Autoforum

/

Foto: P.B., publikováno se souhlasem

Pokrok nezastavíte, že? No, pokud do něj s rozběhem hodíte regulační vidle a začnete nutit automobilky investovat peníze do jiných věcí než racionálního vývoje, pak klidně ano. Nejúspornější auto jakékoli značky by dnes nemělo být dekády staré, u Audi je.

Už víc než dekádu a půl nemají automobilky ústa plná ničeho jiného než provozní efektivity nových aut. Už tehdy totiž bylo jasné, že alfou a omegou jejich další existence se stane podrobení se normám vyžadujícím minimalizaci papírových emisí CO2 jejich aut, akorát nikdo tehdy ještě nevěděl, jak daleko to zajde. Proto přišly start-stopy, downsizing, hybridizace, elektromobilita... Žádný jiný primární důvod to nemá, všechna tato a další kontroverzní technická opatření s nejednoznačnými faktickými dopady zažila či zažívají svou slávu kvůli tomu, že snižují papírovou spotřebu resp. ony emise CO2. Díky tomu se automobilkám vyplatí do nich investovat i při nevýznamném nebo nulovém dopadu na reálný apetit.

Ani to ale nic nemění na tom, že z hlediska provozní efektivity urazil za tu dobu vývoj značný kus kupředu. Spalovací motory dnes mohou být mnohem efektivnější, snížily se vnitřní ztráty ústrojí jako převodovek, jsou tu pneumatiky lépe kombinující přilnavost s nízkým valivým odporem, posun byl zaznamenán v oblasti aerodynamiky a dostupnějšími se staly materiály schopné skloubit pevnost s lehkostí. Vyrobit dnes šampióny v efektivitě není problém, ale nikdo je nedělá - přednost dostal papír před realitou, a tak automobilky raději všechny tyto znalosti vyplýtvají na dvoutunové elektrické SUV, kterému díky tomu prodlouží reálný dojezd z 250 na 263 km, když fouká vítr správným směrem.

Než přišla tato doba, na papírové hodnoty se tolik nehrálo. A našli se blázniví konstruktéři, kteří byli posedlí nejen rychlostí, ale právě i efektivitou. Tím největším mezi nimi se stal Ferdinand Piëch, který nutil své podřízené hledat hranice možného i na tomto poli. Tak vznikl VW Lupo 3L, auto až bláznivě oddané faktické efektivitě, které dokázalo jezdit za méně než 3 litry nafty na 100 km. Kdysi jsme na něj vzpomínali a je to vlastně i docela známý vůz. Méně lidí už ví, že prakticky se stejným přístupem vzniklo něco podobného pod taktovkou Audi. A je to svým způsobem ještě bláznivější.

Lupo je totiž prckem mezi prcky, opravdu malý příměstský vůz, Audi se stejnou motivací stvořilo takovou A2. Ne snad, že by to bylo velké auto, je to ale malé MPV, které snadno poslouží i skromnější rodině. Také to dostalo motor 1,2 TDI naladěný na 61 koní a 140 Nm, speciální převodovku, řadu aerodynamických vychytávek a dalších odlehčení včetně lehkých kol z kovaného hořčíku - ač se obvykle skrývají za podivnými kryty. I když tedy šlo o citelně větší vůz, než byl VW Lupo, pořád mělo dokázat jezdit v kombinaci za 3 litry nafty na 100 km, přesněji 3,2 litru. Dokázalo to, nic takového pak čtyři kruhy znovu nevyrobily. A víte co? Tohle auto jezdí v rukou jeho majitelů s takovou spotřebou dodnes.

Ukazují to statistiky nizozemského Auto Weeku, které shromažďují reálná data o spotřebě čehokoli od bezpočtu majitelů různých vozů. Jde tedy o přesná čísla z reálného provozu reálných lidí, žádné laboratoře a žádné specifické testy. Přesto A2 i 18 let po výrobě posledního exempláře verze 1,2 TDI „3L” (oficiálně si tak obvykle neříkalo) zvládá těšit své majitele extrémní efektivitou a dalece překonává cokoli podobného.

Majitelé tohoto vozu v průměru zaznamenávají spotřebu 3,35 l nafty na 100 km, což je sakramentsky blízko Audi udávaným 3,2 litrům nafty na 100 km. Až takové efektivity dlouhodobě nikdo nedosahuje, nejlepší řidič si ovšem vystačí s 3,24 l/100 km. Také to je neuvěřitelně málo a jen to dokazuje, jak tento vůz nevznikl coby úlitba normám, ale jako projev skutečné provozní efektivity. Přitom ani takto úsporná A2 není úplně pomalá, se stovkou za 14,9 s a maximální rychlostí 168 km/h zejména druhým údajem překoná lecjaký moderní elektromobil. Škoda, že taková auta se už nikdo ani nepokouší vyrábět, papírová elektrická nula je dosažitelná mnohem snáz.

Možná proto nejde o levný špás, pokud byste si takové chtěli koupit. I vozy s mnoha set tisíci kilometry stojí nezřídka statisíce korun, auto na fotkách níže je navíc krásně zachovalý kus jen s 48 192 najetými km. Za takový majitel, sběratel automobilových kuriozit žádá 14 800 Eur, tedy asi 360 tisíc Kč. Žádná láce, ale je to svým způsobem vrchol evoluce, bohužel.

Zdroje: Audi A2 1.2TDI (D4) 3L 48TKM 2.Hand Bestzusstan@Mobile.de, Auto Week

Petr Miler