Autoforum

/

Foto: Cadillac

Představa, že ve víře v elektrickou budoucnost aut táhnou všichni za jeden provaz, dostává další povážlivé trhliny. Skoro pětina oficiálních dealerů Cadillacu raději nebude prodávat nic, než aby nabízeli jen modely, kterým nevěří.

Mezi láskou a nenávistí bývá tenká hranice a vztahy výrobců aut s jejich autorizovanými dealery to dobře připomínají. Obě strany se na jednu stranu potřebují, neboť automobilka toho bez dobrého dealera mnoho (a někde také vůbec nic, pokud je tento způsob prodeje zákonem vyžadován) neprodá a dealer bez dobře fungující automobilky za zády také ne. A tak se svým způsobem musí milovat. Současně si ale nedělejme iluze, že jde o nějaký idylický vztah.

Automobilky se v tomto případě cítí být na koni, neboť jsou to ony, které své prodejce autorizují a logicky chtějí mít kontrolu nad tím, jak fungují. Kdyby šlo o podobu dealerství, chování prodejců či servisních poradců nebo školení techniků, je to všechno v pořádku, potíž ale je, že výrobci ze své pozice rádi překračují hranici jakési obchodní korektnosti.

Není neobvyklé, když dealerům diktují například to, jakou cestou si mohou koupit třeba oleje (pochopitelně přes automobilku a pochopitelně dráž), i když by úplně ty samé mohli mít jinou cestou levněji. A nebo jim prodávají za miliony nábytek do showroomů, který by schopný truhlář udělal nanejvýš za statisíce. Protože automobilky ví, že mohou, peníze se hodí a dealery to nepoloží.

Obvykle tedy před obchodním zastoupeními automobilových značek stojí jediná otázka: Dělej to, jak chceme my, nebo to nedělej vůbec. O to překvapivější byla loňská zpráva o nabídce Cadillacu, který svým dealerům dal na výběr, zda chtějí nebo nechtějí prodávat jeho elektrická auta.

Nedělejme ale z Cadillacu nějakého dobrodince, důvody pro tuto nebývalou volnost byly v zásadě dva. Jednak už fakt, že automobilka chce výhledově kompletně „přepnout” ze spalovacích aut na elektrická, znamená příliš velkou změnu na to, aby ji bez obav ze soudních sporů mohla dealerům prostě předhodit. Začněte prodávat jen elektromobily u dealera vzdáleného pár desítek kilometrů od velkého českého města a máte zaděláno na nulový odbyt, do určitého prostředí jsou tyto vozy i výhledově zcela nevhodné.

A jednak by dealeři kvůli zabezpečení nezbytných úprav svých showroomů a servisů museli investovat asi 200 tisíc dolarů (cca 4,3 milionu Kč) za nové vybavení. To je spousta peněz, což by v kombinaci s výše zmíněným mohlo vést k další vlně odporu. A pokud se počítá s tím, že přechod na elektromobilitu povede k nižším celkovým prodejům aut, proč nemít dealerů méně?

Cadillac tak nabídl prodejům alternativu, že dostanou 300 až více než 500 tisíc dolarů (cca 6,4 až 10,7 milionů Kč) v závislosti na velikosti svých zastoupení za to, že své showroomy prostě zavřou. To obvykle nikdo nechce dělat, svůj byznys lidé obvykle nechtějí potopit, v tomto případě má ale dilema pozoruhodný výsledek - skoro pětina dealerů značky řekla, že elektromobily raději prodávat nebude a balí kufry. Z asi 880 zastoupení Cadillacu v USA jich tak skončí neskutečných 150, což je opravdu velký projev nedůvěry směrem k elektrické budoucnosti.

Ale nedivíme se. Známe situaci v Evropě, kde kupříkladu Volkswagen nutí i české dealery mohutně investovat do zajištění prodejů elektrických modelů řady ID, o které tu je - a předpokládáme ještě dlouho bude - minimální zájem zcela nekorespondující s výší požadované investice. Největší dealer VW v jednom z českých krajů (nemůžeme specifikovat, obrátilo by se to proti němu) nám nedávno přiznal, že za celou dobu nabízení modelu ID.3 prodal normálnímu soukromému zákazníkovi 1 auto. Jedno. A bylo to o jedno víc, než čekal. Kdyby takoví dostali na výběr podobně jako dealeři Cadillacu, možná by nejednali jinak.

Zdroj: Auto News

Petr Miler