Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Elegance staré karoserie s moderní technikou pod slupkou může vypadat i takto skvostně. A jezdit skvěle, i bez turba a japonských přídavků.

Staré Alfy Romeo mají zvláštní kouzlo. Jsou to malinké, lehké a elegantní stroje, které byly ve své době velmi úspěšné v různých závodech. Tak nějak vždycky je začnete chtít vlastnit, když potkáte nějaký krásný kousek, ať už na fotografiích či naživo. A ani nemusíte být fanoušky. Pokud naopak fanoušky jste, podlomí se vám kolena.

Existují lidé, podle kterých by staré Alfy měly být renovovány do původní podoby, což je jistě pochopitelné. A pak tu jsou lidé, kteří Alfu zrenovují a zároveň modifikují, aby dostála dnešním standardům kladeným na sportovní auta. Měli jsme tu původní GTV s turbomotorem z Nissanu, které sice bylo krásné, ale přece jen tam bylo turbodmychadlo, navíc japonské. Co máme nyní před sebou, je druhý příklad podobné modifikace, jen postavené britským spolkem Alfaholics na základě modelu GTA. A technika je především italská.

V 60. letech minulého století Alfa Romeo vyráběla modely GTV a GTA, které si byly velmi blízké, jen u GTV písmeno V znamenalo Veloce, tedy Rychlost, a u GTA to bylo Alleggerita, tedy Odlehčená. Dieta zde probíhala dost radikálním způsobem - místo ocelových vnějších panelů karoserie jsou u GTA hliníkové, takže výsledek je 740 kilogramů hmotnosti u verze 1600. Toto číslo označovalo objem motoru, řadového čtyřválce - 1,6 litru. Výkon byl 115 koní v silniční specifikaci a směřoval pochopitelně zpod přední kapoty na zadní kola.

Alfa Romeo GTA-R 290 od Alfaholics, jak lcelým jménem nazývá stroj, který si můžeme do detailu prohlédnout na fotografiích, má pod kapotou také řadový čtyřválec umístěný podélně, jenže to není historická šestnáctistovka, nýbrž veskrze moderní jednotka Alfa Romeo Twin Spark o objemu 2,3 litru, která nabídne 240 koní při 7 tisících otáčkách bez jakéhokoliv přeplňování. Síla motoru putuje přes nakrátko poskládaný manuální pětikvalt a samosvorný diferenciál na zadní kola. Motoru pomáhají nerezový závodní výfuk a hliníkové chladiče kapaliny i oleje. Proč má vůz ve jméně číslo 290? Protože to je poměr výkonu na tunu, tahle hračka váží 830 kg.

Karoserie také doznala úprav, zejména pro zachování co nejnižší hmotnosti. Nastěhovaly se sem karbonové panely, konkrétně dveře, kapota a víko zavazadelníku, základ nicméně zůstal ocelový. Odpružení má titanové prvky a je všemožně nastavitelné; také tuhost elektrického posilovače řízení a poměr brzdné síly na přední a zadní nápravu lze seřizovat. A o brzdnou sílu vážně nouze nebude, přední brzdy mají šestipístkové třmeny a 300mm kotouče, vzadu jsou dvoupístky a 267mm kotouče.

V kabině najdeme sedadla Recaro čalouněná kůží s nafukovatelnou bederní opěrkou a ochrannou klec, lakovanou na červeno, stejně jako zbytek karoserie. Palubní deska je potažená alcantarou, volant je značky Momo, koberce jsou z vlny Wilton a interiéru se dostalo zvukového a tepelného odstínění. Ne nadarmo se na webu Alfaholics dočteme, že je tento stroj schopný jak se projíždět ulicemi Monaka, tak prý zajíždět Nordschleife pod osm minut...

Zdroj: Alfaholics

Marek Bednář