Autoforum

/

Foto: Mario Maschek Automobile, publikováno se souhlasem

Později narození tomu budou mít problém věřit, Volkswagen ale byl svého času navzdory své „lidovosti” schopen uspokojovat tužby velmi specifické klientely. A byl s tím velmi úspěšný, získal si tím široký respekt. Dnes uspokojuje hlavně tužby své. A úspěšný s tím nepřekvapivě není.

Už mnohokrát jsme museli vyjádřit obdiv nad tím, co dokázal s Volkswagenem udělat Ferdinand Piëch. A ve stínu aktuálních patálií celého koncernu to musíme udělat znovu. Ostatně nepochybujeme o tom, že jen lidé jako on dokážou dnes churavějícím automobilkám vrátit zpátky lesk, o který v posledních letech tak rychle přicházejí.

Piëch totiž nebyl ten typ manažera, který sedí v kanceláři nad excelovými tabulkami, byl to člověk, který se stará a jehož uvažování se přímo či nepřímo otiskne i do titěrných detailů produktů, které sám ani nikdy nemusel vidět. Podstatný byl také fakt, že to nebyl primárně manažer, ale technik. Za jeho vedení této značky začalo Audi používat slogan „náskok díky technice”; a víc než o slogan čtyř kruhů šlo o jeho vlastní životní motto.

Vnuk Ferdinanda Porsche věřil tomu, že když vytvoří technicky excelentní vůz, všechno ostatní půjde mnohem snáz - výjimečná technika se svou žádoucností postará o dobrý marketing, vyšší marže i zákaznickou spokojenost současně. A mělo to hlavu i patu - když stavíte na něčem fakticky výjimečném, z podstaty žádoucím, máte v rukou velký trumf. Dobrou reklamu může konkurence napodobit za měsíc, ale dobrý produkt? Možná za 5 let, když se bude hodně snažit. To vy už zase můžete být jinde.

Proto také za jeho éry začal VW nabízet modely, které dnes působí jako z jiné planety. Osmiválcové Passaty, šestiválcové Golfy, deseti- a dvanáctiválcové Touaregy, absurdity typu VW XL1. Optikou současného vedení firmy to byly všechno nesmysly, z nichž jeden každý musel být pro automobilku přímo ztrátovým projektem, který by excelová tabulka ukázala jako první kandidáty na odstřel. Takhle krátkozraké uvažování ale žádný byznys nikdy na nohy nepostavilo.

Všechny tyto vozy nepřímo šroubovaly image VW do nebes, nenuceně podporovaly žádoucnost jednotlivých modelů a nakonec i jejich technickou úroveň. Protože i základ musí být jinde, pokud má vrchol umět pracovat s mnohasetkoňovým motorem. A lidé také díky tomu platili o mnoho vyšší než obvyklé ceny za tuctové dieselové verze, protože auto, které dovede to či ono a je skloňováno v takových a onakých souvislostech prostě chtěli. I Piëch se spletl, ne že ne, trvalo ale docela dlouho, než nástupci rakouského génia jeho odkaz zdevastovali. Léta se opravdu snažili, až teď jsou blízko.

Mohli bychom takto obecně mluvit ještě chvíli, některé konkrétní vozy ale jeho éru - a obecně lepší časy automobilového světa - připomínají velmi názorně. A ten na fotkách níže je jedním z nich. Je tak bizarní, že se až musíme šibalsky pousmát, protože zdánlivě neplní přání nikoho. Ale někdo se nakonec přece jen našel a VW to stačilo, dnes nestačí automobilkám ani desítky tisíc zájemců o nic až tak mimořádného.

Jde o šestiválcový Golf IV s pohonem všech kol a manuální převodovkou. Už to samo o sobě je bláznivá věc, ukažte nám dnes jediný kompakt, který by něco takového nabízel. Nemusíte se snažit, žádný dávno neexistuje. K tomu jde o třídvéřovou verzi, i to už je dnes prakticky vymýcený typ auta, navíc má najeto jen 28 tisíc km v rukou pouhých dvou majitelů. A i vším další jde snad o světový unikát svého druhu.

Však se mrkněte na veškerou specifikaci. Není to žádná „nabušená” verze, někdo si prostě do „laciného” třídvéřového Golfu koupil nejlepší pohon, přidal dřevěné obložení (což jsou mimochodem asi čtyři malé plochy, víc nic, přesto VW stálo za to tohle umožnit), vyhřívané sedačky, xenonová světla, automatickou klimatizace a skoro nic dalšího. Mohlo tu být klidně kožené čalounění, navigace, ještě asi tisíc prvků výbavy, ale povinné nebyly a kupec si vybral tohle. A jsme přesvědčeni, že by velmi spokojen - auto si nechal dlouhých 17 let od roku 2001 a absolvoval s ním 16 předepsaných prohlídek. Ano, jezdil málo, ale jezdil s ním pravidelně a o auto zjevně pečoval jako o oko v hlavě.

Je to opravdu velký svéráz, navíc s bezvadně zmapovanou historií, jejíž vznik je dnes stejně nepochopitelný jako nepředstavitelný. Jde o vrchol jedné éry, symbol jakéhosi piëchismu, kdy si i kupec tak obyčejného auta jako Golf mohl vymyslet kombinaci V6, 4x4, manuálu, třídvířka a určité výbavy a VW mu řekl: „Na ja, přijďte si pro to za dva měsíce.” Dnes se vám klidně v tom samém zastoupení té samé značky vysmějí a zavolají do Bohnic.

Bohužel, takové věci dnes nejsou levné a ani tato není. Německý prodejce z Aschaffenburgu za tohle auto požaduje 24 900 Eur, tedy přes 600 tisíc Kč. Je to hodně peněz na Golf IV, ale tohle je výjimečný kousek ve snad už neopakovatelné specifikaci. Tušíme, že kupce si najde, fandové podobných šíleností svého druhu ještě nevymřeli.

Z podobných nabídek by si ale mohl vzít ponaučení současný Volkswagen, neboť auta jako tato přesně ukazují, co teď automobilce chybí. Chybí jí žádoucí produkt, který chytne za srdce, má image něčeho výjimečného, nutí lidi utrácet, milovat, zůstávat loajální značce... Protože precizně míří za uspokojením něčí specifické potřeby. Nic z toho naprostá většina dnešních VW neumí.

Auta od VW jsou stále průměrnější a stále dražší, přesto na nich automobilka vydělává stále méně a na sekundárním trhu po nich často neštěkne pes. Však tohle auto stálo v roce 2001 podle tehdejšího ceníku 42 200 Eur, po 25 letech se prodává jen o 17 300 Eur levněji. Takový VW ID.3 jste za stejné peníze koupili v Německu v roce 2023 v průměrné verzi Business shodou okolností ve stejně výkonné 204koňové verzi s 58kWh baterií. Dnes se jako ojetý prodává s přibližně 28 tisíci km v Německu snadno pod 22 tisíc Eur. A za dalších 22 let nebude z těchto aut existovat možná ani jedno. Je třeba něco víc dodávat?

Zdroj: Mario Maschek@Mobile.de

Petr Miler