pětistupňovou převodovkou a klikovou zadní nápravou dokážou zvednout obočí publika už touto svou výchozí specifikací, faktem ale je, že na nákladech šetří jednoduše všichni a Volkswagen to vesměs dělá tak, že to zákazníka příliš nedráždí.

Měli jsme tu testy audin, volkswagenů, škodovek a v neposlední řadě seatů, mezi nimiž jsme nový Leon, dokonce opakovaně, zkusili jako pětidvířko i třídvéřové SC. Ačkoli dokonalým autem nikdy nebyl, vždy v našich testech uspěl a podobně uspěly i kombíky jiných značek postavené na stejných technických základech - Octavia a Golf. Dá se tedy očekávat, že nový Leon ST coby první „kombinovaný” výstřel značky v tomto segmentu bude špatný? Nikoli a předem vám mohu říci, že špatný není. Znamená to ovšem, že je stejný jako třeba Octavia Combi? I v tomto případě musí být odpověď zamítavá, je alespoň částečně svůj. V čem a jak moc? Nejen o tom se vám dnes pokusím povědět.

Hranatý interiér ztrácí glanc

Seat o svém Leonu ST (Sports či Sport Tourer, sama automobilka zkratku pokaždé rozepisuje jinak) říká, že jde o nejkrásnější kombi své třídy. Jestli Španělé přehání, nebo nikoli, posoudíte jistě nejlépe vlastním okem, za sebe ale musím konstatovat, že špatně auto nevypadá. Přesto nemohu říci, že by šlo o nějaký designový zázrak, ostatně už proto, že po uvedení Leonu a Leonu SC nepřináší prakticky žádný nový nápad. Automobilka vůz trochu protáhla, trochu jinak mu naohýbala sloupky C a vše uzavřela téměř stejnou zádí. Nevím, jestli třeba koncová světla jsou úplně totožná jak u hatchbacku, určitě ale stejně vypadají.

Neříkám, že to je špatně a s ohledem na už zmiňovanou, v každém průmyslovém odvětví takřka všeobjímající snahu udělat vše co nejefektivněji, je to docela pochopitelné, nechtějte ale po mně, abych takovému výtvoru dával ceny za design. Leon ST je šik, vypadá lehce, nenuceně, chce se mi říci „nezahrádkářsky” a velkému zavazadelníku designově neobětuje mnoho. Přesto nebudu moci příliš odporovat, pokud někdo řekne, že vedle „skorokupé” SC vypadá jako bačkora po boku dámského střevíčku. Je to „jen” sympaticky střižené kombi, nic více.

Už kvůli nepříliš inovativnímu vnějšímu designu jsem s kabátkem španělské novinky nechtěl ztrácet příliš mnoho času, podobně by pak šlo zatočit i s interiérem - v tom se totiž, alespoň z pohledu předních cestujících, nezměnilo proti pětidvířku a SC prakticky nic. V minulosti jsem o vnitřku Leonu napsal, že jednoduchý, vzhledově i materiálově střízlivý, ergonomický... To všechno bych řekl i dnes, s odstupem nějakého jeden a čtvrt roku od prvního testu ale musím zmínit ještě jednu vlastnost, která se mi loni a předloni tak aktuální nezdála - začíná vyhlížet poněkud lacině.

Snad bych si toho ani nevšiml, kdyby mě na to neupozornil skoro každý, s nímž jsem v Leonu ST jel. Tohle je auto za 620 tisíc Kč v jedné z vyšších specifikací, dojem z vnitřku ale této pozici nekoresponduje. Všechny ty jednoduché linky, ostré hrany a větší plochy prostě vyvolávají dojem jisté lacinosti, čemuž se zatím Golf, Octavia i A3, navzdory podobnému morálnímu stáří, vyhýbají. Pochopitelně neřeknu ani popel, pokud zvoláte, že se vám právě tohle líbí, soudě podle reakcí okolí a nakonec i z vlastního dojmu ale mám pocit, že vnitřek španělského kompaktu stárne rychleji než u jeho koncernových sourozenců. A to má za sebou vážně sotva rok a půl na trhu, jak asi bude vypadat za další dva nebo tři, než jej stihne facelift?

Opustím-li tento postřeh, musím se podívat ještě na zadní sedadla, kde sice prostoru oproti hatchbacku znatelně nepřibylo, ale ono to ani nebylo třeba. Do Leonu se prostě vejde celá rodina, klidně i čtveřice běžněji vzrostlých dospělých, a tak nebylo mnoho co řešit, třebaže v koncernové stáji najdete i lépe disponované kompakty.

V „kufru” se najde místo pro skoro 600 litrů zavazadel a bez dalšího zkoumání dodám jen tolik, že vyhovět musí svou dobrou využitelností každému zákazníkovi tohoto typu aut, který nechce mít za každou cenu ten nejprostornější zavazadelník ve třídě. Leonu ST tenhle titul na zádi vytetovaný vážně nemá, osobně ale už takový prostor považuji za monstrózní, že honba třeba za dalšími 23 litry, které ma navíc třeba Škoda Octavia, bude rozumně ospravedlnitelná jen velmi zřídka.

S 1,8 TSI nešlápnete vedle

Dalším starým známým byl motor testovaného vozu, kterým je přeplňovaná jedna-osmička z nové koncernové líhně jménem EA888. Vyzkoušeli jsme ji rovněž v řadě vozů od Octavie přes dva Leony až po dvě A3 a ačkoli se pokaždé chovala trochu jinak, snad pokaždé se mohla pochlubit několika zásadními pozitivními vlastnostmi: relativně vysokým výkonem prakticky v celém spektru dostupných otáček, rychlými odezvami a docela vysokou provozní efektivitou. Přesně to mohu říci také o posledně testovaném exempláři a i když bych tím mohl celé povídání o motoru rovnou skončit, vzhledem k přítomnosti častěji nedostupné než dostupné manuální převodovky dodám ještě pár dalších dojmů.

Jednak musím říci, že celkovou dynamiku manuál oproti automatu spíše pohřbívá, neboť má proti alternativnímu sedmikvaltu o poznání delší převody. Zatímco DSG je převodovkou 6+1 a to ještě ne dokonale, přímé řazení je pětivkaltem s rychloběžnou šestkou. Přesto bych vždy dal přednost vlastnímu řazení, neboť krom této nevýhody a možná (možná, zrovna tyto DSG neřadí zrovna bleskově) pomalejšího řazení nahoru už dostáváte jen samá plus.

Delší zpřevodování se může zdát nepříjemným, ale v praxi vám takové přijde jen při pohledu na otáčkoměr. Věta „tento motor si delší převody může dovolit” je hloupé klišé, neboť není pohonná jednotka, pro kterou by bylo dokonale vhodné jiné než optimální zpřevodování a tím to v Leonu ST 1,8 TSI jistě není. Na druhou stranu, tento motor si delší převody v jistém slova smyslu vážně dovolit může, neboť výkon servírovaný v nižších a středních otáčkách je dost vysoký na to, aby vůz ani „vzdálenějšími” převody řidiče příliš neobtěžoval.

Ostatně, podívejte se na přiložené video, na němž uvidíte vůbec poprvé u 1,8 TSI s manuálem kompletní sadu akceleračních testů včetně zrychlení z nejnižších možných otáček na šestý, už vážně dost dlouhý rychlostní stupeň. Musíte mít doma Corvette Z06 nebo ZR1, abyste řekli, že tohle je bída - motor se opravdu zvedá z nejnižších otáček parádně a schutí pálí až k těm nejvyšším.

Jsou to dobré vlastnosti, bylo by naivní předpokládat, že cokoli z dosud zmíněného značí charakter nebo zvuk - ani jedno motor nemá. Vzhledem k ploché křivce průběhu výkonu působí i pod plnou zátěží poněkud znuděně a jako většina dnešních turb nevydává sám o sobě žádný výrazný zvuk. Jenže pro dnešní dobu jsou typické i jiné věci jako třeba předstírání projevu motoru reproduktory a něco takového už Leon v provedení FR má, i jako kombi. Pokud tedy zapnete na voliči jízdních režimů (ještě se k němu dostaneme) možnost Sport nebo v individuálním režimu dopřejete samotnému motoru stejně označenou volbu, trochu jadrného zvuku dorazí. Jestli vám taková věc přijde chytrá, posuďte sami, ale když už nic jiného, jde u Leonu o docela decentní představení, nikoli nesmysly jako třeba UFO z Renaultu, či co to vlastně v novém Cliu RS hraje.

Hlavně ve sportovním módu pak motor krom výraznějšího zvuku reaguje rychle na vaše povely, více mě ale zaujala jiná věc - jak je v jakémkoli režimu úsporný. Dynamika vozu, jak vám ostatně zmíněné video též naznačilo, je hodně slušná, přesto není reálné dostat se v provozu se spotřebou paliva střednědobě nad 16 litrů benzinu na 100 km, a to mi přijde na skoro dvousetkoňové turbo dost málo. Pokud Leon ST FR dokáže udělat v kombinovaném režimu na 150kilometrové trati rychlostní průměr 155 km/h se spotřebou 16,0 l/100 km nebo 135 km/h při 13,4 litrech na stejné trati, zdá se mi to skoro jako zázrak.

Samozřejmě, typické budou hodnoty nižší a řekl bych, že nejčastěji budete s tímto autem přiměřeným stylem (žádné šetřílkovství, ale také žádné silniční výtržnosti) s přibližně osmilitrovým průměrem. Leon umí pochopitelně méně, i více (předpisově do 6,5, trvale svižně kolem 10), v žádném režimu mě ale nezklamal. Tenhle motor, ač to není žádný pevný základ pro řidičskou nirvánu, je prostě dobrým kompromisem mezi vším, co by správná pohonná jednotka podobně široce rozkročeného auta (kombi FR, od toho můžete chtít skoro cokoli...) měla umět a jako taková stále má mé doporučení.

Komfortní a samozřejmý, ale trochu jalový

Tento test jsem nazval rychlým, neboť oproti všemu dosud testovanému má za cíl reflektovat pouze specifika Leonu ST, která jsou opravdu drobná. Zbylé „jízdní záležitosti” tedy shrnu do této kapitoly a začít musím připomenutím jeho ovladatelnosti.

Na té opravdu není nic nového, je prostě „koncernově-emkvébéčková”, třebaže se i tato veličina v dílčích projevech u jednotlivých vozů na stejné platformě liší. Nevím, jestli použité označení najdete v nějakém výkladovém slovníku, ale pro případ, že nikoli, přidám pár vlastních slov. Budou opravdu přesně dvě: přesná, leč umělá.

Ať už se podíváte na cokoli od řízení až po řazení, nemůžete hořekovat nad nepřesností - je to všechno precizní, škatulkové, Rubikově-kostkoidní. Na druhou stranu se ale nemůžete zbavit pocitu jisté odtažitosti, nelidskosti, přílišné vypočítanosti či jak to nazvat. Tyto pocity nakonec schopně podporují i zmíněné nastavitelné jízdní režimy, které minimálně plyn a řízení posouvají do řady rozličných podob fungování. Je to svým způsobem fajn, však proč nemít ostřejší plyn a tužší řízení, když to tak zrovna vy máte rádi, Josef ze sousedství nikoli a oba chcete stejné auto? Jenže právě při přepínání těchto režimů zjistíte, jak moc málo je tohle auto přítulné. Ovládání není nepříjemné, možnosti vozu se ale skrze něj musíte postupně naučit, číst je z průběžných projevů a zpětné vazby prostě účinně nelze.

To vážně není nové zjištění a nové vlastně není ani to, že podobným způsobem působí i celé auto. Nepochybuji o tom, že by u Seatu uměli udělat více řidičsky orientovaný vůz a tajně doufám, že nový Leon Cupra takový bude. Standardní Leon, třebaže ve verzi FR, ale střílí do velmi širokého publika, a tak preferuje jiné hodnoty. Chce být příjemný a nenáročný, chce být více komfortní než „akční”. On takový je a mě to nazvodry vyzývavému vzhledu a označení Sports Tourer asi nevadí.

Co se mi velmi líbí, je samozřejmost, s jakou toto auto následuje vaši vůli prakticky v jakémkoli jízdním režimu. Podvozek a nepochybuji o tom, že i jeho nevypínatelná elektronika, pracují na jeho neustálé ochotě ladně projíždět zatáčky prakticky v jakékoli rychlosti. Je to skutečně velmi „zatáčivý” vůz - můžete brát kruhový objezd na dvojku nebo táhlou dálniční šikanu na roztočenou pětku a pokaždé se autu pozoruhodně chce danou pasáž projet s minimálními nároky na řidiče, náklony karoserie a tím i dopady na posádku. Přidejte si k tomu, že auto je motoricky, podvozkově i aerodynamicky tiché a máte v rukou skutečně pozoruhodný Tourer, klidně ve 220 km/h. Odvezl jsem v něm spící ženu vesměs po okreskách na téměř dvousetkilometrovou vzdálenost ne o tolik nižším rychlostním průměrem a ani jednou se nevzbudila. Chce to jistě více než dobrý Tourer, aby i takovou jízdu vnímala posádka jako příjemnou, ale bez něj to dozajista také nejde.

Této schopnosti pomáhal i adaptivní podvozek DCC, který umožňoval nastavit různé stupně jeho tvrdosti. Není to něco, co by zvládlo na 18palcových kolech dělat z Leonu ST všechno mezi kočárem a Formulí 1, mám ale pocit, že tento prvek vhodně podporoval právě široké zaměření samotného auta a tím i charakteru jeho pdovozku. Řekl bych, že naladění zavěšení kol je z hlediska tvrdosti ve standardním provedení tak trochu nijaké - ani tvrdé, ani měkké, přesto relativně poddajné, ale také neduchy českých silnic připomínající. DCC dokáže toto naladění šasí strhávat alespoň blíže ke schopnosti být více komfortním nebo více agilním autem, i když k extrémům beztak nemíří.

Co se mi ale na DCC líbilo méně, byl fakt, že mezi vás a silnici přidává krom auta ještě cosi jako vzduchový polštář a podporuje pocit jakési jalovosti celého vozu, který ve vás vyvolává už probírané ovládání. Leon ST, nesporně i díky DCC, jízdně funguje výborně a časem si zvyknete mu důvěřovat. První minimálně stovky kilometrů ve vás ale bude vyvolávat pocit, že pracuje tak trochu bez ohledu na vaši vůli a k nepochybně dobrému jízdnímu projevu se propracovává záhadným způsobem. Je to ale znovu ta samá písnička - nic pro nadšené řidiče, ale rozhodně dobrá věc pro široké publikum. To nakonec nic jiného než dobrý výsledek zajímat nemusí, neboť i když Leon ST není není zrovna „sdílný”, žádné neovladatelné monstrum to rozhodně není.

A jak mění jízdní projev onen batoh na zádi? Těžko říci, jak moc z toho dělá on a jak moc DCC, mám ale pocit, že na zmíněné jalovosti se podílí také. Výsledný projev auta je tak jako tak příjemný a ve většině jízdních režimů nemáte pocit, že byste za sebou vlekli nepříjemný batoh, který narušuje stabilitu vozu. Když ale dojde na lámání chleba, třeba jízdu jízdu po asfaltu s vyjetými kolejemi vysokými rychlostmi, poznáte, že je tu něco, co jinak vysokou stabilitu hatchbacku, zejména toho třídvéřového, poněkud narušuje. A 45 kg navíc na zádi se zdá být obvyklým podezřelým...

Nechci to označit za problém, i tak se Leon ST může směle zařadit ke kombíkům, na nichž dodatečný prostor vzadu není příliš znát. Nelze ale popřít, že zatímco třeba jízdní projev Octavie (a jistě to bude tím, že dlouhá je i jako liftback...) kombík prakticky nemění, ten u Leonu je verzí posunut o kousek jinam. Tak nějak se ale dalo čekat, že 587 litrů pro zavazadla bude třeba něco obětovat...

Chce víc než může, ale i tak může dost

Pokoušel jsem se přes jen drobné množství jinakostí oproti dosud testovaným Leonům více nimrat v některých detailech a mohli byste tak dospět k pocitu, že mu toho více vyčítám, než naopak. Ale to by nebyl dobrý dojem - Leon ST ve verzi FR s motorem 1,8 TSI je velmi dobrým autem, a to zejména šíří svých schopností. Je to prostorné auto pro celou rodinu s velkým kufrem, které dokáže být i velmi rychlé, ale mnohem více zaujme jako komfortní cesťák nezatěžující svým dynamickým potenciálem řidiče ani posádku. Mám vážně pocit, že maximum pozornosti bylo minimálně v případě této verze věnováno schopnosti nenuceně zdolávat velké vzdálenosti klidně v plném obsazení po silnicích skoro libovolného typu, a to není vlastnost, která by mi byla nesympatická.

Problém s Leonem mám od začátku spíše mentální - však je to přece Seat, auto emoción, verze FR, skoro s 200 koňmi výkonu a designem jak meziplanetární rakety. To by přece mělo být řidičské auto. Jenže to je jen fakty nepodložený předpoklad - Seat se si na levnou sportovní odnož už nehraje, z auto emoción je enjoyneering a z FR stupeň výbavy. Výkon vozu zůstal, schopnost být rychlý mu dále náleží též, jen je zkrátka servírována v balení spíše neobtěžujícím a do hry nevtahujícím. A atraktivní styl? Za ten se snad nikdo nemůže zlobit, i když nic jiného než samotný styl neznačí.

Na druhou stranu je třeba říci, že Leon ST zmíněný dojem nevyvolává náhodou, však už zkratka Sport(s) Tourer svědčí o tom, že vůz na notu sportovní image, navzdory realitě, hrát chce. Mám-li to konfrontovat se skutečností, pak chce trochu více než může, pořád ale může dost na to, abych vám jej při dané ceně nerozmlouval. Je to prostě výtečný Tourer, jen ten Sport raději předem pusťte z hlavy...

Pavel Janda