Autoforum

/

Foto: ZM Automobile, publikováno se souhlasem

Svým způsobem je to ojetina snů, výjimečně zachovalé, dodnes nejeté auto po majiteli ročník 1939 ve velmi pěkné specifikaci, které je rychlé i úsporné, komfortní i kvalitní. Přesto ho nikdo nechce koupit ani za slušnou cenu.

Nedávno jsem se setkal s jedním starým známým, který už dekády prodává „lepší ojetiny” všeho druhu. Ptal jsem se ho ze zvědavosti na různé věci mezi nimi i na to, jestli po všech svých zkušenostech chápe, proč se některá auta, která z racionálního pohledu vypadají relativně neatraktivně, prodají velmi rychle a jiná, která naopak působí jako tutovka, nedaří prodat měsíce i roky klidně po několika slevách. Odpověď byla velmi stručná: Ne.

Sám nejsem do obchodu s automobily nijak zapojen, ale jako pro nadšence jsou pro mě weby s nabídkami ojetin druhým domovem a vnímám, co se na placech autobazarů pořádně ani neohřeje a co tam stojí měsíce. Obvykle to není problém chápat, docela často se ale objevují případy jakoby neprodejných vozů. které přitom vypadají velmi prodejně. Doufal jsem, že mi to „člověk od fochu” vysvětlí, ale nestalo se. A je to bizarní, neboť podobní obchodníci zatraceně dobře vědí, co jde na odbyt a co ne a v 99 % případů se nemýlí s odhadem, co se prodat povede a co ne. V tom 1 procentu se ale prostě spletou a nechápu.

Jedno z aut, jehož neprodejnosti příliš nerozumím, je to na fotkách níže. Jde o BMW řady 3 generace E46, jeden z absolutních vrcholů evoluce mnichovské automobilky. Je to vůz s velmi nadčasovým designem, které je technicky už tak moderní, aby v něm byla většina těch věcí, které v autě mít chcete a zároveň ne tak „moderní”, aby v něm už byly věci, které v něm už mít nechcete. Trojka E46 ještě neměla elektrické řízení, start-stop a pokud měla mít s turbem, byl to diesel, který je bez přeplňování prakticky nepoužitelný.

Jde o kvalitně postavené auto z dob, kdy se BMW neucházelo o zákazníky Volkswagenu a jeho auta mohla podle toho stát. Pozná se to hlavně na provedení interiéru, vrzající levné plasty řada E46 ještě neznala. Bohužel, „é-čtyřicetšestky” nejsou už zrovna mladá auta, naposledy ve velké míře sjížděla z výrobních linek v roce 2005 a narazit dnes v prodeji na zachovalý kus je stále výjimečnější. Když se něco pěkného objeví, obvykle to z bazarů zmizí i za absurdní ceny, protože E46 má dost fanoušků, kteří ji prostě chtějí. Výjimky ale zjevně existují.

Tahle E46 sice není ideální verze z hlediska nadšeného řidiče, ale je hezká, skoro nejetá a ke svému účelu poslouží stejně jako před 16 lety. I v tomto provedení to bude pro spoustu lidí auto snů - hezky vypadá, hezky se v něm „bydlí”, se 150 koňmi špatně nejede a spotřeba je i při svižné jízdě kouzelně malá. Co víc si může zdravý rozum přát? Jde tedy o variantu 320d s automatem, pěkně naspecifikovaný kombík po faceliftu, vyrobený skutečně až v roce 2005. Řeč je o autě po prvním majiteli narozeném v roce 1939, který jej 16 let skoro garážoval a ujel s ním pouhých 14 400 km s pravidelným servisem. Podívejte se na něj, to je prakticky nový vůz v modrém laku edice Sport s interiérem v krémové kůži. I když nebudete mít rádi automaty a čtyřválcové diesely budou mít daleko k vašemu ideálu, tento stroj se prostě líbí.

Když k tomu přidáme cenu 19 999 Eur, tedy asi 506 tisíc korun, není to na 320d Touring E46 zrovna málo. Ale na prakticky nový vůz tohoto typu? Za cenu, za kterou koupíte leda Octavii s motorem 1,0 TSI v úplném základu? Přijde nám to zajímavé, ale na place už stojí skoro rok a zájem o něj zjevně není. Třeba se vám jej zželí. A nebo také ne. Možná je problém v tom, že když už je někdo fanda do E46, verze 20d s automatem ho prostě u srdce nevezme. A obyčejný zákazník dá přednost radši té nové Octavii...

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler