Autoforum

/

Foto: Amazon Press Center

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp? Tak nějak se tváří Clarkson poté, co Teslu 17 let po slavném soudním sporu mezi ní a Top Gearem dohnaly problémy. Záhy se ale opravuje - největšími „losery” jsou podle něj ti, kteří si auta kupují a pak nekupují, pokaždé ze stejných ideologických důvodů.

Asi se vám v životě nestane, že budete stoprocentně souznít s jiným člověkem, většina postojů Jeremyho Clarksona nám ale byla obvykle blízká. Svou slávu si ostatně nevydobyl tím, že by jen lacině provokoval libozvučně poskládanými frázemi, za jeho provokativními postoji byla vždy spousta racionality. A je i za jeho posledním příspěvkem pro The Sunday Times, i když na první pohled působí jako docela obyčejná „prasečí radost”.

Nevím, jestli používáte tohle slovní spojení, pro mě je ale docela výmluvným vyjádřením toho, když se někdo raduje z nezdaru jiných. Je to prostě ošklivá, zlomyslná radost a přesně takový dojem dělají Clarksonovy poznámky k aktuálním potížím Tesly, které bere jako jakési poslední zadostiučinění za někdejší vleklý spor mezi automobilkou a Top Gearem. Soud sice Clarkson vyhrál, dokonce dvakrát, ani to mu ale zjevně nebylo dost, a tak dnes hovoří o tom, že „17 let poté, co ho ten milý pan Musk zažaloval, je vítězství jeho”. Jako obvykle se ale nenechte zmást Jezzovo líbivými jazykovými zkratkami.

Na jednu stranu tedy říká: „Náhlý celosvětový 'uncrowdfunding' Tesly a rozbíjení vnějších zrcátek co největšímu počtu jejích aut sice obecně vzato není legrační, ale současně to docela sranda je, zvlášť pokud jste já,” a připomíná celou zmíněnou kauzu. Prý chtěl také žalovat Muska, ale nakonec si rozmyslel, prý aby ho - v narážce na jinou Muskovu kauzu - neoznačil za pedofila. Prý tak „tiše čekal na břehu řeky” po oněch dlouhých 17 let, až Muskovo „tělo propluje kolem”. Nyní se teprve cítí být „konečným vítězem”, ani v této euforii svého druhu ale neztrácí smysl pro realitu.

Clarkson si pochopitelně všímá toho, že Musk je „uklováván k smrti těmi, kteří ho postavili na piedestal”, což je samo o sobě bizarní. Jezza podotýká, že stejní „eko hipíci”, kteří dříve Muska zbožňovali, se nyní obrátili proti němu. Nečiní tak ale proto, že by auta firmy byla kvalitativně problematická, nevyčítají Tesle věčně nesplněné sliby, problematicky fungující servisy, arogantní jednání s klienty, nevyčítají jí nic, co by mohli. Jde tu jen o politiku, a to z nich dělá ještě snazší cíl, než jakým pro něj kdy byl Musk či jeho nejznámější firma.

Podle Jeremyho C. se „levičáci zbláznili” jen proto, že se Musk s pověřením Donalda Trumpa chopil toho, „aby se vypořádal s vládním plýtváním a nadměrnými výdaji”. Za to by měl být normální člověk rád, ale je to tohle, co jim vadí - protože to jsou peníze, ze kterých žili a teď je nemají. Otevřeně naráží na „učedníky čisté nuly (míněno emisí CO2 - pozn. red.) Eda Milibanda a Al Gorea”. Podle něj jsou v této pomstě Muskovi přes Teslu „zdaleka nejaktivnější hlavně proto, že z nich tak málo má práci, která by odváděla jejich pozornost od od jakéhokoli převládajícího politického větru”, jenž narušil jejich bezstarostnou existenci.

To je ta hlavní absurdita celé věci - vůbec tu nejde o Teslu a její auta, však dělá pořád to samé. Clarkson se tak firmy dokonce i trochu zastává, když připomíná, že jde o velkou automobilku zaměstnávající 125 tisíc lidí, kteří za nic z toho nemohou a nemohou ani za to, že „jejich šéf jednou zasalutoval publiku způsobem, který vypadal trochu hitlerovsky”. Hovoří také o „pomýlených bláznech, kteří si koupili jedno z aut této společnosti,” jež jsou nyní stejně pomýlení, když se jich zbavují.

Ale kolik se jich reálně Tesel zbaví? Clarkson celkem trefně říká, že majitelé Tesel stejně nemají jinou možnost, než se držet produktů americké značky, neboť „realistická eko-alternativa” podle něj pořád neexistuje. Což je nakonec také důvod, proč to bude nakonec hlavně Clarkson - a ne Musk -, kdo bude za své aktivity spíš potrestán hněvem publika. Někteří se od Elona M. odvrátili, ale i tak má spoustu nadšených obdivovatelů, kteří dál milují vše, co dělá. A teď mezi ně - a to vidím ve svém okolí - přibyla spousta konzervativců, kteří jej dříve nemohli vystát tak, jako jej nyní nemohou vystát oni „pobláznění levičáci”. Je to zvláštní svět, ve kterém žijeme, co říkáte?

Zdroj: The Sunday Times

Petr Miler