Autoforum

/

Foto: Garage Bösiger, publikováno se souhlasem

Z interiéru devadesátky tryskají proudem, z motorového prostoru ale také. Dnes se vám u dealera obvykle vysmějí, když budete chtít obyčejné nové auto s dvoulitrovou atmosférou, tehdy to byla norma. A mít mohla i šest válců v jen trochu ambicióznější verzi normálního rodinného vozu.

Do aut nižší střední třídy se malé tříválcové motory montují už dlouho. Takový je po léta k dispozici i pro relativně velkou Škodu Octavia a i když s ním jede lépe, než by člověk čekal, pořád je to bruselský výsměch zdravému rozumu. V podstatě nejde až tak o samotné tříválce či malé motory obecně, ty si své zákazníky najdou. Vadí nám hlavně fakt, že takové pohonné jednotky větší motory nedoplňují, nýbrž nahrazují. Důvod přitom nikdy nebyl v zákaznických preferencích, nýbrž v pokutách za nadlimitní produkci CO2. Ty jsou tak vysoké, že automobilky nezřídka postupují i přímo proti přání zákazníků, proto také dnes tolik tlačí elektrická auta. Nechce je téměř nikdo, bruselským normám spatřujícím jejich emise CO2 jako absolutně nulové bez ohledu na cokoli se ale líbí tuze.

Lepší časy přitom nejsou tak dalekou minulostí, jak se může zdát. Ještě před pár léty byla velkých a často i atmosférických motorů v nabídce automobilek dost. A uběhlo teprve čtvrtstoletí od chvíle, kdy se ještě dala jako nová koupit Mazda 323F generace BA. Byl to pětidveřový hatchback, ale měl bezrámová okna a leckdo si ho pletl s kupé, bylo to ve své době poměrně elegantní auto. Dnes je na něm věk samozřejmě vidět, přece jen vznikalo na začátku 90. let. Pro nádech sportovnosti je 323F často považována spíš za sporťák, ale to je nesmysl - Mazda 323 je rodinný vůz, nakonec si na některých trzích říkala Familia, snad netřeba překládat.

Pod kapotou se dají čekat čtyřválce - byla tu patnáctistovka, šestnáctistovka a osmnáctistovka. Auto ale hostilo také dvoulitrový vidlicový šestiválec. Čtete správně, ještě v roce 1998 se prodávalo jako nové auto nižší střední třídy auto s objemově tak malým motorem o šesti válcích, protože... byl prostě lepší než ten čtyřválcový a fajnšmekři ho chtěli. Měl označení KF-DE, který produkoval 146 koní a 179 Nm. Původně pocházel z modelů Xedos a montoval se do různých aut Mazdy v 90. letech, včetně např. MX-6, kde byl k mání také ve 2,5litrové variantě.

Šestiválce s objemem okolo dvou litrů nejsou úplně běžné, ale ani zas tak unikátní, ačkoli člověk spíš zná řadové verze - např. v BMW 320i E46 nebo v Lexusu IS 200 první generace. Šestiválce Mazdy K-series jsou zajímavé svým sáním, které má systém VRIS - Variable Resonance Intake System. Je to v podstatě systém proměnlivé délky sání, ale funguje na principu Helmholtzovy rezonance - stejného principu, podle kterého vzniká zvuk, když fouknete do hrdla prázdné láhve.

V sání jsou tři komory, z nichž je každá naladěna na jinou rezonanční frekvenci. Nemá to ale nic společného se zvukem, počítač přepíná mezi jednotlivými komorami tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího výkonu v celém spektru otáček. A to je u tohoto motoru poměrně široké - červené pole otáčkoměru začíná na 7 tisících, ale omezovač zasahuje až v 7 800 otáčkách.

Není to jediný motor, který používá v sání Helmholtzova principu, a sání ani není jediné místo v autě, kde se tenhle princip využívá. Také ho najdeme v sání např. u desetiválce Dodge Viper a běžně se používá u výfuků, kde se pomocí něj dosahuje žádoucího zvuku, a za stejným účelem je na něj myšleno i u ozvučnic reproduktorů a subwooferů.

Tenhle dvoulitr v Mazdě 323F je žádoucí i z jiných důvodů a přední je ten, že je jeho projev opravdu návykový. Výkon 146 koní a točivý moment 179 Nm dnes není žádné terno, ale motor má opravdu krásný zvuk a lační po otáčkách. Spousta lidí s ním tedy jezdila odpovídajícím způsobem, čemuž musela odpovídat i údržba - pokud tomu tak nebylo, motory trpí nadměrnou spotřebou oleje.

Narazit dnes na hezkou Mazdu 323F s šestiválcem je i proto (a také kvůli tomu, že vůz trápí koroze jako snad všechny Mazdy) obrovská rarita, hodně dlouho jsme čekali na pěkný vůz, který se objeví v prodeji. A jednoho jsme se nyní dočkali - je prakticky nejetý, na tachometru má pouhých 62 tisíc kilometrů za 28 let provozu a vypadá na to. Je to pomalu voňavka do sbírky nadšeného „mazdisty”, od pohledu velmi pěkně udržovaný, korozí téměř téměř nedotčený vůz. A dosud byl provozován ve Švýcarsku, což je obvykle zárukou slušného zacházení - za rychlou jízdu se tam brzy bude střílet bez soudu.

Jeho stav je na poměry 323F BA opravdu naprosto mimořádný. A vůz není nijak zvlášť drahý drahý, 5 200 CHF znamená asi 126 tisíc korun. Za takhle starou 323F to je obecně docela hodně, jenže tenhle kus dalece vyčnívá z řady. A představte si, až s ním budete stát vedle souseda s Octavií s motorem 1,0 TSI R3 - pod kapotou bude mít přesně polovinu toho, co vy. Přesně polovinu.

Zdroj: Garage Bösiger@Autolina.ch

Petr Miler