Autoforum

/

Foto: Seitz Automobile, publikováno se souhlasem

Dnešní optikou je skutečně k nevíře, že takový vůz vůbec kdy existoval. A je o to snazší na něj zapomenout, když se současnosti (i když nejde o žádný veterán) dožila jen z prodaných kusů. Tohle auto je ale po prvním majiteli naprosto netknuté s minimálním nájezdem.

I když se mnohé automobilové značky v posledních dekádách pokoušely proniknout do segmentů, které jim nebyly úplně vlastní, málokterá se v nich dokázala s úspěchem usadit. BMW si tak dnes nespojíte s malými auty, Škodu se sportovními modely a Peugeot s noblesními limuzínami. Třebaže se všechny o podobná auta dříve nebo později pokoušely.

Trh je dnes zkrátka segmentován docela jasně, a tak může znít až neuvěřitelně, že Opel ještě nedávno vyráběl vůz vyšší střední třídy s technikou, za kterou by se nemuselo stydět ani ono BMW. Byl opravdu velký, prostorný, komfortní, měl pohon zadních kol a pod kapotou hned několik šestiválců. Říkal si Omega a jízda s ním byla vážně příjemná - tak příjemná, že tomu ani žádný ze současných modelů značky s bleskem ve znaku nemůže konkurovat.

Můžete to považovat za idealizovanou vzpomínku automobilového staromilce, jenže zákazníci to svého času vnímali úplně stejně. Ještě více neuvěřitelně než existence samotné Omegy zní informace o její popularitě - jen poslední generace tohoto typu se prodalo 797 011 kusů. Ne 7 tisíc, ne 70 tisíc, ale více jak tři čtvrtě milionu aut. Skoro 800 tisíc velkých a relativně drahých vozů tuctové značky, které chtěly v pozici jakéhosi lidového luxusu konkurovat tehdejším BMW 5, Mercedesům E a dalším podobným vozům. Nabízely trochu víc za trochu míň a lidé na to slyšeli.

Všechno nebylo růžové, auto mělo potíže s trvanlivostí, spolehlivostí a z obojího i z výše zmíněného vyplývající obrovskou ztrátou hodnoty. Jenže jeho „okamžitá atraktivita” byla tak vysoká, že popularita tohoto modelu v průběhu času rostla, alespoň na některých významných trzích. Například ve Velké Británii se nejvíce Opelů Omega (tam si říkajících Vauxhall Omega) prodalo v létech 2002 a 2003, v posledních dvou letech výroby. A další nejúspěšnější roky? 2001, 2000... Tehdy už se dávno vědělo, že se Omega B co do kvality tak úplně nepovedla (vyráběla se od roku 1994), přesto se prodávala výborně.

Dodnes asi nikdo nepochopil, proč Opel tak úspěšný model nenahradil... vlastně ničím. Omega prostě odkráčela ze scény a přišel průšvihový model Signum, monstrózní hatchback s pohonem předních kol, který si zažil přesně opačnou cestu životem - nejdříve oslovil část původních zákazníků Omegy, časem o něj ale zájem být přestal, až byl předčasně vyřazen z nabídky dřív, než se původně plánovalo.

Tohle všechno je dnes historie a Omega je jí o to více, že z hlediska dlouhodobé existence ji její problémy dohnaly relativně brzy. Tohle auto hlavně hodně rezlo a udržet jej při životě při relativně vysoké poruchovosti a nikoli levném servisu nebylo snadné, a tak rychle začalo mizet z povrchu zemského. Opět velmi přesné britské statistiky hovoří o 104 510 registrovaných autech na sklonku roku 2003. Dnes je jich v Británii registrováno pouhých 1 644 - za 19 let jich 98,5 procenta prostě zmizelo ze světa.

Koupit dnes i s ohledem na výše zmíněné zachovalou Omegu je skoro nemožné. My ale víme o jedné, která je mimořádně zachovalá, je v podstatě dodnes nová. A má docela zajímavou konfiguraci, neboť kombinuje relativně skromný motor 2,2 16V s pohonem zadních kol a manuální převodovkou. Považte, manuální převodovka v luxusním autě na pomezí vyšší střední a vyšší třídy, to je dnes něco jako sen. K tomu přidává i mimořádný prostor a komfort tak typický pro Omegey, ani trochu rzi a minimum viditelného opotřebení. Pochází z roku 2000, jde už tedy o vůz po faceliftu, který tolik nerezne, a od té doby najel pouhých 16 900 km. I 116 900 km by mohlo znamenat dobrý stav, tady je jich ale prostě jen necelých 17 tisíc z rukou jediného majitele.

O pozoruhodném stavu vozu vám můžeme dlouze vyprávět, nejlepší ale bude, když si projdete přiložené fotografie. Je na poměry Omeg prakticky netknutý. Na exteriéru nenajdete šrám, rez a ani v interiéru není vidět žádné poškození. Spodek vozu je též v dokonalém stavu, na 22 let stáří působí skoro neuvěřitelně. Tohle auto prostě vypadá jako nové a stejně o něm hovoří i prodávající.

Ježdění s ním navíc nemusí být nudné - motor 2,2 16V sice nebyl v nabídce Omegy tím nejsilnějším, ale bylo to relativně lehké auto (1 530 kg) se zmíněnou manuální převodovkou a jeho euronormami či elektronickými pomocníky neuškrcených 106 kW (144 koní) výkonu dokáže s vozem slušně zahýbat, jakkoli informace o akceleraci na stovku za 10,2 sekundy a maximálce 204 km/h vás asi do kolen nepošlou. Ne všechno ale řeknou čísla, tohle auto jsem kdysi osobně poznal a nejezdilo vůbec špatně.

Cena vozu činí 12 990 euro, tedy asi 315 tisíc Kč, což je na poměry Omeg B extrémní suma. Ale tohle je také extrémní kousek, žádný tak hezký jsme neviděli už dlouho. Pro fandy Opelu to může být svatý grál, jde o pozoruhodnou vzpomínku na jednu docela nedávnou éru Opelu, která se snad už zaručeně nikdy nevrátí. A nakonec je to možnost sednout do dnes zcela výjimečného auta ve stavu nového, učiněného symbolu lidového automobilového luxusu, za cenu menší, než jakou potřebujete na novou Fabii 1,0. Ani to nakonec nezní špatně.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler