Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už déle jak 10 let jsou těmi nejlepšími brzdami, které si můžete pořídit do osobních aut, stále ale stojí statisíce korun. Dokumentace výroby brzd s uhlíkovými vlákny odhaluje, proč.

Uhlíková vlákna kvůli kombinaci nízké hmotnosti a vysoké pevnosti můžeme označit za materiál budoucnosti. Už dnes mají auta, kde není třeba hledět na cenu, z tohoto materiálu celé karoserie. Mezi komponenty zasažené moderní vlnou kompozitů se řadí i brzdové kotouče kombinující uhlík a křemík. Používají je aktuálně nejvýkonnější brzdové systémy silničních aut, ovšem hromadnému rozšíření do každého modelu brání extrémně vysoká cena. Celý brzdový systém stál stovky tisíc korun už v hloubi minulé dekád a třebaže obdobná řešení jsou dnes o něco levnější, statisíce stojí stále.

Proč jsou tak drahé odhaluje video zachycující jejich výrobu. Brzdy začínají život jako základní surovina v podobě mixu tepelně tvarovatelné pryskyřice s nasekanými kusy surového uhlíkového vlákna. Během procesu stroje nejprve dopraví sypkou směs do poloviny formy ve tvaru disku, kam člověk nasune sloty pro vytvoření ventilačních kanálků. Následně celá forma putuje zpět na doplnění směsi základních komponentů.

V dalším kroku je potřeba vše pořádně slisovat pod tlakem 20 tun a teplotě 200 stupňů Celsia. Z nesourodé směsi se rázem vytvoří plastická hmota a nastane čas přesunout formu do studené koupele na dobu 5-8 minut. Zchlazené formy jsou nejdříve zkontrolovány automatizovaným měřicím systémem. Pak jsou disky vytaženy a na CNC stroji ohlazeny a jsou do nich vyvrtány větrací otvory.

Konečně se brzdy začínají podobat hotovému produktu, ale ještě by nic neubrzdily. Následně putují rotory znovu do pece, kde jsou v průběhu dvou dnů pomalu ohřáty až na 1 000 stupňů Celsia, v této fázi se z plastické hmoty stává karbon. Poté je rotor opět umístěn do formy, do jejíhož středu je nasypán křemičitý prášek. Pak znovu následuje zahřátí, tentokráte na 1 700 °C, kdy křemík roztaje. Pak je aplikován podtlak, jenž nasaje křemík do pórů v disku. Zde křemík zreaguje s uhlíkem a vytvoří velmi tvrdý karbid křemíku.

Zbývá vyvrtat otvory pro montáž, ponořit brzdy do ochranného nátěru proti oxidaci a po vyleštění robotem může drahý kotouč putovat na závěrečnou kontrolu přesným laserem. Už jen doplnit montážní komponenty a nic už nebrání pořádnému nasazení na silnici. Každý správně vyrobený disk by měl odolat opakovanému zahřátí až na 1 000 stupňů Celsia, čemuž se konvenční ocelové kotouče nemohou rovnat. Také ale stojí zlomek ceny těch karbonových, poměr jejich cen stále nemá daleko k 1:10.

Zdroj: HD Cars25@Youtube

Mirek Mazal