Autoforum

/

Foto: N.C., publikováno se souhlasem

Je to pozoruhodný pozůstatek z časů, které se dnes zdají být stejně vzdálené jako neuvěřitelné. Většina vyrobených kusů tohoto modelu už ani neexistuje, natož aby byla na prodej, zvláště pak v dobrém stavu. Tato Omega je výjimkou a pozoruhodná je i tím, že jde o jednu z posledních vzniklých vůbec.

Opel patřil po většinu své existence pod křídla amerického koncernu General Motors. Německá značka byla v 90. letech v kurzu a pomáhala vyrovnávat ztráty GM z aktivit v Severní Americe a financovat jeho expanzi do Asie. Rok 1999 ale byl pro Opel tím posledním, kdy se v roční účetní uzávěrce období objevila černá čísla. Následovaly další propady a neúspěšné pokusy o vzkříšení, které nakonec pramenily v prodej automobilky do rukou francouzského PSA, který později splynul s FCA v to, čemu dnes říkáme Stellantis.

Dnes to zní působí skoro absurdně, v lepších časech ale situace umožňovala Opelu vyrábět i modely vyšší střední třídy, které dnes z mainstreamových automobilek nenabízí prakticky nikdo. Svého času respektovaná Omega by byla i dnes velké komfortní přibližovadlo s vítaným pohonem zadní nápravy a s několika šestiválci na výběr. Jízda v ní byla zajímavá, se spolehlivostí a trvanlivostí to bylo horší - když už nic jiného, většinu Omeg za poslední dvě dekády sežrala rez.

Hezkých exemplářů v nabídce je tedy jako šafránu, výjimky potvrzující pravidlo se ale čas od času objeví. Mezi nimi se sluší upozornit na výjimečný černý kousek, který se objevil v prodeji dílem soukromého majitele z německého Beckumu. Za velmi přijatelných 5 500 Eur, tedy asi 130 tisíc Kč, prodává Omegu B, která si navzdory 20 létům na světě pořádně nezajezdila. Má jen 67 tisíc kilometrů na tachometru a ve většině ohledů působí dojmem zánovního vozu.

Pozoruhodné je jistě i to, že tato Omega téměř po celou svou existenci v majetku jediného majitele, staršího muže, který s ní bůhvíproč moc nejezdil. Proto jsou počasím či používáním nedotčené téměř všechny části exteriéru a interiéru. Motor 2,2i výkonu 107 kW (145 koní) nedělá z vozy žádný uragán, ale zase tak špatně nejede, svého času jsme s ním měli tu čest. A kdo vám dnes nabídne zadní pohon, třebaže v tomto případě s automatickou převodovkou? To už je vlastnost leda pár drahých BMW či ještě mnohem dražších specialit ještě exkluzivnějších značek.

Vůz je vyveden v tzv. Design Edition a pochází ze samotného konce výroby - registrován byl až v srpnu 2003, kdy z výrobní linky sjížděly poslední kusy. Svěže tedy působí i proto, také ale kvůli slušné výbavě. Je to jistě hlavně zajímavost, ale uvážíme-li dnešní situaci na trhu, není to nutně marná nabídka ani pro někoho, kdo chce dostupné auto na ježdění. Možná nebude od věci chvíli jezdit v zánovní Omeze, po které se v bazarech nikdo nepachtí, než se nutit do předražených ojetin tuctových typů, které vám lepší svezení za podobné peníze jistě nenabídnou. Udržet čtyřválcové provedení z konce výroby při životě není zase takový oříšek, zvlášť když je výchozí stav takto dobrý.

Zdroj: Mobile.de

Mirek Mazal