Autoforum

/

Foto: Toru Hanai, Bloomberg

Není pochyb o tom, že spoustu problémů výrobcům aut způsobily okolnosti, které dost dobře nešlo předvídat. Až zoufalá reakce zejména Evropské unie v nastalé situaci, která v nastalém chaosu ještě více devastuje už tak zmrzačený trh, byla ale tou poslední kapkou. A málokterá z automobilek se tomu brání.

Je fascinující sledovat komentáře zejména neekonomů hodnotících současnou ekonomickou situaci. I řada lidí vzdělaných v tomto oboru se ale tváří, že nějakou zázračnou kombinací podpůrných opatření dokáží zachránit ekonomiky zejména evropských zemí před propadem do recese se vším, co s tím souvisí. Teorie o „hladkém přistání” jsou od počátku nesmyslné - to, co se dnes děje, se zcela nepochybně dá řešit s různými dopady, buď ale vyléčíme inflaci i za pomoci větší či menší recese, nebo se budeme s vysokou inflací potýkat dál a dál. A obojí bude bolet.

Nastalé problémy nelze zažehnat bezbolestně, prostě to není to možné. Jsou vyvolané více jak dekádu bující monetární i fiskální expanzí spojenou hlavně se stále levicovějším uvažováním politické reprezentace (a pravděpodobně tedy i většiny společnosti), která vysokou inflací dříve nebo později skončit musela. Věci jako nešťastný způsob boje s koronavirou pandemií, konflikt na Ukrajině a na něj navazující deglobalizace svého druhu se staly pouze těmi „správnými” spouštěči. Dnes jsme v situaci, v jaké jsme, a je svým způsobem celkem jedno, zda vlády nechají inflaci „probublat”, nebo s ní budou svědomitě bojovat. Obojí bude bolet, povede ke snížení životní úrovně naprosté většiny z nás a zvolený způsob řešení ovlivní hlavně to, jak moc, jak dlouho a pro koho především to bude bolestivé.

Babišovu křišťálovou kouli v rukou nemáme, je ale nade vší pochybnost, že automobilový průmysl na budoucí vývoj doplatí mezi prvními. Jednak je to dáno jeho cyklickým charakterem, zejména v Evropě je ale hluboce zasažen oněmi zeleno-socialistickými tendencemi posledních dekád. Z velmi racionálního byznysu sledujícího potřeby zákazníků se stal z velké části plánovaný obor vzdalující se od těch, jejichž potřeby má primárně uspokojovat. A rovnováha mezi poptávkou a nabídkou je v něm narušena takovým způsobem, že by se roky dávala dohromady, i kdyby najednou všechny iracionální tlaky zmizely. Nic takového se ale zdaleka neděje.

Zejména EU naopak využila nastalé situace a ještě více začala tlačit svou „zelenou” agendu. Hovory s ještě aspoň trochu racionálně uvažujícími lidmi z automobilek, jejich importéry či zástupci dealerů jsou dnes plné zoufalství. Nikdo neví, co vlastně bude, co je schopen vyrobit, kdy a v jakém množství. A pokud na tomto poli přece jen něco tuší, nemají ponětí, zda zrovna dostupné auto někdo koupí či zda jej ještě bude chtít ten, který si jej původně objednal. Ostatně situaci u Škody jsme probírali před pár dny. A to je automobilka, která většinu svých aut vyrábí přímo tady, co asi prožívají dealeři jiných značek z Německa či Francie?

V tomto kontextu není divu, že se trh nadále rozkládá, což nejlépe dokládá nejnovější avízo asociace evropských výrobců aut (ACEA). Ta původně předpokládala, že se letos v Evropě prodá 10,5 milionu nových aut, což by sice znamenalo výrazný pokles proti nejlepším časům, pořád ale slušný nárůst oproti rokům 2021 a 2022. Už to nečeká - nejnověji přehodnotila svá očekávání na 9,6 milionu prodaných aut, což je o 26 % méně než v roce 2019. A také jde o číslo těsně pod historicky nejhorším výsledkem, který ACEA eviduje. Vrátili bychom se tedy nejméně do 80. let minulého století, hůř na tomto poli bylo kdysi dávno.

Pozoruhodné je, že mezi důvody už mluvčí ACEA nejmenuje jen „klasické” důvody jako koronavirus, válku na Ukrajině a z toho vyplývající omezené dodávky komponentů všeho druhu. Na tomto se ostatně za posledních pár měsíců nezměnilo nic, k horšímu určitě ne. Nyní tak už hovoří i o „přetrvávající inflaci, obavách z recese a z obojího vyplývající menší poptávce”. Automobilky už prostě ví, že i kdyby náhodou víc aut vyrobily, problém bude je také prodat.

Zatímco zkraje posledního odstavce zmíněného důvody lze označit za jakousi vyšší moc, aktuální stav už jde z velké části na triko EU. Už v roce 2020 jsme tvrdili, že problémy vyvolané koronavirem (a válka je to samé v bledě modrém) mají být důvodem k okamžité deregulaci trhu, odložení všech neefektivních „zelených” plánů, neboť jen volně dýchající odvětví dokáže být flexibilní, což je ta nejcennější věc, kterou v podnikání během těžkých časů potřebujete.

Dočkali jsme se opaku a podle toho to dopadá. Výsledkem je devastace a snad bychom i rádi řekli, že řízená. Bohužel se ale obáváme, že současná politická reprezentace postrádající dostatečně ekonomické vzdělání a zkušenosti z reálného byznysu jakéhokoli typu „jen” vůbec neví, co vlastně dělá.

Zdroje: ACEA, Bloomberg

Petr Miler