Autoforum

/

Foto: Audi

Smůla? Neštěstí v neštěstí? Prostě se to sešlo? Tak snadno se s tím vypořádat nejde. I když nepřízeň osudu hrála svou roli, Němci nemohou zastřít, že léta ignorovali jim nejbližší publikum a věřili, že jim hospodaření napraví aktivity jinde. Teď to přestává fungovat a najednou není z čeho brát.

Ze zástupců zejména významných evropských automobilek je už pěkných pár pátků cítit nervozita, jaké jsme dosud snad nikdy během našich životů nebyli svědky. Navenek ji nedávají znát, veřejně je třeba tvářit se pozitivně. Optikou výsledků většiny firem pak zdánlivě nedávala smysl, trendy byly dlouho pozitivní. Z osobních jednání ale patrná byla a je. A dotyční jsou si moc dobře vědomi její podstaty.

Většina výrobců totiž bez vazby na preference zákazníků vsadila na velmi problematického koně v podobě elektrických, elektrifikovaných a jinak regulacemi definovaných aut, která jsou přinejmenším kontroverzním obrazem hodnoty za peníze. A spolčili se s nevyzpytatelným elementem politické reprezentace, o které - jistě velmi překvapivě - postupně zjistili, že při lámání chleba bude kopat primárně sama za sebe.

S tím by ještě dokázali žít, věděli, do jako obrovského hazardu jdou - věděli, že míří cestou od tržních principů k podstatě plánovaného hospodářství. A museli vědět i to, že během tohoto procesu mohou přijít chvíle, kdy to bude finančně velmi bolet, neboť zákazníka s nižší hodnotou za peníze nesmíříte ze dne na den. Doufali však, že zatímco si v Evropě budou žít svůj zelený socialistický sen, méně regulované trhy mimo EU jim to zaplatí, protože tam budou dál preferovat zákazníky. Jenže právě tady narazila kosa na kámen.

Čína už chvíli říká jasné ne, prodeje a zisky automobilek přicházejících z této části světa se smršťují enormní rychlostí vlivem přirozeného vývoje i snahy Říše středu „nechávat peníze doma”. Tamní party prostě skončila. A USA se brzy mohou přidat. Mohu vám se vší vážností říci, že jsem od léta nepotkal v automobilovém byznysu jedním slovem nikoho, kdo by seriózně počítal s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Nikoho. Byla tu jistě vždy šance, existoval nějaký náznak plánu B, bylo to ale asi jako když si v pátek vsadíte Eurojackpot - někde ve vás žije naděje, že uspějete, jinak ale počítáte s tím, že život půjde dál jako dosud, nerozesíláte maily poptávající vily na Bertramce.

Jenže ono to přesně takto dopadlo. A je to další problém zejména pro evropské automobilky, především pro ty německé - jednak kvůli odklonu USA od nařizování jimi tolik preferované elektromobility, jednak kvůli Trumpově plánu zvýšit dovozní cla.

Že to je tento výsledek pro některé tamní značky doslova tragédií, jsme psali už před pár dny. Nyní situaci dál rozebírá Handelsblatt, který připomíná, že budoucí americký prezident má v úmyslu zvýšit cla na evropská auta o asi 10 procentních bodů. Z 2,5 procenta dnes by tak mohlo být během pár týdnů nebo měsíců okolo 12,5 procenta. A některé německé firmy na to vůbec nejsou připravené, ani v nejmenším.

Samozřejmě nikde není psáno, že se tak stane. Trump je konstruktivní obchodník, a pokud mu EU nabídne nějakou protihodnotu za zachování statu quo, nemusí se nic změnit. Pokud ale dojde na nejhorší, Evropané jsou v bryndě. Ročně do USA vyváží okolo 600 tisíc aut přímo z Evropy a dalších asi 350 tisíc z Mexika, které mají stihnout ještě vyšší celní přirážky. Bavíme se tedy o skoro 1 milionu aut, která by najednou byla zatížena cly. A to bude bolet. Podle analytika investiční banky Stifel Europe naznačil by německé automobilky mohly jen kvůli tomuto kroku přijít o 11 až 15 procent zisků.

Zejména BMW zůstává v klidu, spoustu aut dělá přímo v USA. Aspoň část výroby tam umí obstarat Volkswagen, takové Audi a Porsche ale v Americe nevyrábí nic, Q5 produkovaná v Mexiku mu nepomůže. Porsche si ještě umí do nějaké míry pohrát s cenami, je to žádoucí značka pro bohaté lidi, Audi je ale kvůli tomu pod mimořádným tlakem. A jak praví Handelsblatt, tato nejistota okolo prodejů USA pro Němce nemohla přijít v horší době, neboť s problémy v Číně a Americe přichází třeba u Audi na přetřes asi polovina jeho světových prodejů. A Porsche je na tom jen o málo líp.

Je to ale jen hloupé načasování, blbá náhoda? Stěží. Dotčené automobilky dojíždí v prvé řadě na to, že jim nejbližší a nejvěrnější zákazníky ze své domovské Evropy roky ostentativně ignorují a vnucují jim věci, které nechtějí. Audi je toho nejzářnějším příkladem - auto této značky si Evropan vždy koupí ochotněji než Číňan nebo Američan, přirozená loajalita je nesrovnatelná. Ale může tu na ni ještě dojít, když automobilka v Evropě dlouho tlačí nežádané a zanedbává žádané?

Firmy jako čtyři kruhy by se za jiných okolností mohly v těžkých časech jinde o starý kontinent opřít, to by na něj ale nesměly roky kašlat. Teď mají před sebou vidinu akorát problémů v Číně, problémů v USA a ztrát anebo „nevýroby” v EU. To není hezká vyhlídka, ostatně už současné výsledky společnosti jsou tragické. Ano, sešlo se to. A ne, nemuselo se to sejít. Některé firmy ale šly problémům naproti a nyní sklízejí to, co samy zasely.

Zdroj: Handelsblatt

Petr Miler