Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

A divit se nakonec nelze ani onomu propadu, však kolik jiných značek ztratilo v posledních letech tolik ze své líbivosti jako Mercedes-Benz? Vozy německé automobilky nikdy nebyly pro každého, teď ale jako by nebyly pro nikoho.

Ve svém životě jsem vlastnil nebo dlouhodobě používal nespočet aut různých značek, od Mercedesu ale nebylo ani jedno. Jeho vozy mi charakterově nikdy moc neseděly, vždy jsem je ale respektoval pro jejich specifické vlastnosti - zejména technickou excelenci, komfort, kvalitu a trvanlivost. Pravda, ne s každým modelem jste dostali zrovna kůží a dřevem přecpaný osmiválcový křižník levitující na Airmaticu, i ze základní třídy C ale sršel jakýsi fortel, který činil tento vůz hodným úcty.

Ať už si vzpomenu na první svezení tehdy skoro mimozemskou třídou C hned na začátku 90. let v roli pasažéra, pozdější aktivní ježdění vozy jako SLK a SL 55 AMG, létání po Evropě dieselovými Éčky nebo nespočet příležitostí strávit pár dnů ve společnosti různých variant tříd C, S i několika SUV značky, nikdy ve mně Mercedesy nezanechaly špatný dojem. V žertu jsem tehdy říkával, že do Mercedesu je třeba zestárnout, to se ale naposledy psala tak druhá polovina minulé dekády.

Od té doby to jde s automobilkou „zu Grund” a dnes při svezení prakticky s čímkoli novým z portfolia Mercedesu jen žasnu. Co dostanete z toho, co značku po dekády definovalo? Čest výjimkám v případě pár vymykající se typů, jinak jde ale jen o karikaturu téhož. Z technické excelence zbývají jen střípky, stále víc modelů se posouvá k průměrnosti a Mercedes už se ani nesnaží o opak (viz absence jakéhokoli šestiválce - natož pak osmiválce - v současné třídě C). O komfortu a kvalitě si v o poznání hlučnějších interiérech plných obrazovek můžete nechat jen zdát, a byť trvanlivost těchto aut ukáže jen delší čas, už po pár desítkách tisíc kilometrů působí o citelné zuboženěji, než bývalo zvykem.

Trend posunu tímto směrem má hlubší kořeny, nejzřetelněji jej ale akceleroval příklon značky k elektrickému pohonu, se kterým si chtěla vystačit už od roku 2030. Pokud je takových záměrů jakákoli automobilka schopna, svědčí to o její obecné ignoraci tržní reality, což je pro celkové pojetí jejích produktů samo o sobě pochopitelně zničující. Nejde ale jen o to - investice špatným směrem si vybírají daň v podobě zanedbávání zákazníky preferovaných modelů, což roztáčí spirálu, jaké jsme dnes svědky u řady výrobců. Když svou budoucnost spatříte v něčem, co se jí nikdy nestane, naházíte příliš mnoho nejlepších vajíček do jednoho košíku, který od vás ale nikdo nekupuje a peníze vás akorát stojí. V tom, který by si jinak někdo koupil s nadšením, pak ze stejného důvodu zůstanou jen zetlívající pukavci a vydělat se na něm dá stále méně.

Vy pak neprodáváte ani ta skvělá nově pojatá auta, protože jejich podstata je tak problematická, že o ně většina trhu stejně nikdy stát nebude, i kdybyste je vymazlili k dokonalosti. A neprodáváte ani klasicky pojaté vozy, protože jste je zanedbali a lidé buď nechtějí měnit, nebo raději zvolí vůz konkurence, která se na spalovací modely vždy nevykašlala. Ve výsledku nemáte v rukou v podstatě nic a sledujete jen klesající prodeje, hroutící se ekonomické výsledky a doufáte, že razantní změnou strategie realitu do pár let změníte.

Přesně před tímto scénářem - ale do puntíku - jsme automobilky varovali roky. Nedbaly toho a nyní tu mají právě to, přičemž Mercedes je jedním z exemplárních případů. Stuttgartský výrobce právě zveřejnil své výsledky za třetí letošní kvartál, a byť jsme nečekali zázraky, realita míří směrem ke dnu až hrozivým tempem.

Mercedes za toto období prodal jen 441 500 osobních aut a 83 800 užitkových, což představuje meziroční pokles o skutečně hrozivých 12 procent. Pro Mercedes kdysi největší čínský trh vykázal pokles o dalších 27 procent z roku na rok (125 100 aut), o mnoho lepší to ale nebylo ani v USA, kde Němci prodali o 17 procent měně vozů s výsledkem 70 800 prodejů. Širší Asie nepomáhá (-22 %) a jen stagnace v Evropě daná hlavně mírným růstem (+3 %) v Německu se postarala o to, že celkový propad je „jen” 12%. Po léta tak protežované elektrické modely pak značce nikam nepomohly, pouhých 42 600 aut nepředstavuje ani 10 % na celkovém odbytu a meziroční stagnaci.

Oproti tomu BMW, které nevsadilo jen na jednoho koně, vykázalo o poznání zdravější čísla. Plných 514 620 prodaných vozů značky BMW představuje nárůst o 5,7 procenta, celá skupina včetně Rolls-Roycu, BMW M a Mini dosáhla na 588 300 prodejů, což je dokonce o 8,8 procenta víc než loni. V USA BMW navzdory komplikované situaci rostlo o 24,9 procenta na 297 247 aut, v Číně je na tom s s 11procentním poklesem také citelně lépe, třebaže ne dobře. Prodeje elektromobilů za stejné období jsou - paradoxně - se 102 864 dodanými kusy na úplně jiné úrovni, jakkoli ani tady už zjevně není moc kam růst. Za kvartál celosvětově klesly o 0,6 z roku na rok.

Jsme zvědavi na ekonomické výsledky Mercedesu za stejné období, zázraky ale opravdu čekat nelze. Ostatně ani BMW je nečeká - navzdory zdravým prodejním číslům také ono platí vysokou daň za elektrifikaci svého portfolia a krátce po zveřejnění dobrých kvartálních prodejních čísel vydalo varování před propadem letošních zisků oproti dosavadním očekáváním.

S ohledem na popsaný stav skutečně není divu, že vedení automobilky tak otočilo a nyní dokonce bojuje proti zákazu spalovacích aut 5 let později, než je chtělo „zakázat” samo. A riskuje i posměšky těch, kteří zatím neotočili. Nemine to nejspíš nikoho - elektrická auta prostě nemají takový tržní potenciál, jaký jim byl přikládán, a nemohou být zatím zdrojem dlouhodobé prosperity.

Zdroje: Mercedes-Benz, BMW

Petr Miler