Autoforum

/

Foto: BYD

Britové vystoupili z EU, aby mohli být ještě „unijnější”, a tak elektrická auta tlačí s ještě větší vehemencí než celý Brusel. Výsledek v případě dodávek? Totální fiasko, téměř všichni chtějí dál diesely.

Co se stalo s kdysi hrdou, konzervativně smýšlející a odměřenou Velkou Británií, nemáme tušení, faktem ale je, že v posledních dekádách s ní nejde dohromady žádná ze zmíněných vlastností. Nejsmutnějším důkazem se stal tzv. Brexit, který Britům do značné míry rozvázal ruce, aby se stali znovu efektivně fungující, nespočtem nesmyslných bruselských nařízení nevázanou zemí. To toho ale využili k tomu, aby si v mnoha ohledech naordinovali ještě nesmyslnější pravidla, která je svazují jen víc.

V automobilovém světě to platí bezezbytku, neboť nejprve si pro sebe Britové vymysleli zákaz spalovacích aut už od roku 2030 (který v mezičase posunuli na „standardní” rok 2035, ale něco nám říká, že nová vláda ho opět „vylepší”), ale i kdyby ho změnili na rok 2300, je to vlastně jedno. V zemi bez ohledu na to existují až brutální kvóty na počet prodaných elektromobilů, které měly jejich odbyt vynutit tak jako tak. Každá automobilka tak už letos musí prodat v zemi 22 % elektrických aut (!), pokud to nesplní, zaplatí 15 000 liber, asi 447 tisíc Kč za každý jeden prodaný spalovací vůz nad rámec jejich maximálního povoleného 78% podílu.

Takže skvělá budoucnost byla nařízena a přišla přesně jako sladká sůl, smutný ráj a suchý déšť, jak by řekl jiný Petr M.? No samozřejmě nikoli, je to nesmysl, který v praxi nefunguje a fungoval by jen za cenu devastace poloviny odvětví. Přesto jsem měl pocit, že takové tlaky aspoň Brity nasměrují kamsi blíž k takovému cíli, ale ono se to neděje. A až komicky výmluvně se to projevuje na trhu užitkových aut.

Také ten je tlačen k úplné elektrifikaci, jak také jinak, jeho realitu ale velmi výmluvně ve svém nedávném sloupku popsal Mike Rutherford z Auto Expressu. Ten uvádí, že lidé dávají stále jasněji najevo, že tyto vozy potřebují především jako základní pracovní nástroje, ne jako symboly svého životního stylu nebo smýšlení o budoucnosti planety. A když nemají peněz nazbyt, jednají ryze racionálně, takže prodeje elektrických modelů tu na prahu jejich revoluce dokonce klesají.

I když se tedy celkový počet letos prodaných lehkých užitkových aut (do 3,5 tuny) v zemi zvýšil, víc než 200 tisíc nově prodaných aut má naftový pohon. Pouhých 11 tisíc aut má elektrický pohon a jejich prodeje naopak klesají - nyní mají na trhu pouhý 5procentní podíl. Ještě markantnější je ale situace u větších dodávek s hmotností do 4,25 tuny - jejich odbyt mezi lednem a srpnem 2024 klesl meziročně téměř o 40 procent a nominálně jde o pouhých 566 aut za 8 měsíců. Prodeje navíc soustavně klesají, takže za srpen se prodalo méně než jedno takové auto denně a meziroční propad za tento měsíc je 85procentní.

Říci, že tato auta navzdory všem tlakům, negativní i pozitivní motivaci, jejich nařizování výrobcům a jejich vnucování zákazníkům nechce skoro nikdo, je precizní popis reality. Mike uzavírá, že víc než 90 procent kupců stabilně zůstává věrných novým dieselům, které jsou levnější i použitelnější. A asi 99 procent aut v provozu zůstává právě takových. „Kolik desetiletí bude trvat, než se z poměru 99:1 stane 1:99? Příliš mnoho. Pokud se to tedy vůbec někdy stane,” uzavírá Mike.

Je vidět, že také sen o elektrifikaci dodávek se rozplývá, a to dokonce i ve Velké Británii, která měla všem jít příkladem a tento přechod si vynutit „v žádném čase”, jak by řekli sami Britové. A nejsou nikde. Na Mikův sloupek jsem si pak vzpomněl, když jsem viděl, když čínské BYD ukázalo své nové velké elektrické dodávky a malé náklaďáky pro Evropu (na fotkách níže) s tím, že „chce uchvátit evropské firemní flotily”. Tak prosím, s chutí do toho. Necelý jeden britský zákazník denně už se nemůže dočkat...

Zdroje: Auto Express, BYD

Petr Miler