Autoforum

/

Foto: Jaroslav Vavera, Autoforum.cz

Z celkových prodejních čísel se může zdát, že se jasně nejdražší škodovka neprodává zase tak špatně, je ale třeba zabrousit do detailů, abychom pochopili, že za jejím odbytem nestojí přirozená poptávka a konkurenceschopnost.

Škoda loni představila svůj první ryze elektrický model Enyaq a byť přijat byl velmi vřele, jeho ceny jsou studená sprcha, zvlášť uvážíme-li jeho praktickou využitelnost. Dát za takové auto 1 089 900 Kč v momentě, kdy nemá pořádně žádnou výbavu a akumulátory odpovídající 12litrové nádrži nafty, může asi jen hodně velký fanda Škody, tohoto modelu či elektromobilů. A alespoň o trochu lépe vybavený a o kapku většími akumulátory disponující alternativa nabízená od 1 299 900 Kč nepůsobí v poměru výkonu a ceny o mnoho lépe.

V tomto kontextu se může zdát, že prodejní výsledky nejsou zase tak tristní. Auto má letos na kontě 7 575 prodaných vozů v Evropě, přičemž 5 257 se jich prodalo v květnu. To nevypadá špatně ani vedle 15 610 Octavií, což je absolutní bestseller české automobilky. Takže pohoda jazz, lidé elektromobily vlastně chtějí a nevadí jim, že za v mnoha ohledech méně dají o dost více? Ani ne.

Je třeba se totiž podívat na strukturu prodejů, která je pro Škodu velmi varovná. Evropa sestává z 50 států, z nichž 27 je členy Evropské unie. To je poměrně dost zemí a škodovka je tradičně populární ve spoustě z nich - válí i v takových místech, jako je Bělorusko. Nebo v nich aspoň válela dříve, než odtud byla vykázána. Kdyby byl zájem o Enyaq přirozeně rozptýlen mezi většinu těchto států, klobouk dolů, ale to není, ani omylem.

Podržíme-li se květnových prodejů, což je pro Enyaq jednak rekordní období a jednak zatím poslední kompletně uzavřený kalendářní měsíc dle dat JATO Dynamics, pak vidíme o poznání smutnější obrázek. Ze všech zmíněných prodaných Enyaqů se 1 646 vozů prodalo v Německu, 848 v Nizozemsku, 795 v Norsku a 234 ve Francii. To jsou všechno země, kde jsou masivně subvencována elektrická auta a/nebo masivně uměle zdražována ta konvenční. Za cizí peníze se tedy Enyaq prodává dobře, jak by ne. Není ale těžké si spočítat, že jen tyto země, 4 z 50, 3 z 27, se podílí na skoro 70 % veškerých prodejů vozu.

V naprosté většině Evropy, kde z trhu nebyl udělán spíše trhací kalendář deformovaný umělým přerozdělováním, je zájem minimální. Nakonec i v ČR, kde je Škoda domácí značkou a nejdražších Kodiaqů se tu prodalo skoro 700, si Enyaq dle dat SDA utrhl v kvěrnu jen 102 prodejů a na trhu má podíl 4,7 promile. I takový VW Arteon, drahý a v portfoliu Volkswagenu v podstatě okrajový model, se prodával lépe.

Je z toho znovu jasně vidět, že elektrická auta jsou zákazníky téměř zcela nežádaná a jediné, co je prodává, jsou dotace nebo jiné formy jejich umělého cenového zvýhodnění. Na tom chce Škoda stavět svou budoucnost a během 10 let prodávat hlavně to? To je skutečně obrovský hazard, snad každá firma by se přece primárně měla zajímat o to, co zákazníci chtějí a těm přizpůsobovat svou nabídku. Ne skákat podle toho, jak politici pískají a doufat, že trh „nějak ohnou”. V tomto smyslu žijeme ve skutečně absurdní době a nevidíme jiný významný obor lidské činnosti, kde by poptávka a nabídka začala tvořit tak vzdálené ostrovy, mezi kterými je stavěn tak chatrný most z peněz jen části lidí žijících na jednom z nich.

Zdroje dat: JATO Dynamics, SDA

Petr Miler