Autoforum

/

Foto: Ural

Nouze naučila Dalibora housti a Rusy stavět jedna z nejbláznivějších aut vůbec. Pokud chcete něco úspěšně převážet po Sibiři, tradiční recepty nestačí, tady je třeba myslet úplně jinak.

O Rusku si vzhledem k současné geopolitické situaci můžete myslet leccos a o schopnostech jeho automobilového průmyslu už s ohledem na jeho historii jakbysmet. Jedno se ale musí Rusům nechat - protože se velká část této obrovské země nachází ve velmi nehostinných podmínkách, naučili se za poslední století vyrábět automobily jako nikdo jiný na celém světě. Auta tam totiž musí sloužit i v podmínkách, které nikde jinde na celém světě v takové míře a za takového zalidnění nepanují.

Ani současný vývoj tuto premisu nemíjí, jak ukazuje čerstvá novinka automobilky Ural. Ta ukázala svůj nový, jinak zatím nepojmenovaný „arktický silniční vlak”, jehož vývoj právě dokončila. A je to docela pozoruhodný stroj, který připomene, že i v podmínkách, které v Česku panovaly před pár týdny, se dá docela dobře jezdit autem, jen je k tomu třeba to správné vybavení.

Novinka vznikla s cílem zajistit lepší dopravní obslužnost oblastí se špatně rozvinutou silniční infrastrukturou, kde teploty klesají až k -50 °C. Takový mráz tu neznáme a velkou část aut by zcela vyřadil z provozu, novinku Uralu ani ne. Celá souprava se skládá z dieselového tahače s pohonem 6x6 s multifunkčního návěsového modulu s vlastním dodatečným pohonem. Stroj používá rámovou konstrukci z ocelových trubek, vnější panely karoserie jsou pak lisované z kompozitu.

I když si vůz říká „silniční vlak”, je stvořen pro provoz mimo silnice, vlastně mimo jakkoli zpevněné cesty. Ve standardním provedení dokáže překonat překážky hluboké až 1,3 metru, s čímž mu pomáhá nejen konstrukce podvozku a povaha obutí, ale i aktivním pohonem návěsu o výkonu 98 koní, který lze v těžším terénu připojit. Je elektrický, přičemž energii pro něj obstarává dieselagregát o výkonu 136 koní umístěný v zadním modulu návěsu.

Tato pojízdná elektrárna pak může sloužit i pro napájení externích zařízení v závislosti na využití - cokoli od intenzivního osvětlení potřebných pro servisní práce na těžebních zařízeních až po vybavení mobilní ordinace nebo jídelny připadá v úvahu. Modul totiž používá izolované stěny ze sendvičových panelů a má být též schopen velmi dobře odolávat extrémním venkovním teplotám.

Samotný tahač používá blíže neupřesněný naftový pohon, vybaven je také elektrickým navijákem s tažnou silou až 8 tun. Sám pak dokáže ujet přes 500 kilometrů na jedno natankování a ani jeho palivovou soupravu hned tak něco nerozhází - všechny palivové systémy jsou vybaveny ohřívači a maziva, hadice i další pryžové části jsou testovány pro zmíněný teplotní rozsah.

Vývoj novinky probíhal ve spolupráci Uralu a několika ruských univerzit a bude ještě chvíli probíhat ve své druhé fázi. Po dalším testování, certifikaci a organizaci sériové výroby by se měl objevit v prodeji někdy koncem roku 2024. Až tehdy se dozvíme jeho cenu.

Zdroj: Ural

Petr Miler