Autoforum

/

Foto: Nichols Cars

A máme pocit, že jeho nové auto, jakkoli není nezajímavé, jen ukazuje to, že svou roli při vývoji McLarenu MP4/4 poněkud zveličuje. Tak či onak říká, že jeho auta jsou cestou, jak za volantem zažít pocity Senny a Prosta.

O uplynulém víkendu se stala velká věc. Max Verstappen dovezl Red Bull RB19 k 12. vítězství ve velké ceně Formule 1 v řadě, čímž pomohl překonal týmový rekord McLarenu z roku 1988. Právě tehdy získal Ayrton Senna svůj první titul mistra světa, právě tehdy sváděl legendární souboje s Alainem Prostem, právě tehdy šampionátu naprosto dominoval McLaren MP4/4, ve kterém oba tito špičkoví piloti jezdili. A krom jednoho závodu v sezóně vyhráli všechno, co mohli, což čítalo i 11 týmových vítězství v řadě.

Někteří říkají, že tím byla přepsána zdánlivě nepřepsatelná historie. A statisticky mají jistě pravdu. Přesto bychom řekli, že dominance zmíněného McLarenu byla ještě na docela jiné úrovni, než na jaké je dnes nadvláda zejména Verstappenova Red Bullu. Považte, že v sezóně 1988 se McLareny pravidelně kvalifikovaly do první řady s náskokem přes 2 sekundy na kolo před zbytkem pole. A na třetí místo na startovním roštu v Imole tehdy stačil dokonce čas o 3,35 sekundy horší, než jaký si připsal Senna, který startoval z pole-position. Není pochyb o tom, že Brazilec s Francouzem byli tehdy jedněmi z nejlepších závodních pilotů, jaké svět poznal, přesto je jasné, že za tak extrémní dominanci vděčili hlavně technice, kterou sedlali.

Pikantní je, že vlastně nevíme, kdo jejich stroje stvořil. K autorství se hlásí několik mužů, kteří si už léta vyměňují invektivy přes média. Dvěma hlavními kohouty jsou Gordon Murray, jeden z největších konstruktérských géniů všech dob, který prokazatelně stojí za mnoha průlomovými vynálezy ve Formuli 1, který dokázal skoro sám postavit mistrovské stroje pro jinak průměrný Brabham, který později proslul svou invencí a puntičkářstvím při genezi silničního McLarenu F1 a dnes vyrábí neméně ohromující supersporty pod hlavičkou vlastní automobilky GMA.

Proto máme tendenci věřit, že vůz definovaly jeho nápady, jakkoli je jasné, že ani tehdy už ef-jedničky nedělalo pár lidí a podílet se na něm musel rozsáhlý tým konstruktérů všeho. K autorství auta se ale hlásí i Steve Nichols, který pro McLaren pracoval ještě před Murrayho příchodem a říká, že všechno podstatné na MP4/4 byl jeho nápad. Murray s tím nesouhlasí, on byl tehdy „kreativní šéf” McLarenu a říká, že dominantní vůz vyšel z jeho konstrukce jeho Brabhamu BT55. „Vzal jsem si s sebou do McLarenu výkresy BT55, takže základním konceptem MP4/4 byl BT55 s nízkou polohou při řízení a mnohem lépe pojatou zadní částí s motorem V6 od Hondy. Pak jsem také navrhl nové odpružení,” řekl svého času Murray pro magazín Motorsport. „Jsem unavený z lidí, kteří žijí z mé pověsti”, prohlásil dále k tomu, kdo skutečně navrhl ikonický MP4/4.

„To, že Steve Nichols byl šéfdesignérem, je ten největší nesmysl, jaký jsem kdy slyšel,” uvedl později a upřesnil, že „MP4/4 nenavrhl Steve Nichols, to vám mohu odpřísáhnout. Dal jsem mu na starost monokok a přední část, zatímco Dave North a já jsme dělali záď, aerodynamiku a novou tříhřídelovou převodovku se suchou skříní ve spolupráci s Petem Weismannem. Bylo to docela radikální auto,” dodal. Podle něj byl Nichols špatný designér a v roce 1989 byl z McLarenu odejit.

Jaká je pravda, se do detailu nikdy nedozvíme - někteří dávají zapravdu jednomu, jiní druhému. Je nicméně otázkou, jak moc je to vlastně důležité - Murray mnohokrát později prokázal svou genialitu a dominance MP4/4 by neexistovala bez chytrého přístupu Hondy, která v posledním roce tehdejší turboéry postavila nový motor okolo upravených regulací, což ostatní vzdali. Jasně, tento motor používaly i jiné týmy a bez konstrukční výjimečnosti MP4/4 by zmíněná dominance neexistovala. Bez motoru RA168E by ale nikdy nebyla taková.

Ať už si o celé věci myslíte cokoli, na tahu je nyní Steve Nichols, který se ve svých 76 letech také rozhodl přijít se svým silničním autem pod značkou Nichols Cars. A byť dokáže zapůsobit, není podle nás nikde poblíž komplexní geniality Murrayho silničních děl. Na spojitosti se slavným McLarenem přesto staví, důvěryhodnost firmy a nového vozu nazvaného N1A v podstatě spočívá na jeho tvrzení o autorství mnohokrát zmíněného auta. Doslova tvrdí, že zákazníci sedící za volantem „získají představu o tom, co Senna a Prost zažili v MP4/4”.

Samotný N1A ale není inspirován MP4/4, ale jiným McLarenem. Základ pro něj hledal americký designér ve speciálech série Can-Am z 60. let, zejména pak modelu M1A. Proto vůz vypadá tak starosvětsky, třebaže technicky je relativní modernou. Vzhled posuďte sami, je to taková rozpláclá AC Cobra, pod kapotou pak má tento stoj americký V8. Jde o tučný 7,0litrový osmiválec LS3 od GM, který v tomto případě dodává zhruba 650 koní. A je spojený s manuální převodovkou.

Co dělá toto auto opravdu zajímavým, je hmotnost, která díky rozsáhlému použití karbonu činí 900 kg, a to i přes onen V8 v útrobách. Zatím nebyl zveřejněny přesné údaje o výkonu nebo dynamice, zmíněné specifikace ale zřejmě stačí k tomu, abyste si sami sebe představili jako Ayrtona Sennu. Anebo ne? Popravdě řečeno nás tohle auto neohromuje zdaleka tak jako Murrayho do puntíku promyšlené stroje, ve kterých normální nemohl být ani přehrávač CD. Ale třeba to uvidíte jinak. Pokud byste měli zájem, vězte, že auta vznikne jen 100 kusů, cena zatím není známa.

Zdroje: Nichols Cars, Motorsport Magazine

Petr Miler