Autoforum

/

Foto: Gooding and Company, tiskové materiály

Trochu se na něj zapomíná, tento vůz byl ale snad ještě větším zázrakem, než jakým se stalo „koncernové” Bugatti Veyron o dekády později. Vyrobila se jej jen hrstka, tento kus patří mezi třicítku rekordních strojů a je dodnes prakticky nejetý.

Bugatti bylo před třiceti léty úplně jinou firmou, než jakou známe dnes. Po dekády prakticky mrtvou značku tehdy od Francouzů získal italský byznysmen jménem Romano Artioli a rozhodl ji z ničeho dostat rovnou na vrchol. Zní to naprosto absurdně, ještě absurdnější ale je, že se mu to povedlo.

Artioli za miliardy vydělané distribucí a prodejem aut, zejména pak těch sportovních a luxusních, postavil hypermoderní fabriku a pod svá křídla získal nejlepší designéry, techniky i vývojáře té doby. Lidé, kteří o pár let dříve vyvíjeli a špičková Ferrari a Lamborghini, rázem pracovali pro Bugatti Automobili SpA a lelkovat tam nemínili.

Mezi léty 1988 a 1991, tedy v neuvěřitelném kalupu, stvořili supersport odkazující na 110. výročí narození zakladatele slavné značky. Model EB110 ale nebyl jen zhmotnělou vzpomínkou na génia jménem Ettore Bugatti, šlo o jasně nejpokrokovější auto své doby. V době formování novodobé české státnosti se Italové vyšvihli na samý vrchol potravního řetězce a zbořili hranice toho, co může dokázat auto určené pro běžné silnice. Dobře to nakonec nedopadlo, něco přes 100 modelů EB110 ale úchvatnou továrnu tehdejšího Bugatti opustilo.

Předchůdce Veyronu byl výjimečný v mnoha ohledech. Vůz byl založen na karbonovém monokoku s motorem uprostřed. Dvanáctiválcová jednotka s čtveřicí turbodmychadel poháněla obě nápravy přes šestistupňovou manuální převodovku napojenou na mezinápravový diferenciál s viskózní spojkou.

Absolutním vrcholem se stala verze nazývaná SS neboli Sport Stradale, kterých se mělo vyrobit pouhých 30 kusů. Bugatti přidalo motoru V12 větší vstřiky, novou řídicí jednotku, průchodnější výfukový systém a výsledkem se stalo stádo 612 koní výkonu a 650 Nm točivého momentu. Čtyřikrát přeplňovaný motor prošel odtučňovací kúrou stejně jako zbytek vozu. Finální verze EB110 SS tak byla ve srovnání s běžnou konfigurací o 150 kilogramů lehčí, přičemž hlavní úsporu zajistily panely karoserie z uhlíkových vláken, hořčíkové disky kol, pevně stavitelné zadní křídlo a zjednodušený interiér respektující primárně řidiče.

Všechny změny měla za cíl zajistit co nejlepší fungování vozu z hlediska dynamiky. Ke zrychlení z 0 na 100 km/h stačilo pouhých 3,3 sekundy, v té době až absurdní akcelerace končila na rychlosti 355 km/h. To ještě v roce 1995 stačilo na titul nejrychlejšího sériově vyráběného auta svět a upřímně, zatraceně hodně je to i dnešní optikou.

Na jeden z takto vyrobených strojů se právě díváte. Výrobní číslo 39012 vyražené na nabízeném exempláři znamená jeden z vůbec prvních dokončených exemplářů verze SS, který vznikl asi rok a půl před neslavným bankrotem automobilky. Vůz byl dokončen ve stříbrné barvě Grigio Chiaro Met s černým interiérem. Nyní se dostalo do rukou aukční firmy Gooding and Company, která o něm říká, že je jeho stav je naprosto perfektní. Jde totiž o dodnes skoro nejetý stroj, na odometru má pouhých 991 kilometrů.

Odhadovanou cenu zatím neznáme, čekejme ale velmi tučnou sumu v řádu milionů euro, která v přepočtu může snadno přesáhnout 100 milionů korun. Tohle auto je opravdu velká vzácnost.

Zdroj: Gooding and Company

Petr Miler