Autoforum

/

Foto: Autohaus Werner, publikováno se souhlasem

Optikou současné nabídky Škody je to vzhledem k tehdejším poměrům skoro nepochopitelné auto, za podobně nestandardní pak lze označit jeho dosavadní historii. O to zajímavější koupí je, možnost v roce 2025 pořídit tento vůz po prvním majiteli ve velmi zachovalém stavu je zcela výjimečná.

Tyhle časy jsou dnes naštěstí pryč, je tomu ale jen pár let, kdy koupit si nové auto, které opravdu chcete, bylo bez postavení, kontaktů nebo ochoty zaplatit citelně víc skoro nemožné. Po odeznění koronavirové krize se na většinu žádoucích verzí nových aut čekalo velmi dlouho, navíc jste i tak museli přijmout, že nebudou přesně taková, jaká je chcete - některé prvky výbavy prostě nebyly dostupné. Na druhou stranu ale platilo, že když jste byli „někdo”, svého jste se stejně domohli. Však auta se pořád vyráběla, jen jich nebylo dost vzhledem k tomu, kolik lidí si je chtělo koupit.

Podobně tomu bylo v časech komunistické ČSSR, kdy z žádoucích verzí aut též nebylo běžně k dostáni nic. Škoda 105 nebyl až takový problém, na model 120 se dalo počkat, taková 130 už byla ale nedostupným zbožím. A na kupé Rapid to chtělo hodně dobré známé nebo spoustu bonů, v Tuzexu šlo tohle auto koupit docela dobře. Anebo stačilo netoužit po něm za železnou oponou - režim prahnul po valutách a devizách a vrcholné verze zastaralých škodovek byly tím jediným, co se na západ od našich hranic dalo aspoň s relativním úspěchem prodávat.

Tak se stalo, že si v roce 1988 někdo z Němců pořídil kupé Rapid 130 v barvě, která z fotek níže vypadá jako tzv. kamenná hněď. Byla to vždy parádní verze, jen lepší kousky dostaly tovární „rychlé pruhy” na bocích (jsou na autě skutečně už z výroby) nebo střešní okno přímo od automobilky. Vůz také původně měl elektrony Apollo, ty se ale dneška nedožily. Pravda, pořád to není exemplář „v plné polní”, svého času šlo koupit třeba i opěrky hlavy vzadu a další drobnosti, které tady chybí, ale i tak - u nás to byl nesplnitelný sen mnohých.

Chcete-li si jej splnit dnes, toto je vzácná možnost, jak se dostat k naprosto originálnímu vozu. Původní majitel totiž v roce 1988 auto koupil a nechal si ho dodnes. Za celých 37 let s ním najel jen 89 tisíc km, což samozřejmě není nic, také jsou to ale jen asi 2 tisíce km za rok. Většinu času tak auto trávilo v garáži, podle čehož vypadá - není jako nové, je ale velmi, velmi zachovalé.

Je škoda ne zcela originálního stavu, ale prvků navíc není tolik, aby to nebylo vratné. Auto je teď jinak možné koupit nejen v pěkné kondici, ale i se všemi „dobrotami”, které nám komunisté svého času nechtěli dopřát. Motor 1,3 s 59 koňmi, pětistupňová převodovka, zadní víceprkové zavěšení, dvojice zadních mlhovek (také tovární standard), nastavitelný cyklovač stěračů... Možná se smějete, ale tohle bylo i na 80. léta ještě docela dobré auto a zde je možnost chopit se jej ve stavu stále vlastně zánovního, z valné většiny originálního kusu zjevně s minimem koroze i opotřebení.

Cena za tuhle legraci? Krutých 19 900 euro, tedy skoro půl milionu Kč. Žádná láce, to ne, ale... Vsadíme se, že když tento vůz dáte do originálního stavu a na dalších 37 let jej zavřete znovu hlavně do garáže, vytáhnete jej ven jako multimilionáři, snad nevyhnutelně.

Zdroj: Autohaus Werner GmbH@Mobile.de

Petr Miler