Autoforum

/

Foto: Honda

Honda je na scestí, ve své vlastní historii se ale pořád má čím inspirovat. Kdyby dnes přišla s takto koncipovaným autem, lidé dealerům utrhnou ruce. Takto se prodejci musí spokojit s tím, že se jim občas dostanou do spárů mimořádně zachované originály předchozí generace.

Devadesátá léta minulého století byla v našich končinách ojedinělými časy skutečné svobody se vším dobrým i zlým, co s tím souvisí. A nejen u nás. Mnohem svobodněji tehdy působil celý automobilový svět, který nebyl svázaný takovými regulacemi, jaké známe z posledních let. Automobilky tak nemusely až takovým způsobem honit objemy produkce, aby vůbec něco vydělaly, a zvládaly se zaměřovat i na menší segmenty trhu. Ve velkém tak vznikaly i dnes skoro nepředstavitelné věci, jako sportovní kupé mainstreamových značek. Třeba Honda Prelude.

Teď si jistě říkáte, že jsme museli spadnout z jahody, protože zrovna Prelude přece Honda aktuálně nabízí. A máte pravdu, ale jaký? Automobilka mohla znovu stvořit lidový sporťák, který by nadšence vzal u srdce a racionálněji uvažující ohromil poměrem hodnoty a dynamiky, místo toho ale dala dohromady nesmyslně drahý a nemístně pomalý hybridní stroj, ze kterého se nepřekvapivé klube pořádný prodejní propadák. Přitom se nedá říci, že by Japonci neměli před očima, jak stejné zadání vyřešit nesrovnatelně lépe.

Prelude se totiž nestal legendou jen proto, že mu tak Honda začala říkat. Před tím současným dostal celkem pět jiných iterací, z nichž my máme - jistě i generačně - nejblíž k té páté. Ta se svým designem poněkud vrátila zpět v čase, chtěla být blíž svým předchůdcům ve snaze zvrátit už tehdy se dostavivší pokles zájmu zákazníků. Typy s interním označením BB5 až BB9 z let 1996 až 2001 bodovaly, a to přesto, že tou dobou existovala na trhu opravdu hromada podobných aut. Vážně, lidová sportovní kupé s točivými čtyřválci tehdy byla na trhu něčím docela běžným.

Taková auta nabízela přesně to, co dnes nedostanete skoro od nikoho - možnost dostat se ke sportovně vyhlížejícímu stroji s patřičným šmrncem za rozumné peníze. V posledních letech takové vozy mizí z nabídek automobilek raketovým tempem, dnes jsou skoro neexistující věcí. A když se nějaký objeví, je to příliš velký kompromis podobně jako současný Prelude.

Pokud vás neohromil, pořád se čas od času objeví možnost uzmout některého z povedených předchůdců se spoustu věcí, které je činily tak atraktivními. Aktuálně se v prodeji objevil zcela mimořádný exemplář poslední iterace Preludu z roku 1999, který od té doby, dlouhých 27 let v rukou italských majitelů najel pouhých 41 550 km. To je na takovou dobu provozu skoro nic, je to prakticky nejeté aut. A vypadá velmi, velmi dobře. Vizuálně je skoro dokonalý a prý je na tom perfektně i technicky - celou dobu měl péči autorizovaného servisu, to se u čtvrtstoletí starých aut nevídá. Ostatně, autorizovaný dealer Hondy ho i dnes prodává, to se také počítá.

Stříbrný kousek na fotkách okolo je tak vážně moc pěkným návratem do historie. Na auto se pořád hezky kouká a není divu, že se líbilo na přelomu tisíciletí, když dokáže zaujmout i dnes. Pod jeho kapotou je ideální motor DOHC VTEC o objemu 2,2 litru, který dává výkon 136 kW (185 koní). Je to typický motor z produkce Hondy a jeho hlavním lákadlem je vysokootáčkový charakter s červeným polem začínajícím až za hranicí 7 500 ot./min. A také je s ním spojena manuální převodovka, což jeho výjimečnost umocňuje - méně jeté kousky bývají často v prodeji s nepřesvědčivě fungujícím automatem.

Navíc je tu ještě jedna specialita, kterou každý exemplář také nemá. Auto má dodnes plně funkční systém řízení zadních kol, dnes specialitu drahých strojů, jako je Porsche 911, BMW řady 7, Bentley Continental a jim podobných. Nový Prelude ji samozřejmě nemá. V 90. letech přitom tuhle věc zejména Japonci instalovali i do docela obyčejných vozů a z vlastní zkušenosti víme, že ovladatelnosti i stabilitě auta velmi pomáhá. Bohužel byla drahá, komplikovaná a potenciálně servisně náročná, a tak z běžných vozů zmizela. Tady ji ale pořád můžete mít a v hávu krásného Preludu s vypiglovaným interiérem - natáčení zadních kol není vidět i na fotkách, i kola jsou rovně, ale pro lepší představu jsme přidali jako hlavní fotku dobový tovární záběr, kde natočení zadního kola trochu vidět je. Při úplně plném rejdu se zadní osa natáčí ještě intenzivněji a viditelněji.

Za kolik vám tahle legrace může říkat pane? Láci nečekejte, je to Za 22 500 euro, tedy asi 550 tisíc Kč, přímo z původního útočiště v italské Padově. Není to nízká cena, ani trochu, ale asi není nepřiměřená něčemu tak neobvyklému, navíc s tak jasnou historií a zjevně ve velmi solidním, skoro perfektním stavu. A oproti novému Preludu z víc než dvojnásobek je to skoro láce. Vůz si získá spíš srdce nadšeného „hondisty” než někoho „normálního”, kdo by rád poznal pocity majitele lidového sporťáku bez turba z přelomu milénia. Ale kdyby to náhodou tak bylo, nechtěli jsme si tuto nabídku nechat pro sebe, je to dnes v prodeji naprostá rarita.

Zdroj: Autoserenissima 3.0@Autoscout24

Petr Miler