Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Kdy už lidstvo jednou provždy pochopí, že kdykoli se kdekoli ve prospěch čehokoli budou na základě uměle vytvořených kritérií rozdávat peníze „těch druhých”, vždy se najdou tací, kteří toho zneužijí. Případ německých dotací na elektrická auta není jiný.

Kdyby byli všichni lidé jako Mirek Dušín, možná bychom měli na přerozdělování peněz daňových poplatníků skrze dotace jiný názor. Bohužel jsou ale lidé takoví, jací jsou. A žijeme ve světě, v jakém žijeme. Dotace se tedy přes možná ušlechtilou myšlenku stojící na jejich počátku staly nástrojem hrubých deformací trhu, které mají za následek, že nejsou nabízeny věci, které lidé chtějí, a na trh se dostávají ty, o které nikdo nestojí. A také je to bohužel nástroj, jak se peníze z kapes těch, kteří je potřebují, dostávají do peněženek lidí, kteří jich nemají nikdy dost.

Dnes se podíváme na německé dotace na elektromobily, které jsou v principu právě tím. V době koronavirové došlo u našich západních sousedů k výraznému zvýšení vládní podpory na nákup elektrických aut, která mohla do konce loňského roku dosáhnout s využitím všech možností až 12 tisíc Eur (dnes cca 285 tisíc korun), což jsou i ve světě drahých elektromobilů obrovské peníze. Je to pomalu cena obyčejného nového vozu se spalovacím motorem, kterou pochopitelně platí jen ti, kteří si elektrická auta nekupují a neprovozují je. Podle nás to není férové jako takové, je to ale legální.

Centrum automobilového managementu (Center of Automotive Management, CAM) z německého Bergisch Gladbachu ale nyní vytáhlo na světlo světa informace o tom, jak moc jsou štědré vládní dotace zneužívány. Sice se tak neděje za hranicí legálních pravidel, ale rozhodně jde o překročení morálních hranic slušného člověka. Sami prodejci i koncoví zákazníci loni totiž hojně využívali toho, že auto s onou štědrou dotací stačilo držet v majetku po dobu 6 měsíců, než mohlo být prodáno dál, aniž by si na přidělení dotace kdokoli vzpomněl. A tak si mnozí „vykuci” prostě nechali přispět na vůz, který ani nehodlali používat, půl roku jej na oko vlastnili a pak ho prodali dál.

Za jiné situace na trhu by mohl onen půlrok stačit k tomu, aby vůz ztratil na ceně tolik, že se podobná spekulace příliš nevyplatí, přinejmenším loni to ale byla bezpečná „investice”. Kupující se takto prostě obohatili na úkor německých daňových poplatníků, kteří zaplatili část vozu, jenž byl pak prodán do zahraničí za plnou cenu. A pokud máte pocit, že jde o nějaký okrajový jev, mýlíte se.

CAM na základě vlastního šetření uvádí, že loni bylo v Německu za pomoci dotací prodáno 470 000 nových elektromobilů, po půl roce jich ale v registrech zůstalo jen 394 000. Ne všech 76 tisíc aut bylo takto účelově koupeno, počítejme i s krádežemi či totálními škodami, to ale bude hrstka vozů. Naprostá většina jich byla vyvezena do zahraničí. Podle CAM se tak dotační oportunisté jen loni obohatili na úkor ostatních Němců o 380 milionů Eur, více jak 9 miliard Kč. A to už jsou pořádné peníze.

Z pohledu automobilek žádný problém neexistuje - dotování elektromobilů v Německu pro celou Evropu je pro ně pozitivní, znamená nakonec více prodejů na celém kontinentu. A ani dealeři si nestěžují, protože dotace jdou často do jejich kapes. Zapláčou znovu jen daňoví poplatníci, kteří vše „zatáhli“, když se rozumně snažili dál používat spalovací auta. A nenechali si přispět na něco, co stejně nechtějí.

Bez zajímavosti není, že tyto „legální podvody” jsou podle CAM nejčastěji spojené s elektromobily koncernu VW Group, tedy i se Škodou Enyaq, pro kterou je Německo jejím největším odbytištěm. Nebo bychom měli říci největším překladištěm? Pokud je vaše elektrická škodovka původem z Německa, možná ji zčásti zaplatili němečtí kupci spalovacích aut. Pro letošek budou podobné levárny složitější, neboť dotace klesly a doba nutného držení dotovaných elektroaut se prodloužila na 12 měsíců. Pochybujeme ale, že to problém vyřeší, z „cizího” dál poteče. Tedy vlastně nepoteče, z cizího přece nikdy neteče...

Zdroj: Center of Automotive Management přes Focus

Petr Miler