Autoforum

/

Foto: Bonhams, tiskové materiály

Pod taktovkou návrhářského esa jich mělo vzniknout 20, nakonec ale byl vyroben jen jeden jediný. Jde o vzácnou, navíc technicky zajímavou věc, která nebyla nabídnuta za nijak extrémní cenu, přesto se ji nedaří prodat.

Vozy třídy grand tourer vznikly už z podstaty svého označení za účelem překonávání dlouhých vzdáleností v maximálním pohodlí a v relativně vysoké rychlosti. Jenže spousta z nich jsou kupé, a tak nemají moc místa na zavazadla, která se při dlouhých cestách hodí. Existuje tedy určitá poptávka po autech, která můžeme označit za třídvéřová kombi nebo auta s karoserií shooting brake. Automobilky se do nabízení takových modelů moc často nepouští, to ale neznamená, že nevznikají.

Takový Jaguar XJ-S byl ve své době byl vynikajícím grand tourerem a nebylo to zrovna malé auto. Ovšem vnitřního prostoru v něm opravdu moc nebylo, vnitřek stačil tak nanejvýš na to, aby si každý z cestujících vzal jednu malou tašku. Navíc museli ti cestující být jen dva. Proto vznikl nápad na stavbu 20 stylových, třídvéřových kombíků.

O stavbu se měla postarat karosárna a renovátorská dílna Lynx v britském Hastingsu a na vzhledu pracoval Paolo Gucci, který se čerstvě rozešel s módním impériem Gucci, a který chtěl k vozu navrhnout i sadu zavazadel. Vznikl tedy první, modrý kus, který byl pojmenován XJ-S Lynx Designo di Paolo Gucci. Postaven byl na bázi modelu XJ-S z roku 1987 a představil se světu na autosalonu v Ženevě v roce 1990.

Karosárna Lynx prodloužila střechu a zadní okna, posunula zadní sedačky dozadu, přestěhovala palivovou nádrž a přidala výklopné zadní čelo pro lepší přístup do zavazadelníku. To znamenalo asi 670 litrů prostoru pro kufry se zadními sedadly ve standardní poloze. Paolo Gucci se podepsal i pod vnějším designem, jeho rukopis je ale nejvíc znát uvnitř - z jeho pera je modře lakované obložení jilmovým dřevem s krokvicovitým prokládáním, čalounění modrou telecí kůží s krokodýlím vzorem či alcantarová stropnice.

Pozoruhodné prvky v interiéru jsou modré polodrahokamy lapisy lazuli, umístěné ve středu volantu a také na hlavici voliče automatické převodovky. V zavazadelníku si nelze nevšimnout vyšívaného motivu jaguáří hlavy na koberci. A samozřejmě byla k dispozici ona sada zavazadel, také od Paola Gucciho. „Po dvaceti letech ve vedení firmy Gucci nyní nabízím své znalosti širšímu okruhu zákazníků. Navrhuji pod vlastním jménem a chci do své práce vložit svou osobnost a styl,” uváděl Paolo Gucci v brožurkách, které byly u příležitosti představení auta vytištěny.

Vůz se představil na ženevském autosalonu pod jménem Paola Gucciho a s cenovkou 100 tisíc liber, ovšem už po druhém dnu výstavy bylo jeho jméno nahrazeno logy firmy Lynx. To proto, že se právníkům Gucci nelíbilo spojení tohoto jména s čímkoliv jiným než s vlastními produkty. V následujícím soudním sporu bylo rozhodnuto, že Paolo Gucci nesmí používat své jméno k propagaci tohoto auta, což je zajímavé, uvážíme-li jeho jméno.

Výsledkem tohoto kroku mimo jiné bylo, že z plánovaných 20 kusů byl vyroben jen jeden, jen ten, který se představil v Ženevě - a který si můžeme prohlédnout na fotkách níže. Po představení zůstal ve vlastnictví Paola Gucciho, který ho později prodal Davidu Andrewu Richardsovi. V jeho sbírce zůstal schovaný až do roku 2014, kdy ho na aukci prodávala Richardsova dcera z dědictví. Koupil ho Ian Berg, fanoušek Jaguarů a majitel firmy zabývající se renovací veteránů.

V jakém bylo auto stavu, nevíme, ovšem Berg se pustil do jeho renovace. Našel dva lidi z těch, kteří kdysi na stavbě tohoto stroje pracovali - Gordona Russela a Phila Goulda. Ve spolupráci s nimi proběhla kompletní renovace včetně výměny elektroinstalace a nového laku. Obnovený je také interiér a motor - je to dvanáctiválec 5,3 HE o 284 koních a 415 Nm.

Tento týden byl nabídnut k prodeji na aukci firmy Bonhams na Festivalu rychlosti v Goodwoodu s odhadovanou cenou 70 - 100 tisíc liber, tedy asi 2 až 2,8 milionu korun. To není zas tak moc na to, že máme před sebou zrenovovanou V12 v autě, které existuje v jediném kuse na světě a nabízí vedle stylovosti nevídané u jakéhokoli jiného kombíku i spoustu praktičnosti naráz. Zájem o něj byl ale nulový a z prodeje byl přímo na místě aukce stažen. Inu, stylovost stroje hraničí až s kýčovitostí, je to učiněný sen kolotočářů. A zřejmě ani lidé, kteří si na podobně střižených věcech potrpí, nejsou ochotni do takového vozu investovat tolik.

Zdroj: Bonhams

Petr Miler