Autoforum

/

Foto: Peugeot

Čtrnáct tisíc? Čtrnáct stovek? Ne, čtrnáct kusů. Přesně tolik exemplářů svého elektrického kompaktu navezl Peugeot loni v listopadu s velkou pompou do Austrálie, aby otestoval zájem o vůz mezi tamním publikem před jeho formálním uvedením na trh. Tady má výsledek.

I když proti elektrickým autům jako takovým nemáme se vší vážností vůbec nic, s úplně stejnou vážností tvrdíme už roky jednu věc - nabídněte je bez všech umělých prodejních i provozních podpor za jejich skutečnou cenu a zjistíte, že přirozený zájem o ně se limitně blíží nule. Byly by totiž v tu chvíli tak dalece nekonkurenceschopné, že by nedokázaly vedle spalovacích alternativ oslovit praktiky nikoho krom toho, kdo spalovací vůz vysloveně nechce, popř. toho, kdo ten elektrický vysloveně chce. A takových lidí moc není.

Trh v Evropě je za přítomnosti milionu přerozdělovacích mechanismů už roky ohýbán jedním směrem. Zásadně to křiví situaci, protože u elektroaut jsou ceny uměle snižovány, spalovací vozy naopak jsou uměle zdražovány na tolika úrovních, že už lze jen těžko hádat, kam by ceny poslal opravdu volný trh. A to je řeč jen o ceně, za kterou se jednotlivé vozy prodávají, víc nic. Jsou-li provozovány za diametrálně odlišného zdanění paliv resp. elektřiny, často diametrálně odlišných registračních daní, silničních daní, odlišných poplatků za dálnice apod., je vše zdeformované do takové míry, že realitu se už ani není jak dozvědět.

Podobné mechanismy dnes do nějaké míry fungují v téměř celém „západním” světě. A i když ne, také evropské dotování evropské výroby evropských aut má vliv na jejich cenu na jiných kontinentech. Přesto se prodejem na jiných kontinentech část umělých výhod i nevýhod ztrácí a část reality vrací, což stačí k tomu, aby se tržní realita tam či onde aspoň trochu přiblížila skutečnosti. Aspoň trochu. Už to málo pak stačí k tomu, aby se relativně neúspěšného konceptu (pokud dnes elektromobily mají po všem zmíněném asi sedminu evropského trhu, je to fiasko) stal totální propadák.

Velmi dobře je to vidět na „úspěchu” elektrické verze Peugeotu 308 v Austrálii, o kterém informují kolegové z tamního Drivu. Ti nezapomněli, že Francouzi loni v listopadu navezli na nejmenší kontinent 14 exemplářů e-308 s tím, že tak prozkoumají zájem o něj, než jej tam začnou standardním způsobem prodávat. Zájem o elektrické vozy je v Austrálii obecně nevelký, v aglomeracích na východním pobřeží se ale neprodávají zase tak špatně, třeba Tesel si tam lidé kupují dost.

Peugeot e-308 nekupují vůbec. Ale vůbec.

Kolegové podle lokálních registračních dat zjistili, že za čtyři měsíce nabízení oné čtrnáctky vozů v síti lokálních dealerů, kde navíc nemá konkurenci od jakéhokoli jiného elektrického modelu značky, došlo na prodej pouhých 4 aut. To znamená, že plných 10 jich dál zůstává na skladech importéra. A kde je ona prodaná čtyřka? Většina z ní je registrována na dealery Peugeotu a soukromému kupci bylo prokazatelně prodáno jedno jediné auto. Jedno. Jeden kus.

Uvážíme-li, s jakým humbukem i tam vtrhl Peugeot s touto nabídkou, je to skutečně pozoruhodný stav věcí. Automobilka se totiž loni v listopadu tvářila, jaká po voze není poptávka a bude při prodej muset dát přednost zákazníkům, kteří o něj projevili zájem skrze jakousi online registraci. Byl to zjevně další marketingový taneček - ti, kteří žádný zájem neprojevili, mohou dodnes vybírat z naprosté většiny dostupných kusů, navíc levněji.

Což nakonec také stojí za zmínku. E-308 stojí u protinožců 59 990 AUD, tedy asi 875 tisíc Kč, takže nejde o vyloženě superdrahé zboží. Jde navíc o cenu o 6 tisíc AUD (původně tedy přes 960 tisíc Kč) než při začátku prodejů, přesto zájem zůstává blízký nule. Tolik k přirozenému zájmu o elektrická auta...

Zdroj: Drive

Petr Miler