Autoforum

/

Foto: GAZ

Pokud jste alespoň trochu starší, auta bývalého socialistického bolu vás stěží něčím překvapí, byla tu dlouho něčím zcela běžným. Posaďte ale do jednoho z nich Američana a nebude se stačit divit.

Slovo Volha u nás není vnímáno a priori negativně, je to označení nejdelší evropské řeky, které dostalo i auto platící za socialistický luxus. Pravda, svým četným nasazením v řadách komunistické policie, ať už tajné či veřejné, si nezískalo zrovna dobrou pověst, většina Čechoslováků jej ale přesto vnímala jako symbol luxusu, který si normální člověk nemohl dovolit, pokud „neobchodoval se zeleninou”. A tak je spoustou lidí nadále vnímáno v pozitivních souvislostech.

Ukažte jej ale Američanovi v roce 2021, který nezažil léta života za železnou oponou - a stěží si může byť jen představí, jak zdejší život vypadal - a nebude chápat vůbec nic. Podobný kulturní šok zažil Doug DeMuro, když mu někdo z Los Angeles půjčil Volhu, přesněji GAZ-24-10, která byla dovezena do Spojených států. Její původní majitel z Petrohradu si ji pořídil v roce 1988, autem ale téměř nejezdil, a tak se dnešních dnů dožila ve stavu blízkém novému vozu. Ani to ale nestačilo na to, aby Doug nechápal, co má vůbec před sebou.

Základem nepochopení je už to, jak vůz vypadá. Na konci 80. let už byly v kursu aerodynamicky vypiplané, jakési zakulaceně hranaté karoserie - představte si třeba Opel Kadett E, auto roku 1985, jako typického reprezentanta designu té doby. Volha místo toho prodávala auto, které Doug označuje jako vůz ze 70. let, ale ono je to ještě horší - GAZ-24 přišel na trh v roce 1967 a do roku 1988 se prakticky nezměnil. Verze 24-10 vylepšila zejména interiér, zvenčí to ale bylo prakticky pořád to samé auto připomínající skutečně nanejvýš 70. léta.

Nepochopitelný je pro něj ale i onen modernizovaný interiér se zmatečnými kontrolkami na přístrojové desce bez otáčkoměru, absurdními ovladači ventilace, které dovolují ovládat teplý vzduch, studený vzduch a k tomu míchání teplého a studeného vzduchu ve třech dalších úrovních. Ventilace jde jinak jen pustit za vypnout, na klimatizaci pochopitelně zapomeňte. Stejně tak jsou téměř neexistující věcí odkládací prostory, ve dveřích není vůbec nic, a jakési tácky na pivo ve víku schránky u spolujezdce poslouží leda na místo. Ovšem, vůz má elektrické vysouvání antény dobového sovětského autorádia s kazetovým přehrávačem. Takže přece pokrok...

Doug je překvapen prostorností a pohodlím na zadních sedadlech, tím byly Volhy skutečně vyhlášené, ovšem nedokáže pochopit, jak může auto z roku 1988 nemít zadní pásy ani opěrky hlavy. Přičemž je vzadu vybaveno popelníky ve dveřích. Kapitolou samou pro sebe je zavazadlový prostor s dodnes dobovou lékárničkou, kterou americký kolega nepobírá vůbec. Jsou v ní obvyklé věci jako obvazy, ale také několik lahviček s bůhvíčím, kalíšek na jejich dávkování a k tomu... pilulky. Nevíme o tom, že by v dnešních lékárničkách cokoli podobného muselo být, v SSSR v 80. letech se ale zřejmě hodilo i pár brufenů. Či kdo ví čeho.

Fascinující je také návštěva motorového prostoru. Ani ne tak kvůli asi stokoňovému čtyřválci, který vůz rozjede na stovku za nějakých 19 sekund a dál už toho moc nezmůže, ale třeba kvůli tovární lampičce, která dovoluje osvětlit motorový prostor v noci v případě poruchy. Takovou věc v autech skutečně nevídáme. A ani v dobách Volhy jsme ji běžně nevídali.

Jízda s autem je pak prý překvapivě dobrá, ovšem na vůz z přelomu 60. a 70. let, ne z roku 1988. Právě to je nakonec podstata celého pohledu do minulosti, který nám třeba nemusí přijít až tak bizarní - za želenou oponou bylo dekády pozadu téměř vše a teprve pohled někoho, kdo zná svět v docela jiných souvislostech, otevírá oči. Je absurdní, že komunisté nechali zajít věci tak daleko, že tomu většina lidí zde žijících nečinně přihlížela a že to mnohým přijde v pořádku dodnes.

Není tomu tak a nikdy nebylo - komunismus nás mimo uvrhl nejen do morální, ale i materiální bídy a měli bychom to mít vždy na paměti, když se nám někdo bude pokoušet ráj na zemi pramenící primárně z toho, že někomu něco vezme a někomu něco jiného dá. Také dnes se takových najde dost.

...auto ale bylo v principu pořád stejné jako původní GAZ-24 z roku 1967. Právě z toho nakonec pramení nejvíce jeho bizarností, které vám nejlépe předvede Doug DeMuro na videu níže. Foto: GAZ

Zdroj: Doug DeMuro@Youtube

Petr Miler