Autoforum

/

Foto: E.S., publikováno se souhlasem

Vidíte, co dělají zadní kola, když se pokusíte zatočit s těmi předními? Tohle nebývala svého času vzácnost ani ve zcela obyčejných autech, stejně jako točivé motory bez turba v karoserii tvarů kupé. Dnes je to pryč, do minulosti se ale s tímhle autem dá trochu vrátit.

Devadesátá léta minulého století byla v našich končinách ojedinělými časy skutečné svobody se vším dobrým i zlým, co s tím souvisí. A nejen u nás. Mnohem svobodněji tehdy působil celý automobilový svět, který nebyl svázaný takovými regulacemi, jaké známe z posledních let. Automobilky tak nemusely až takovým způsobem honit objemy produkce, aby vůbec něco vydělaly, a zvládaly se zaměřovat i na menší segmenty trhu. Ve velkém tak vznikaly i dnes skoro nepředstavitelné věci, jako sportovní kupé mainstreamových značek. A jednu z lidových sportovní legend těch dob si dnes můžeme připomenout.

Jde o Hondu Prelude, konkrétně o její pátou generaci, která se svým designem poněkud vrátila zpět v čase. Chtěla být blíže svým předchůdcům ve snaze zvrátit pokles zájmu zákazníků. Typy s interním označením BB5 až BB9 z let 1996 až 2001 bodovaly, a to přesto, že tou dobou existovala na trhu opravdu hromada podobných aut. Věřte tomu nebo ne, ale lidová sportovní kupé s točivými čtyřválci tehdy byla na trhu něčím docela běžným.

Taková auta nabízela možnost dostat se ke sportovně vyhlížejícímu stroji s patřičným šmrncem za rozumné peníze. V posledních letech takové vozy mizí z nabídek automobilek raketovým tempem a dnes jsou skoro neexistující věcí. Proč, jsme naznačili, komplexní důvody jsou ale na delší debatu. Každopádně je to pryč, i když zrovna Prelude se v nějaké formě vrátit má.

Nevíme, zda bude za něco stát, tak či onak pořád ale existuje možnost uzmout jeden z povedených dobových strojů se spoustu věcí, které je činily tak atraktivními. Aktuálně se v prodeji objevil zcela mimořádný exemplář poslední iterace Preludu z roku 1998, který od té doby, dlouhých 27 let zůstal v rukou jediného italského majitele. S autem jezdil, ale nijak intenzivně - na tachometru má 129 tisíc km, což je na takovou dobu provozu hodně málo. A vypadá velmi, velmi dobře. Vizuálně je skoro dokonalý a prý je na tom perfektně i technicky - celou dobu měl péči autorizovaného servisu, to se u čtvrtstoletí starých aut nevídá. Stejně tak je neobvyklé, aby byl dokonale originální včetně původního rádia či třeba heveru, všechno je tu tak, jak má být.

Stříbrný kousek na fotkách okolo je tak vážně moc pěkným návratem do historie. Na auto se pořád hezky kouká a není divu, že se líbilo na přelomu tisíciletí, když dokáže zaujmout i dnes. Pod jeho kapotou je ideální motor DOHC VTEC o objemu 2,2 litru, který dává výkon 136 kW (185 koní). Je to typický motor z produkce Hondy a jeh hlavním lákadlem je vysokootáčkový charakter s červeným polem začínajícím až za hranicí 7 500 ot./min. A také je s ním spojena manuální převodovka, což jeho výjimečnost umocňuje - méně jeté kousky bývají často v prodeji s nepřesvědčivě fungujícím automatem.

Navíc je tu ještě jedna specialita, kterou každý exemplář také nemá. Auto má totiž dodnes plně funkční systém řízení zadních kol, dnes specialitu drahých strojů, jako je Porsche 911, BMW řady 7, Bentley Continental a jim podobných. V 90. letech ale tuhle věc zejména Japonci instalovali i do docela obyčejných vozů a z vlastní zkušenosti víme, že ovladatelnosti i stabilitě auta velmi pomáhá. Bohužel byla drahá, komplikovaná a potenciálně servisně náročná, a tak z běžných vozů zmizela. Tady ji ale pořád můžete mít a v hávu krásného Preludu s vypiglovaným interiérem - natáčení zadních kol je vidět i na fotkách, i když ne až, jak vidět být může, při plném rejdu se zadní osa natáčí ještě intenzivněji a viditelněji.

Za kolik vám tahle legrace může říkat pane? Za 15 590 euro, tedy asi 382 tisíc Kč, přímo z původního útočiště v italském Rivoli, kde v podstatě neznají zimní silnice. Není to nízká cena, ani trochu, ale asi není nepřiměřená něčemu tak neobvyklému, navíc s tak jasnou historií a zjevně ve velmi solidním, skoro perfektním stavu. Vůz si získá spíše srdce nadšeného „hondisty” než někoho „normálního”, kdo by rád poznal pocity majitele lidového sporťáku bez turba z přelomu milénia. Ale kdyby to náhodou tak bylo, nechtěli jsme si tuto nabídku nechat pro sebe, je to dnes v prodeji naprostá rarita.

Zdroj: Honda Prelude Prelude+V+1998+2p+2.2i+ATTS@Autoscout24

Petr Miler