Autoforum

/

Foto: Buchs Automobile, publikováno se souhlasem

Je to úžasný vůz, na který jistě budeme jednou se slzou oku vzpomínat jako produkt automobilové doby, ve které bylo možné skoro cokoli. Na pravidelné dlouhé cestování si jej přesto pořídí málokdo, majitel tohoto kousku to udělal. A „stvořil” tak pozoruhodnou ojetinu.

Když se debata mezi automobilovými nadšenci stočí k tomu, jaký vůz by chtěli mít jako auto pro každý den, začnou padat skoro pokaždé stejné nápady. Však kdo by nechtěl den co den jezdit do práce s novým Ferrari, klasickým Porsche nebo třeba silničním homologačním provedením rallyového speciálu. Ti realističtější pak zmíní modely jako Audi RS6 nebo BMW M3. Všechno jsou to pochopitelná přání, málokdy se ale v praxi potkají s realitou.

Problém není ani tak v tom, že by tyto debaty byly jen teoretické a dotyční si nemohli taková auta dovolit. Znám několik lidí, kteří s tím nemají problém, jeden kolega je majitelem celé řady takových aut a sám též snívá o tom, že by s nimi velmi pravidelně jezdil. Nakonec to ale nedělá ani on a jako po voze pro každý den sáhl po docela tuctovém kombíku střední třídy s dvoulitrovým dieselem.

Proč? Protože pokud potřebujete pravidelně „jezdit” dálky, zjistíte, že žádné ze sportovních aut mít pod zadkem nejenže nemusíte, vy to ani nechcete. Vůz příjemný na dlouhé přesuny musí být prostorný, musí být tichý a musí být podvozkově jemný, jinak se s ním nedá dlouho vydržet. A i když je vším z toho (RS6 nebo M3 to s nějakými kompromisy zvládnou), měl by být také efektivní. Jde samozřejmě i o peníze, i když ale taková věc „není téma”, už dojezd relativně obyčejného dieselového auta těší pro minimální nutnost myslet na pravidelná tankování. Jak nedávno zaznělo - dojezd auta je luxusní prvek, žádná „sociální vlastnost”.

Rozumím tedy „záplavě” majitelů superaut cestujících v něčem jako BMW 530d Touring, stejně tak ale rozumím tomu, že se někdo „kousne” a v řidičsky ambiciózním autě přece jen jezdí a jezdí. Majitel stroje na fotkách níže je i mezi takovými jedním z extrémistů.

V roce 2016 si totiž pořídil faceliftované BMW M135i s motorem 3,0 R6 turbo, manuální převodovkou (!) a trojicí dveří (!) a najel s ním za 7 let 401 tisíc km. To je sakramentsky hodně na relativně uskákané třídvířko, do kterého už tři lidi s bagáží pomalu nenaskládáte, moc si přitom neodpočinete, přes 300 km na jedno natankování dojedete jen při slušném sebezapření a bude vás to stát majlant už na palivu a ztrátě hodnoty.

Právě to poslední poznává majitel tohoto auta na vlastní kůži, neboť i když se faceliftované M135i s 326 koňmi a „normálními” nájezdy běžně prodávají v Německu za ceny mezi 25 a 28 tisíci eury (asi 636 až 712 tisíc Kč), tento konkrétní vůz stojí jen 13 700 Eur (cca 348 tisíc), tedy snadno méně než polovinu. Zní to skoro jako terno, co z něj ale po 401 tisících najetých km reálně zbylo, ví asi jen majitel a bůh.

Jestli je to dobrá koupě, nemáme tušení, můžeme jen říci, že prodávající hovoří o dobrém stavu, skvělé údržbě a za nás přidáme informaci o velmi malém opotřebení zejména interiéru. Pokud ale prodávající auto nabízí jen firmám či obchodníkům, aby se vyhnul zárukám pramenícím z německých zákonů o ochraně spotřebitele, něco to naznačuje minimálně o potenciálním riziku této koupě. Na druhou stranu, odolejte „dobře zajeté” M135i za cenu menší než u základní Škodu Fabia 1,0 bez turba a výbavy...

Zdroj: Buchs GmbH@Autoscout24

Petr Miler