Autoforum

/

Foto: Northvolt, tiskové materiály

Problémy společnosti nejsou nové, po zastavení výroby a propouštění už loni požádala o ochranu před věřiteli a usilovala o restrukturaci skrze svou americkou filiálku. Nový začátek ale nepřijde. Nenašel se nikdo, kdo by byl ochoten do upadající firmy nalít peníze a doufat v zázrak.

„Budoucnost automobilového průmyslu je elektrická, otázkou je, zda ta auta budou evropská,” řekl včera na půdě Evropského parlamentu nizozemský europoslanec Mohammed Chahim za Zelené v rámci debat o tom, co má v bobtnající krizi EU zakázat nebo nařídit. Že on chce nařídit elektromobily a zakázat cokoli jiného, je nabíledni.

Právě kvůli takovým lidem se Evropa v tuto chvíli nachází přesně tam, kde seriálový South Park hned ve svém třetím dílu zvaném Sopka. Někdo - navíc někdo naprosto nekvalifikovaný taková rozhodnutí činit - se usmyslel, že určí, co je budoucností toho či onoho technického oboru, a začal jej tlačit jen tím směrem bez ohledu na to, jak moc je takové řešení v daném místě a čase efektivní či vůbec uskutečnitelné. Následky takových snah můžeme nyní sčítat v reálném čase.

Když těmto snahám odporujeme, lidé nám často podsouvají, že akorát straníme jinému konkrétnímu řešení, které akorát máme raději. Tak to ale není a nikdy nebylo - vadí nám ono samotné vybírání budoucnosti na 10 nebo 15 let dopředu. Nikdo nikdy neví, co přinese další den, natož pak týden, měsíc nebo rok. Musí zůstat v rukou vědy a techniky, v rukou přirozené a nikým neomezované soutěže nápadů, co se skutečně stane budoucností toho či onoho oboru. Jsme pro onu volnost, ať uz z ní vzejde jakýkoli výsledek. Jen takový bude skutečně správný, efektivní a realizovatelný.

Jakmile začnete vybírat vítěze předem podobně jako pan Mohammed, dostanete se do stejné pozice jako komunisti na konci své éry - zjistíte, že některé věci od zeleného stolu určovat prostě nelze, neboť ekonomické zákony jsou nesmlouvavé. Můžete je po nějaký čas popírat, můžete přirozenou neefektivitu něčeho zastírat, může nechat jedny platit obědy druhých. Ale nakonec se prostě dostanete do momentu, kdy už nebude z čeho brát, kdy se budete muset vrátit o mnoho kroků zpět a nechat o některých věcech znovu rozhodnout onu přirozenou soutěž.

V tomto bodě ještě EU není, nedá se ale říci, že by neměla dost signálů, že se do něj blíží. Jedním z těch velmi výmluvných jsou patálie někdejší hvězdy evropské elektrické revoluce, švédské firmy Northvolt, která měla pod taktovkou takových velikánů jako Volkswagen Group nebo BMW Group ukázat, že ještě umíme „dohnat a předehnat”. Že když si v Evropě vyhrneme rukávy, dokážeme si tu pro ta elektrická auta ve velkém vyrábět i ony problematické baterky. No, nedokážeme, to už je teď jisté.

Strádající firma narazila přesně na to, na co narazit musela - v evropském prostředí, s evropskými zdroji, evropskou pracovní sílou apod. nemá žádnou šanci být na tomto poli konkurenceschopná. Do švédské bárky začalo ve velkém téci už loni v září, kdy zastavila výrobu, jen o chvíli později začala propouštět. Omezení aktivit ke spáse nevedlo a v listopadu tak skrze svou americkou odnož požádala o ochranu před věřiteli s přihlášenými dluhy ve výši 142 miliard. Chtěla restrukturalizovat, v Evropě ale zůstávala nadále aktivní. Nyní už to neplatí.

Jak rozsáhle probírá Dagens Nyheter (DN), hra je u konce. Firma včera i v Evropě vyhlásila bankrot poté, co se nenašel žádný zájemce, který by do ní byl ochoten nalít peníze a přece jen to zkusit. Firma to byla opravdu velká, stejně jako její závazky, DN ostatně uvádí, že jde o jeden z největších švédských bankrotů vůbec a jeden z největších evropských krachů v moderní historii kontinentu. Pikantní v tomto ohledu je, že pomyslnou poslední kapkou se stal dluh na daních ve výši 291 milionů švédských korun (asi 660 milionů korun českých), který se stát rozhodl „zesplatnit”. A jedinou cestou, jak předejít krachu, bylo, že by za něj převzali osobní odpovědnost lidé z představenstva firmy. Ti to nepřekvapivě odmítli a zbytek už je historie.

Firmu tak nyní fakticky ovládá dosazený nucený správce Mikael Kubu, který zatím nechává Northvolt fungovat v jakémsi stavu klinické smrti a dál usiluje o jeho prodej jako celku novému investorovi. Jak pravděpodobné ale je, že se to podaří, když se žádný takový za uplynulý půlrok nenašel? Pokud se nového majitele nepodaří najít (a je jistě pozoruhodné, kdo všechno teď hraje mrtvého brouka - např. VW Group vlastní zejména přes Scanii 21 % firmy, teď má ale svých problémů dost), popř. správce a posléze soud nepřistoupí na prodej typu „komukoli za 1 korunu, hlavně aby se nezavíralo”, vše skončí likvidací.

Otázkou nyní je: Kolik podobných krachů ještě bude muset přijít, abychom zas jednou pochopili, že některé věci politicky ovládat prostě nelze a je třeba jim dát víc prostoru k dýchání? Pro soudného člověka by už bankrot takové firmy, jakou je Northvolt s jeho technickým i finančním zázemím (mj. Goldman Sachs), byl varováním. Soudní lidé ale dnešní Evropě nevládnou, bohužel.

Zdroje: MSN, Dagens Nyheter, Northvolt

Petr Miler