Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tady muselo někoho hodně trápit svědomí, když se po tak dlouhé době konečně rozhodl přiznat ke své chybě. Možná i poctivost přichází s věkem.

Pokuty jsou nemilou součástí života za volantem. Snad každý v životě alespoň jedenkrát porušil nějaké pravidlo a většina z nás za to někdy byla i pokutována. Pokud je to za něco jako nedání přednosti či nesprávné předjíždění, těžko proti tomu lze něco namítat, pokutována je ale na většině míst světa i účast na dopravní nehodě. A to už je o poznání diskutabilnější. Neříkáme, že se taková věc nemá trestat nikdy a nijak, jde-li ale o drobný karambol z nepozornosti, je to ospravedlnitelné docela obtížně - viník už má tak spoustu problémů a nákladů se vším od opravy až po ztrátu bonusů a pokuta navíc často pomáhá jen tomu, aby od nehody raději ujel. A to je to nejhorší, co se může stát, pro všechny zúčastněné.

Nevíme, jestli strach z dalšího trestu byl motivací i v tomto případě, na každý pád se jeden řidič v 80. letech ve Spojených státech rozhodl dělat mrtvého brouka, když v noci způsobil autonehodu. Místo toho, aby zavolal policii nebo nechal na místě kontakt, se raději vytratil. A ani v tomto případě se podle všeho nejednalo o nic vážného.

Nevíme, zda tuto nehodu vůbec policie šetřila, pokud se to ale stalo, viníka nenašla. O to překvapivější muselo být, když policejní oddělení v Minnesotě dostalo minulý měsíc anonymní obálku, která zaujala místního velitele. Uvnitř našel 1 000 USD v hotovosti (skoro 22 tisíc Kč) a dopis, kde odesílatel popisuje střet, omlouvá se a prosí o odpuštění.

Podle policie v dopisu stojí: „Vážený pane, v noci roku 1985 nebo 1986 jsem narazil do zaparkovaného vozidla na 1050. bloku Dwayne Avenue ve městě Saint Paul a nezastavil jsem, abych na sebe zanechal kontakt. Škoda na mém autě byla drobná, nevím, jak dopadl druhý vůz. Nevím, čí auto jsem zasáhl, ale pokud vaše záznamy sahají tak daleko a můžete najít majitele, dejte mu přiložených 1 000 dolarů. Nepůjde-li vlastníka dohledat, dejte peníze na charitu. Omlouvám se za případné nepříjemnosti, které jsem způsobil, a žádám o odpuštění.“

Dopis byl odeslán 3. listopadu 2017, více než 30 let po zmíněné autonehodě. Podle tisku záznamy policie nesahají tak daleko a vyšetřovatelé tedy nedokážou identifikovat, o jaký případ se jedná. Z tohoto důvodu má hotovost putovat na dárcovský účet, ze kterého se nakupuje technika nebo nová zařízení na ochranu pořádku.

Menší pozdvižení vzniklo právě nad osudem hotovosti z obálky. V dopise stojí, že peníze jsou určeny majiteli tehdy nabouraného auta, nebo na charitu. Policie ale vložila zaslanou částku na vlastní dárcovský účet, což není ani přímo charita ani majitel vozu, upozorňují někteří.

Na každý pád je s podivem, že někdo přes 30 let žil s výčitkami svědomí. Karmu si za peníze nikdo nekoupí, ale na klidnější spaní by skutek mohl zapůsobit. Pokud vám někdo u obchodního domu zase naboural auto a ujel, vzpomeňte si na dobroděje z USA a pár desetiletí počkejte, třeba se dočkáte alespoň úhrady škody...

Zdroj: Pioneer Press

Mirek Mazal