Autoforum

/

Foto: BYD

Pokud by někdo chtěl vykreslit marnost současných elektrických aut na tomto poli, stěží by to zvládl názorněji než výrobce toho údajně nejlepšího z nich. Auto nejenže marní výkonem v zatáčkách, nedokáže ho nakonec využít ani na rovině a ve výsledku prohrává i s tím největším myslitelným „dinosaurem”.

Automobilky odjakživa soutěžily v tom, kdo postaví nejrychlejší auto v jakémkoli smyslu těchto slov. Od prvního dne existence automobilu to bylo samo o sobě pro jeho reálné využití prakticky k ničemu, pokud to dokonce nebylo kontraproduktivní. Neboť optimalizovat vůz pro maximální možnou dynamiku v přímce či v zatáčkách jde kolikrát přímo proti tomu, jaké naladění potřebujete pro každodenní ježdění. Ale lidé prostě chtějí kupovat to měřitelně nejlepší, takže „objektivně nejrychlejší” prodává víc než „subjektivně nejnormálnější”.

Smyslem těchto „závodů ve zbrojení” ale bylo také ukázat, kdo zrovna disponuje tou nejlepší technikou. Potřebujete vrcholně efektivní motor, excelentní podvozek, účinné a odolné brzdy, lehkou a aerodynamickou konstrukci, výtečnou ovladatelnost a ještě asi tisíc věcí, aby vaše auto stanulo na startu okruhu, jako je Severní smyčka Nürburgringu, a v jeho cíli vykázalo čas, ze bude polovina světa jen suše polykat.

Je to tedy účinná cesta k prokázání komplexní nadřazenosti určitého technického řešení. Elektrická auta se jako nadřazená těm spalovacím tváří, když ale přijde řeč na jejich dynamiku, obvykle je zajímavá jen v případě oné akcelerace v přímém směru. To těmhle autům jde dobře bez ohledu na cokoli, z elektromotorů není těžké i při jejich omezené velikosti dostat tisíce koní, které můžete poslat na kola téměř jakkoli těžkého vozu a brutální výkon stejně zvítězí. Jednou, dvakrát, možná pětkrát, ale když jde o čas zrychlení z klidu na cokoli, stačí to vážně jednou a humbuk je na světě. Taková dynamika ale v podstatě nic neznamená a vždy rychle omrzí.

Je to dynamika komplexní jízdy ukazovaná nejlépe na komplikovaných a dlouhých okruzích, která ukáže, jaký vůz je evolučně opravdu nejdál. Tam už nestačí jen brutální výkon - vůz musí také brzdit, musí zatáčet, musí zvládnout pracovat s provozní teplotou nejrůznějších částí vozu od pohonu přes brzdy až po pneumatiky, jinak je veškeré dynamické kouzlo pryč. Právě tady ale elektrický pohon totálně selhává a je fascinující, jak to samotní výrobci takových vozů dávají hrdě na odiv.

Dříve se na tomto poli snažila hlavně Tesla, jejíž výkony ze Severní smyčky Nürburgringu by daly na film nazvaný Tristní a tristnější, neboť potřebovala extrémně silný Model S Plaid, aby dosáhla času odpovídajícímu spalovacímu vozu s méně jak polovičním výkonem. Pak přišli další, všemu ale nyní dalo korunu čínské BYD, jehož supersport Yangwang U9 Extreme s 3 018 koňmi zvládl Nordschleife v čase 6:59,157. A chlubí se tím jako rekordem, samozřejmě mezi elektrickými auty.

To je vážně obtížné chápat, zas jednou to připomíná to rekord v běhu jednonohých atletů s amputovanými ušními boltci - prostě rekord v kategorii, kterou si sami vytvoříte, aby šlo o nějakém rekordu vůbec mluvit. Fakticky platí jediné - auto s hmotností 2,48 tuny (!) potřebovalo víc jak 3 000 koní (!), aby se sotva dostalo pod 7minutovou mez. A to žádný rekord není. Nevíme, kolik tohle auto bude stát, ale to je nakonec celkem jedno, neboť vznikne jen v 30 exemplářích jako marketingová kejkle, na které může automobilka prodělat klidně 100 milionů na kuse. Navíc s pouhou 80kWh baterií zvládne tak jedno kolo a dál nic.

Co máme vedle toho? Vyloženě absolutní rekordy spalovacích aut, která mohou po okruhu jezdit celý den znovu a znovu, stojí jednotky milionů a prodávají se v neomezeném počtu, jsou ještě jinde, ale ty pro dnešek vynecháme. Dnes nám pro srovnání postačí jeden kouzelný „dinosaurus” za všechny - současné Porsche 911 GT3 s ručním řazením, které nedávno zvládlo tentýž okruh v též konfiguraci v čase 6:56,294. Chápete to? Tohle je to koncepčně nejzastaralejší spalovací auto, jaký si lze představit - motor bez turba, pohon zadních kol, manuální převodovka. Přidejte turbo a budete rychlejší, přidejte automat a budete rychlejší, možná i pohon 4x4 by pomohl, byť by nemusel. Každopádně jde o 510koňový vůz, tedy 6krát (!) slabší auto, přesto BYD trhá na cucky.

Je to tak neuvěřitelně výmluvná ukázka inferiority elektrických aut v určitých disciplínách, že to až bere dech. Však si pusťte přiložené video a uvidíte, jak otylý Yangwang vůbec nedokáže svůj výkon prodat - musí při své hmotnosti brzdit tak brzy, že ani rovinek nijak zvlášť nevyužívá. A když dojede na tu nejdelší, kde by mohl jet klidně skoro 500 km/h, jak už ukázal, auto přestane akcelerovat okolo 350 km/h a řidič jede na půl plynu - asi mu už dochází baterky, přehřívá se, kdo ví. Je to celé k ničemu, je to ukázka, jak z 3 018 koní zabít 2 508 a stejně prohrát. Jestli tohle má být budoucnost sportovních aut, pak je to zlý sen...

Zdroje: BYD, Nürburgring

Petr Miler