Autoforum

/

Foto: tommotors, publikováno se souhlasem

Jednou propadák, vždycky propadák? Při pohledu na marný pokus prodat tohle auto v opravdu pěkném stavu s velmi malým nájezdem i za skromnou cenu to tak skoro vypadá.

Škoda 742, často označovaná podle jmen jednotlivých verzí jako „stopětka” či „stodvacítka”, má pro řadu lidí dodnes svůj půvab. Stala se součástí životů spousty z nás a nebyla to ve své době zase taková ostuda, jak se později mohlo zdát. I když těmto modelům jednoznačně ujel vlak, pořád patřily mezi ty lepší vozy, které se tehdy daly koupit.

Symbol normalizace v Československu přesto nebyl žádnou hitparádou na kolech, dynamicky rozhodně ne. Základní varianta 105 coby nejslabší verze vozu měla motor o objemu jen 1 046 cm3 (odtud jméno 105), který dával pouhých 44 koní a se čtyřstupňovým manuálem (nic jiného pro tuto verzi nebylo k dispozici) se rozjel jen na 130 km/h. V průběhu čtrnácti let výroby vzniklo na 840 tisíc kusů jen této varianty, takže za vzácnost ani propadák ji považovat nejde. To se ale bavíme hlavně o typickém provedení 105 L.

Existovaly i jiné verze. A specifikace té základní byly dnešní optikou až neuvěřitelné. Verze 105 S, tedy Standard, nejenže nenabídla opěrky hlavy, ale ani loketní opěrky ve dveřích nebo stahovací okna zadních dveří. Na tyhle „luxusní výdobytky” si člověk musel připlatit a většina lidí to byla ochotna udělat stůj co stůj. Verze S platila už za komunismu za bídu s nouzí, kterou málokdo chtěl. A pokud se něco v Mototechnách válelo bez zájmu, byla to právě tato provedení.

Pokud byste tedy dnes chtěli sehnat zachovalé eSko, je to skoro nemožné, takové provedení sotvakdo hýčkal. V německém Steinigtwolmsdorf se ale nyní objevil na prodej v Maďarsku registrovaný vůz, který je Škodou 105 S a je tak trochu strojem času. Tuto „stopětku” s novějším designem (varianta M, tedy po jakémsi faceliftu) vlastnili od roku 1985 pouze dva lidé a obvykle je nenapadlo dělat nic lepšího, než ji garážovat, leštit a jinak zvelebovat.

Proto nakonec není tak nuzná, jak původně byla, přibyly třeba některé koberce, které sériový vůz neměl. Jinak jsou tu ale typické prvky eSka jako chybějící loketní opěrky předních dveří, zadní pasažéři nemají ani kličky oken, předním chybí opěrky hlavy, vidíme, přístrojovou desku převzatou z dřívější evoluce stopětky... To vše jsou pro Standard charakteristické prvky.

Auto ale mělo mít perfektní péči a je to na něm zatraceně vidět - není zrenovované, takže ve stavu, v jakém ji vidíte, přežívá už 39 let, vzniklo v roce 1984. Stav se zdá být prakticky dokonalý i proto, neboť vůz za celou dobu své existence najezdil pouhých 66 tisíc kilometrů, není zrezlý, nebyl bouraný a vše podstatné na něm má být opravdu původní. Majitel hovoří dokonce o „muzejním stavu”.

Takové škodovky byly nechtěné a relativně levné i za komunismu. A nezdá se, že by šly na dračku dnes. Majitel auto nabídl v aukci na eBay s cenou 2 999 Eur, za které jej šlo získat hned. To je asi 70 tisíc korun, na poměry zachovalých Škod 742 skoro pakatel. Přesto ho nikdo nekoupil, dokud aukce neskončila. Jednou to přitom snadno může být sběratelská rarita, čas na „repatriaci”?

Zdroj: tommotors@eBay

Petr Miler