Autoforum

/

Foto: Porsche

V Česku máme jedna z nejtvrdších pravidel pro posuzování potenciálně nebezpečného jednání na silnicích, které dokonce ani nemusí být opakované. Je těžké jim najít rovného, případ Andyho Wilmana ale ukazuje, že pokud jde o tyto věci, Velká Británie málokdy zklame.

Jsem přesvědčen, že valná většina lidí dodnes netuší, jak absurdně tvrdá pravidla pro trestání řidičů za často bagatelní přestupky v silničním provozu dnes v Česku platí. Ostatně si občas sám dělám rešerši v mém automobilismem nepolíbeném okolí a vídám obvykle jen hromadu protažených obličejů. A u ostatních předpokládám to samé, neboť kdyby o tom věděli, dávno by museli vytáhnout do ulic s klíči na výměnu kol v ruce...

Řeči o tom, jak u nás je skvěle a někde v zahraničí si na piráty došlápnou, si nechte na koledu, protože to jednoznačně není pravda. Jedním z vrcholů je česká realita, což se stalo díky tomu, že byl postupně nekoncepčně zaváděn jeden systém trestání přes druhý. A ještě byly jednotlivé části postupně přitvrzovány.

Že za dopravní přestupek můžete dostat pokutu, to se ví. Že je tu nějaký bodový systém, díky kterému se dá vybodovat a přijít o řidičák, to se také ví, třebaže si nejsem jistý, kolik lidí má představu o jeho aktuální podobě a co všechno je dnes podle něj tvrdě trestaným jednáním. Nicméně o tom se píše a mluví.

Měně lidí už ale ví, že stále existuje jakýsi předchůdce tohoto řešení, díky kterému můžete dostat zákaz řízení za tři, dvě nebo dokonce jedno jediné jednání v průběhu roku bez ohledu na to kolik máte bodů. A snad už jen úředníci, právníci a nadšenci tuší, že to všechno funguje jedno přes druhé a dostanete klidně pokutu, zákaz řízení, body a když jich máte z minulosti dost za jiné drobnější přestupky, dostanete další zákaz řízení ještě za to. A i kdyby ne, tak když ho máte, neběží ani lhůta pro automatický odečet bodů, takže k dalšímu zákazu máte blízko, jakmile ten první skončí. Když se tedy jednou chytnete do kolotoče trestů, bývá sakra těžké se z něj vymotat. Zvlášť když návrat na silnici po jakkoli delší době znamená psychotesty a zkoušku v autoškole.

Nejsem žádný příznivce divokého jednání na silnicích, ani omylem, trávím na cestách hromadu času a mám rád pořádek. Tohle je ale k ničemu, neboť je to tak strašně úzkoprsé, že už to nemotivuje vůbec k ničemu. Kolega kdysi přišel o řidičák na půl roku za pitomost, která neměla nic společného s tím, jak jezdí, roky se bránil soudně a když vše navzdory logice na jeho straně prohrál, musel absolvovat výše zmíněné, i když by jeho půlroční trest neměl po ničem takovém volat - protože od jeho udělení zákazu řízení uběhl víc než rok (v mezičase jezdil s posvěcením soudu s odkladem výkonu rozhodnutí). Prožil si kvůli tomu menší peklo a od té doby je co do striktního dodržování pravidel velmi rezignovaný. On je zrovna rozumný, takže to neznamená problém, ale dokážu si představit, že to pár mentálně slabších jedinců přivede k otevřenému pohrdání čímkoli. To jsme chtěli?

Je tedy opravdu těžké najít téhle české absurditě rovného, ale - jak už to bývá - Kingdom of Condom, pardon United Kingdom má též spoustu trumfů v ruce. Chvíli jsem váhal, jestli tamní systém není ještě horší a asi ne, ale minimálně si s tím českým může tykat.

Neznám ho v celé jeho komplexnosti, ale o jedné vytříbenosti se čerstvě zmínil Andy Wilman, možná jediný producent motoristických pořadů, který je znám širší veřejnosti. Je to totiž faktický otec Top Gearu s Clarksonem a spol., jde o Jezzova kamaráda z dětství a podobného šprýmaře. Později s ním produkoval i The Grand Tour a Clarksonovu farmu, za uplynulý půlrok ale nevyprodukoval za volantem auta na silnicích ani metr. Dostal totiž zákaz.

To se může stát, v Británii jistě snadno, jak ale popisuje The Telegraph, v tomto případě to přišlo opravdu svérázně. Zmíněný trest padl loni v prosinci u soudu poté, co jej automatický měřicí systém zachytil v jeho Porsche Macan, jak jede 24 mil za hodinu v zóně s povolenou rychlostí 20 mil za hodinu. Ty jsou dnes v Británii leckde, tedy zdaleka ne jen u škol či na podobných místech. Je to něco jako 38 km/h na třicítce (fakticky ještě méně, překročení jen 6 km/h), je to prakticky nic, bagatelní přestupek na pokutu, zvlášť pak z automatického systému se spoustou mezer v prokazatelnosti toho, kdo řídil apod. U nás je to tak na zaslání „výpalného” (výzva k úhradě „určené částky”) a konec.

Ani v Británii to na zákaz řízení nestačí, ale pozor, mají tam pravidlo, že zákaz musíte automaticky dostat za jakákoli čtyři překročení rychlosti za... tři roky. Tři roky! Proboha, při dnešní koncentraci radarů a neadekvátních omezeních rychlosti je spáchání jen 1,33 podobného přestupku za rok na medaili, na diplom, ne na trest. V Británii je to ale na zákaz řízení. A Wilman ho dostal, ač se z něj jistě mohl vykroutit. „Neturkoval” a přiznal, že auto řídil, což je na jednu stranu velmi čestné a svým způsobem obdivuhodné. Ale nevím, jestli to člověka vyloženě ctí, když pak skončí bez řidičáku klidně za čtyři jízdy 24 mph na 20 mph, tedy čtyřikrát nic za několik let, takhle přece nebezpečný řidič nevypadá. Ale Wilman je prostě rovný chlap: „Přijímám věci takové, jaké jsou, dodržovat 20 mil za hodinu je těžké, ale to jste museli slyšet mnohokrát. Ano, je to tak, jak to je, nemám co zpochybňovat ani napadat,“ řekl u soudu.

A podobné jako u nás to nebylo vše, ještě k tomu musel za tento poslední přestupek zaplatit celkem 1 042 liber i s náklady řízení, tedy přes 30 tisíc korun. Myslím, že u nás jsme na tom celkově ještě hůř, viz zmíněný případ, to už je stoprocentní absurdita. Ale možná bych mluvil jinak, kdyby i tady stačilo jet čtyřikrát o 6 km/h nad limit před automatickým systémem a znamenalo by to konec...

Zdroj: The Telegraph

Petr Miler