Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Škoda říká, že je to její jediná budoucnost, odmítá o tom jakkoli diskutovat, chce prodávat elektrickou náhradu Fabie za 600 tisíc a ještě dražší elektrické alternativy všeho ostatního. Proč si myslí, že uspěje, když prodeje jejího klíčového elektromobilu už dnes meziročně klesají?

Lidé se občas chovají zvláštně. Stává se třeba, že se nějaká skupina mužů a žen na odlehlém statku svlékne do naha, požije nějaké psychotropní látky a hromadně spáchá sebevraždu v domnění, že se něco stane. A ono se samozřejmě nic nestane, tedy krom toho, že úplně zbytečně vyhasnou životy mnoha lidí. To se skutečně stává. Proč? Protože dotyční věřili tomu, že to má smysl, aniž by k tomu existovala jakákoli racionální pohnutka.

Jistě, stát se může cokoli, vyloučit nejde nikdy nic, zdravý rozum ale dává určitým scénářům jistou pravděpodobnost. A je skutečně nanejvýš nepravděpodobné, že dobrovolný odchod deseti lidí z tohoto světa nenastolí nový řad, nepřiláká Aštara Šerana nebo nevrátí život Michaelu Jacksonovi. Přesto lidé takové věci s podobnými motivy dělají. Protože tomu zkrátka věří.

Podobně si někdy přijdu mezi lidmi ze Škody Auto, když přijde řeč na elektromobilitu. Nechci házet všechny do jednoho pytle, třeba z techniků jich „nevěří” dost a takoví se najdou i na jiných pozicích. Jakmile ale mluvíte s někým z netechnických postů středního a vyššího managementu, ocitnete se v jiném světě, ve kterém neplatí technická ani ekonomická racionalita, už platí jen víra. Nebo ideologie, chcete-li. Pokoušel jsem se (vám možná známými) argumenty takovým lidem nastínit, proč není rozumně možné přejít na čistě elektrická auta během pár let a nic tím neztratit. A oni nemají žádný rozumný protiargument, žádný takový ani neexistuje. Oni tomu prostě věří, někdo z vedení koncernu VW tak rozhodl, oni to vykonají a nebudou o tom přemýšlet, i kdyby náhodou stáli na pokraji propasti.

My se budeme držet racionálních argumentů. Dlouhodobě tvrdíme, že zejména vzhledem k ceně a omezené využitelnosti elektrických aut existuje tisíc a jeden způsob využití automobilu, který tyto vozy nejsou schopny rozumně obsloužit, nebo toho nejsou schopny s dostatečně vysokou efektivitou. Taková auta buď lidé nekoupí nikdy, nebo ne za cenu, která dalece přesahuje ceny konvenčních vozů, na které jsou zvyklí. To logicky zmenší její už tak snižující se prodeje se všemi adekvátními následky. Proč si Škoda a další myslí, že to půjde jinak, je za hranicí našeho chápání.

Už dnes ostatně přichází signály o tom, že to nepůjde, a před sebou máme další cenný. Jde o statistiky společnosti JATO Dynamics mapující letošní prodeje aut v Evropě až do konce října, které ukazují, jak si vede Škoda Enyaq. To je klíčový elektrický model značky, který má automobilce dláždit cestu k její „jediné možné” budoucnosti, a tak by měl zvlášť za současných podmínek prodejně jen stoupat a postupně zastiňovat jiné modely.

Je třeba si uvědomit, že prodej tohoto modelu je až s neskutečnou intenzitou podporován ze všech stran. Jsou tu v prvé řadě vize EU a její současné, bez přehánění brutální přerozdělovací mechanismy, které elektrické vozy uměle zlevňují a ty spalovací uměle zdražují. Je tu hromada lokálních dotací, je tu odhodlání samotné automobilky a její marketing, který se nesoustřeďuje skoro na nich jiného. Jsme svědky jakéhosi „all-in” na tyto vozy, z podstaty neudržitelného stavu. Však přerozdělování může fungovat, jen když je odkud co přerozdělovat, lokální dotace musí někdo platit atp. Elektrická auta tedy logicky získávají větší kus prodejního koláče v obecné rovině, už letos to ale začíná skřípat - celkový podíl na trhu EU je stejný jako loni. A Enyaqu už to skřípe pořádně.

Za říjen jich bylo prodáno jen 3 792 v celé Evropě, o 27 % méně než loni. A celková letošní bilance je na 38 832 vozech, což je jen o 19 % více než loni. Na jednu stranu je to hodně na tak drahé auto, trend je ale zjevný - Enyaq prodejně padá, aniž by se kamkoli dostal. Je to třetí nejhůře prodávaný model značky a ve srovnání s Octavií, která možná už nedostane spalovacího nástupce a momentálně prožívá jeden z nejhorších roků posledních dekád, paběrkuje (letos 96 061 aut). A to vše za výše popsaného stavu. Kolik lidí by si asi koupilo takové auto bez veškeré manipulace s trhem? U nás má Enyaq dvouprocentní podíl na prodejích Škody jako takové a kolik si jej ze skutečného zájmu koupilo soukromých kupců připravených vysázet na stůl přes milion „zlaťáků” s vědomím, že si odvezou zrovna Enyaq?

I z těchto čísel je patrné, jak moc automobilky buší do zavřených vrat. Však jak si někdo může myslet, že lidé s nadšením poběží pro dvakrát dražší auto s poloviční použitelností? A to jen díky tomu, že spoustu nákladů na jeho vývoj a výrobu platí „ti druzí”, ani o tom neví? Škoda si to myslí, protože věří, že se stane něco, čemu sice nic nenasvědčuje, ale prostě se to stane. Možná ano, možná se vrátí i Michael, ale spíš se to nestane. Je zkrátka krajně nepravděpodobné, že by s takovým přístupem mohla rozumně uspět. Na trhu bude vždy rozhodovat co nejlepší plnění představ zákazníků za co nejlepších podmínek, takové schopnosti jsou dnes elektrická auta na hony vzdálena. A ještě dlouho budou.

Zdroje: JATO Dynamics, SDA

Petr Miler