Autoforum

/

Foto: MG Motor

A to nemluvíme o Seatu, Suzuki, Jeepu nebo Mazdě a Hondě, ty už prohrály dávno. A to je prosím řeč jen o jediné z čínských značek, dohromady už zastiňují Renault, Audi nebo Peugeot. A nedá se říci, že by to odpovědné osoby nějak zvlášť vzrušovalo.

Jsou entity, které se dokážou držet na výsluní celý téměř svůj život, popř. celou svou existenci. I když si ale říkáte Jaromír Jágr nebo Coca Cola, stejně poznáte, co jsou to slabší chvíle. Občas se prostě najde někdo nebo něco, kdo vám dokáže sebrat kus vašeho kouzla, oslovit některé z těch, u kterých jste vždy bodovali, nabídnout zkrátka něco, co se lidem zamlouvá víc. A to i když děláte pořád všechno tak dobře, jak dokážete.

Je to přirozená věc, ostatně mnohem obvyklejší je zazářit vždy jen na omezený čas a pak zase ustoupit na pozadí. Ne nadarmo vypadají naše životy jako sinusoida, o které kdysi pěli už Voskovec s Werichem. Jedna věc je ovšem být dál dobrý, ale smířit se s tím, že někdo jiný je zrovna lepší. Docela jiná věc je zdevastovat sám sebe, a přesto doufat, že někoho budu dál zajímat.

Evropský automobilový průmysl je přesně v té druhé pozici. A prohrává jen kvůli tomu, doslova poráží sám sebe.

Kdyby si zachoval svou dekády trvající excelenci - jakkoli i ta jistě měla své silnější slabší chvíle -, a přesto někdo přišel s něčím lepším, je to život. Můžete nakonec znovu zkusit být lepší a o místo na výsluní se zase poprat. Místní průmysl ale zahájil střelbu do vlastních řad ruku v ruce partou od reality odtržených byrokratů a centrálních plánovačů, čímž zametl cestu k úspěchu jiným. A když vidí výsledek, říká si: Heuréka, podejte mi další zásobníky!

Roky říkáme, že se pýcha místní industrializace vydala na sebevražednou misi. Místo pokračování racionálního vývoje pokoušejícího se co nejefektivněji naplnit přání zákazníků vsadila na ideologické naplňování iracionálních cílů. Nikoho jako by najednou nezajímala realita, nejvyšším dobrem se stalo dosažení met, které nejenže nemusí vést k nabízení uspokojivého produktu vyráběného za přijatelných nákladů, snadno může vést k pravému opaku. A pokud se takto začnete chovat, logicky tím otevíráte cestu k úspěchu pragmatičtěji jednajícím soupeřům, kteří by jinak měli problém se prosadit.

Toto dnes definuje vztah evropských a čínských automobilek. Ty první se - zcela tragikomicky - zaklínaly tím, že dogmaticky jednají právě ve snaze vyrovnat se Číňanům. Ti ale zatím jen předstírali hru na zelenou spásu, zatímco reálně dál pracovali na vývoji smysluplných řešení, která Evropané opustili. I když se tedy asi dvě dekády mluvilo o tom, jak Číňané přijdou a automobilovou Evropu si podmaní, skoro celou tu dobu nedokázali nic - nebyli konkurenceschopní. Jakmile se ale nohy evropského auto průmyslu naplnily zeleným olovem, najednou to jde. A kvapem.

Jde to tak rychle a přirozeně, že si mnozí ani nevšímají, že se to děje. Ale děje se to. Na situaci upozorňuje Reuters s odvoláním na data JATO Dynamics, my si k nim přibereme ještě detailní čísla Data Force. To, co konstatuje Reuters, totiž nemaluje úplně celý obrázek - ten je pro Evropu ještě tristnější.

Čísla JATO hovoří o tom, že čínské automobilky v srpnu dosáhly s 43 500 prodanými vozy na celkový tržní podíl 5,5 %, což je o 121 % (!) víc než loni. A překonaly tak společně Audi (41 300 prodejů) nebo Renault (37 800). Je to pravda a můžeme dodat, že takto zastínily třeba i Hyundai (36 000 aut) Dacii (35 400), Peugeot (32 700) nebo Kiu (30 400). A ani Toyota (52 997 aut), Škoda (50 000) nebo BMW (podobně) nejsou mimo dostřel. Jakýsi amorfní shluk čínských automobilek často neznámých jmen ale není tak výmluvný jako pozice některých z nich.

Nejúspěšnější mezi čínskými výrobci je dnes SAIC se značkou MG, která jen v srpnu prodala už 15 605 aut. Tím sama jasně překonává Fiat, Nissan nebo Teslu (vše 10 až 14 tisíc aut) nemluvě o Seatu, Suzuki, Jeepu nebo Mazdě a Hondě (obvykle do 10 tisíc aut), které prohrály dávno. Navíc je třeba se ptát, kdo je další na řadě - Opel nebo Ford s 25 až 30 tisíci měsíčními prodeji znovu nejsou mimo dostřel, však MG dál roste okolo 50 procent z roku na rok. A současný stav není žádný výkyv, celoroční čísla nedělají zásadně jiný dojem.

Ti vzadu si nyní řeknou něco o tom, že tedy Evropa přece jen zaspala s těmi elektroauty a Číňané jí teď vypalují rybník! Houby s octem, tři nejprodávanější MG jsou ZS, HS a model 3, všechno nanejvýš hybridní auta. A celkový obraz je stejný - čínské hybridy rostou meziročně o 1 400 procent, o kolik pak roste celkový odbyt elektromobilů? O 27. To není nic, ale jak správně podotýká Felipe Munoz z JATO: „27% nárůst je méně významný, než se zdá, když vezmeme v úvahu, jak široce jsou elektromobily propagovány.”

Evropa si v zásadě zakázala reálně inovovat, zakázala si plnit přání kupců a nakázala si plnit nesmyslné cíle zelných pětiletek. A tohle jsou výsledky. Ještě pár takových a můžeme se začít ptát, kdo ještě vůbec prodává tolik aut jako čínští výrobci. Pokud touto cestou budeme pokračovat, můžeme si říci jediné: Bylo, je a bude to úplně zbytečné. Nebyli jsme poraženi, porazili jsme se sami. A i když jsme viděli, že se to děje, nedělali jsme v lepším případě nic, v horším dál vařili podle stále stejných sebezničujících receptů. Je tak těžké pochopit, že je to absurdní devastace doslova pro nic?

Zdroje: Reuters, JATO Dynamics, Data Force

Petr Miler