Autoforum

/

Foto: Ford

A tady vážně nejde jen o auta, ze spojení „emise CO2” přestala být v USA oficiální mantra napříč všemi obory lidské činnosti. Někteří mají tendenci dopady tohoto kroku bagatelizovat, mohou být ale opravdu dalekosáhlé.

Rozhodovat se v životě na základě slepé víry v cokoli není moc moudré, přesto jsme toho v mnoha oborech v posledních letech svědky pomalu denně. A spousta takových rozhodnutí je postavena okolo víry spojené s emisemi CO2 či jinými skleníkovými plyny a jejich vlivem na okolní prostředí.

Vliv samotných emisí CO2 na klima je nesporný, problém je v tom, že míra vlivu aktivit člověka na jeho vývoj je naopak předmětem nekonečných debat. Někteří říkají, že ke změnám docházelo, dochází a bude docházet i z tisíce jiných důvodů a tento je přeceňován, další naopak mají pocit, že aktivity člověka byly tím klíčový impulsem pro změny nastartované s tzv. průmyslovou revolucí. Skutečností může být to, ono i cokoli mezi, na každý pád lze chápat, že takto sporný stav opravdu není dobrý základ pro snahy uregulovat společnost pomalu k smrti, čehož jsme už dlouho svědky v Evropě - poslední kapitola má v tuto chvíli jméno ETS2.

Přiklonit se na tu či onu stranu je tak často jen otázkou preferencí v jiných oblastech a USA dál nechtějí patřit mezi ty, kteří „věří”. Jak moc je to prozíravé rozhodnutí, ukáže jen čas stejně jako v případě opačného postupu. Pokud tedy vůbec někdy přijde nějaký nezlomný důkaz, který by popsaný sport rozsoudil. Buď jak buď, současné vedení USA o této věci uvažuje opačným způsobem než to předchozí a pohled na CO2 zásadně mění, jak informuje Reuters.

Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) se totiž rozhodla pro zdánlivě banální, ve výsledku ale daleké důsledky mající krok, jímž ruší konstatování z roku 2009, podle nějž emise skleníkových plynů představují přímo hrozbu pro člověka a životní prostředí. Prostě to dál nepovažuje za fakt v souladu s výše uvedeným. EPA tak sice bude dál CO2 klasifikovat jako skleníkový plyn, nikoli však jako znečišťující látku, jako jsou oxidy dusíku nebo oxid siřičitý. A tím v podstatě padnou veškeré regulace a zdanění postavené kolem emisí CO2 postavené na opačném předpokladu.

Přehodnocení klasifikace emisí je tedy klíčové, neboť CO2 zcela vylučuje z emisních předpisů. To znamená, že výrobci aut dál sice musí dodržovat limity znečišťujících látek pro všechno možné od oxidů dusíku až po pevné částice, ale ne pro oxid uhličitý, jehož exhalace jsou přímo úměrné spotřebě toho kterého fosilního paliva. Okolo tohoto kroku lze očekávat řadu soudních sporů, nemáme ale pocit, že by do klasifikace jednotlivých emisí a regulací postavených kolem ní mohl někdo demokraticky zvolenému vedení země takto mluvit.

Konkrétní dopady tohoto kroku budou dalekosáhlé, v lokální rovině skoro nekonečné. Šěf EPA Lee Zeldin uvádí, že nařízení spojená s CO2 zatěžují Američany skrytými náklady ve výši bilionu amerických dolarů (americký „trillion”, čili opravdu tisíc miliard dolarů) a jejich eliminace přinese úspory na všech úrovních. A zřejmě nepřehání, může jít klidně i o vyšší sumu, neboť regulace postavené kolem emisí CO2 dnes primárně i sekundárně zasahují životy lidí v nespočtu ohledů. Otázkou je ovšem širší vliv na celý svět a pochopitelně i svět aut jako takový.

Někteří to považují za jakési vyosení, které nic velkého nezmění - automobilky upraví nabídku pro USA, přidají pár motorů V8 a dál půjdou za „tím lepším”, tedy elektromobilitou, protože to je přece budoucnost. A za 3,5 roku stejně přijde jiný americký prezident, jiná vláda a všechno zase vrátí a bude to jedna velká emisní pohodička.

Může to tak být, ale také nemusí. My jsme dlouhodobě přesvědčeni, že tlak na elektromobilitu nemá nic společného s přirozeným vývojem, je to pokus uměle trhu vecpat řešení, které je horší i dražší a jeho klíčovou výhodou má být vliv na emise CO2. Jsme přesvědčeni, že naprostou většinu trhu takový argument vůbec nezajímá, ať už je realistický nebo ne, a nebýt oněch regulací, nikdo do elektrických aut takové peníze jako dnes cpát nebude. Je to jistě řešení možné a na trhu uplatnitelné, ale pro jednotky až nízké desítky procent spotřebitelů, víc ne.

I data z praxe ukazují, že elektrický pohon aut dnes nepředstavuje prakticky žádný prodejní argument a slova o tom, že kdo včas neelektrifikuje, ztratí na trhu relevanci, jsou zcela neopodstatněná. Je to spíš přesně naopak - kdo se na elektrifikaci vybodl, zůstal plně konkurenceschopný a není zatížen nesmyslnými náklady. Toyota je největší automobilkou světa vykazující vysoké zisky, i když elektromobily pomalu vůbec neprodává. Tohle je prostě otočená úplně naruby a elektromobil je prodejní argument jen tam, kde je nějakým způsobem nařizován či alternativy zakázány. Ale to není výroba pro trh, to je výroba pro tržní regulaci, jedna z nejošemetnějších praktik, kterých se můžete jako firma dopustit.

Amerika je navíc pořád druhý největší světový trh s auty (a tady nejde jen o auta), takže „pár motorů V8” určených jen pro něj není moc pravděpodobný dopad. Může to být zdrojem nového konkurenčního boje racionálnějších než dnes protežovaných řešení, který může vyústit v nový vývoj. Nakonec i proto, že nikde není psáno, že tato deregulace zase zmizí - americkým prezidentem může být dál republikán (byt už ne Trump) a také Demokraté mohou změnit svůj přístup k k řadě věcí pod tlakem zřetelné společenské poptávky po něčem takovém.

Realitu ukáže jen čas, v principu ale dnes platí, že méně regulace na tomto poli pro Ameriku určitě nepředstavuje konkurenční nevýhodu, víc a víc omezení ještě na vrchol nikoho nedostalo. Anebo máte pocit, že se Evropa v posledních dekádách „proregulovávala” k vítězství? Asi ne, tedy pokud návrat kamsi do socialistického skanzenu nepovažujete za výhru.

Zdroj: Reuters

Petr Miler